Míra nerovnosti bohatství v jednotlivých zemích, včetně těch obdobně rozvinutých, je přímým důsledkem místních politických a institucionálních opatření, vyplývá ze studie World Inequality Report, která byla zveřejněna v prosinci minulého roku.
Podle měření na základě toho, jaký podíl národního příjmu putuje k desetině nejbohatších obyvatel, je Evropa oblastí, kde je nerovnost nejnižší. V roce 2016 to bylo 37 procent. Naopak nejvyšší nerovnost je na Blízkém východě, kde v roce 2016 končilo až 61 procent národního příjmu v peněženkách deseti procent nejbohatších lidí.
.
Rozdíly jsou obzvlášť výrazné tehdy, když porovnáme země západní Evropy se Spojenými státy. Zatímco v roce 1980 na tom byly přibližně stejně, dnes se situace zásadně liší. V roce 1980 se podíl procenta nejbohatších obyvatel na celkovém státním příjmu pohyboval v obou regionech na zhruba deseti procentech. V západní Evropě v roce 2016 dosáhl dvanácti procent, ale ve Spojených státech to bylo ve stejném roce dvacet procent. Mezitím se ale podíl dolní poloviny příjmového žebříčku na celkovém národním příjmu ve Spojených státech propadl z dvaceti procent v roce 1980, a to na třináct procent v roce 2016.
Studie také přináší první odhady toho, jak byl globální příjem od roku 1980 rozdělován mezi světovou populaci. Procento nejbohatších obyvatel planety získalo z tohoto příjmu dvakrát víc než 50 procent nejchudších. Nicméně tato nejchudší polovina zažila také nárůst svých příjmů, a to zejména díky vysokému ekonomickému růstu v Asii (hlavně v Číně a Indii).
Země bohatnou, vlády chudnou
.
Ekonomickou nerovnost podle studie z velké části způsobuje nerovnoměrné vlastnictví kapitálu. Od roku 1980 proběhly ve většině zemí světa velké finanční přesuny veřejného bohatství do soukromých rukou. Zatímco národní bohatství postupně roste, množství veřejného majetku v bohatých zemích spíše stagnuje nebo klesá. Tento fakt s největší pravděpodobností omezuje vládní možnosti boje s nerovností. Jisté je, že to má významný dopad na ekonomickou nerovnost mezi jednotlivci.
Během posledních desetiletí země zbohatly, ale jejich vlády naopak chudly. Národní bohatství představuje součet veřejného a soukromého bohatství, přičemž poměr mezi nimi má rozhodující vliv na úroveň nerovnosti.
V souvislosti s přechodem od komunistické ke kapitalistické ekonomice proběhl v Číně a v Rusku nezvykle vysoký nárůst soukromého bohatství , které vzrostlo téměř čtyřnásobně. Čisté veřejné bohatství (veřejný majetek mínus veřejné dluhy) se od roku 1980 zmenšilo v téměř všech zemích světa. V Číně a Rusku kleslo ze 60 až 70 procent národního bohatství na 20 až 30 procent. Čisté veřejné bohatství je ve Spojených státech a Velké Británii dokonce negativní. V Japonsku, Německu a Francii se pohybuje jen mírně nad nulou.
To značně omezuje možnosti vlády regulovat ekonomiku, přerozdělovat příjmy a účinně mírnit stoupající příjmovou nerovnost. Jedinými výjimkami z trendu chudnutí veřejného majetku jsou státy bohaté na ropu a s velkými zásobami bohatství, například Norsko.
Rusko a USA, rekordmani v růstu nerovnosti
.
Kombinace velkých privatizací a rostoucí příjmové nerovnosti uvnitř zemí vedlo k nárůstu ekonomické nerovnosti mezi jednotlivci. V Rusku a ve Spojených státech byl tento nárůst extrémní, zatímco v Evropě spíš mírný.
Nárůst ekonomické nerovnosti byl během posledních dekád obzvlášť velký ve Spojených státech, kde jmění procenta nejbohatších obyvatel vzrostlo z 22procentního podílu na národním bohatství v roce 1980 na 39 procent v roce 2014. Ekonomická nerovnost se ale zatím nevyšplhala na extrémně vysokou úroveň bohatých zemí, která panovala na počátku 20. století.
V obecném trendu nárůstu nerovnosti existuje několik výjimek. Na Blízkém východě a v subsaharské Africe zůstala během posledních desetiletí na relativně stabilní úrovni. Je však extrémně vysoká.
Zcela odlišný průběh nárůstu příjmové nerovnosti v bývalých komunistických zemích, či zemích s vysokým stupněm státní regulace jako Čína, Rusko a Indie, ukazuje, že dynamiku růstu příjmové nerovnosti silně ovlivňuje národní, institucionální či politický kontext. Tento nárůst byl značně prudký v Rusku, mírný v Číně a postupný v Indii.
