Před 14 lety začal dovážet nábytek z Polska, ale když zjistil, že jeho kvalita jde dolů, osmělil se a založil si svou vlastní výrobu. A Martin Lukáš udělal dobře. Malé náchodské firmě Lumco, která se zaměřila na čalouněné sedací soupravy, se daří na všech frontách a v soutěži Firma roku 2017 se umístila na druhém místě.
„Naprosto jsme s tím nepočítali, byl to pro nás velký úspěch. Soutěž nás posunula dost v prestiži,“ říká Lukáš, který by rád svou rodinnou firmu přihlásil i do dalšího ročníku soutěže.
Jak byste svou firmu popsal?
Jsme vlastně malá výrobní firma, která dělá čalouněné sedací soupravy. Naše výrobky distribuujeme po celém českém trhu.
A proč právě sedací soupravy?
Protože sedacími soupravami jsme začali. Zkoušeli jsme třeba vyrábět i postele, kde za sebou máme i úspěchy: například jsme vybavovali hotel Rajská zahrada v Novém Městě nad Metují. Díky tomu jsme pak zkoušeli postele prodávat klasicky po našich obchodních partnerech. Jsou kvalitní, nicméně na našem trhu ale neprodejné.
Koho napadlo otevřít firmu?
Napadlo to mě. Začal jsem v roce 2004 prodejem nábytku z dovozu, konkrétně z Polska. Jenže v letech 2009 až 2010 začala být krize a Poláci nebyli schopni zaručit nám kvalitu. Myslím, že to bylo hlavně kvůli tlaku velkých řetězců. Nám nezbylo nic jiného než se na to vykašlat, nebo zkusit vlastní produkci.
Mluvíte o Polsku a velkých korporacích. Nebojíte se konkurence?
My našim zákazníkům nabízíme klasický český výrobek za rozumné peníze. Samozřejmě nejsme schopni konkurovat Polákům. To není možné, protože do jejich nábytkářského průmyslu proudí opravdu obrovské finanční prostředky z dotací od Evropské unie. Tomu my nejsme schopni konkurovat.
Soudím, že začátky vašeho podnikání asi byly těžké...
To tedy ano. Musím ale říct, že jsme nikdy nebyli ve ztrátě až do roku 2012. Bylo to hlavně kvůli opatřením, které tehdejší vláda přinesla. My šli víceméně ze dne na den o 50 procent obratu dolů. Ten rok jsme opravdu utrpěli obrovské problémy.
Poznamenala firmu hospodářská krize?
My neměli s krizí zase tak moc velké problémy. Samozřejmě jsme to pociťovali, ale nebyl to tak velký problém. Co nám opravdu zasadilo ránu a vlastně nejen nám, bylo skokové navýšení DPH. V tu chvíli přestali lidi naprosto nakupovat a zasekli se.
Jak byste zhodnotil dosavadní roky podnikání?
Velkoobchod byl dobrý. Nemohu říct, že bychom měli v letech 2004 až 2012 nějaké velké problémy. Další tři roky pak byly dost problematické a opravdu jsme řešili existenční problémy. Rozhodovali jsme se, jestli jít vůbec dál nebo ne. Ale protože peníze, které jsme do toho investovali, byly poměrně vysoké, nechtěli jsme to vzdát. V letošním roce jsme se rozhodli pro úvěr, který jsme dosud neměli. Ten jsme si vzali, abychom mohli dál rozšiřovat výrobu.
Kolik má firma v současné době zaměstnanců?
V tuto chvíli zaměstnáváme zhruba 30 lidí. První dva roky jsem na to byl pouze s manželkou. Já dělal práci spojenou s velkoobchodem: objednávky, dovoz či distribuci. Manželka mi pomáhala s fakturací. Potom jsme byli schopní se rozšířit. Nejdřív jsme nabrali obchodního zástupce a jednoho řidiče. Postupem času jsme se dostávali k současnému počtu zaměstnanců.
Vyrábíte všechno přímo tady ve firmě, nebo některé části dovážíte?
Celá firma je výrobní. Dováží se pouze kostry sedacích souprav, ty nám na zakázku vyrábí jedna truhlářská firma.
Povězte mi něco o celém procesu výroby.
Výrobní technik nejprve po dohodě s námi navrhne sedací soupravu, která se zpracuje v počítači tak, aby vůbec fungovala. Výstupy se pak zašlou do truhlárny, kde nám podle toho vyrobí prvotní kostry. Mezitím si na to objednáme výplně a uděláme střihy. To vše řeší náš vývojový technik. Poté se vyrobí takzvaná prvotina, která se představí zákazníkům, jestli by o ni měli zájem, či nikoli. Ve chvíli, kdy získáme zpětnou vazbu přes naše obchodní zástupce, vytvoříme seznam sedacích souprav. A ty se pak zkusí nabídnout na trh.
Vaše sedací soupravy všechny vyrábíte na zakázku?
Ano, každá naše sedačka je originál.
Říkáte, že jste čalounická firma. Co všechno musí takový čalouník umět?
Čalouník dostane do ruky olepenou kostru výplňovým materiálem připravenou k čalounění. Z druhé strany dostane ušitý povlak a cílem je dosáhnout standardního výsledku sedací soupravy. Důležitá pro čalouníka je manuální zručnost.
A máte dostatek kvalifikovaných lidí?
To je právě hlavní problém, který řešíme. Kvalifikovaných čalouníků je opravdu málo a není kde brát.
Proč je tak těžké najít dobrého člověka na tuto pozici?
Nejsou lidi. Snažili jsme se s Královéhradeckým krajem otevřít obor čalouník v Jaroměři na střední škole řemeslné. Dělali jsme nábor a od příštího roku by měl být pravděpodobně první ročník skutečně otevřený.
Kolik žáků se do ročníku přihlásilo?
Zatím máme zhruba šest lidí, které přijmou do druhého ročníku. Jsou to studenti, kteří se učili na truhláře nebo tesaře. Ti už i s námi spolupracují. Do prvního ročníku by pak mělo nastoupit zhruba 15 dětí.
Je o tento obor zájem?
Ne, nikdo to dělat nechce. Když jsme chodili nedávno po různých školách a prezentovali tento obor, někdy jsem zůstal koukat. Ptali jsme se dětí, co dělá čalouník nebo truhlář a oni řekli, že nevědí. Opravdu mě to překvapilo.
Kde vidíte ten hlavní problém?
Jsou to školy a rodiče. To oni nechtějí své děti posílat na učební obory. Nejvíc mě dokáže zarazit otázka rodičů, zda má tento obor budoucnost. Když se jich ale zeptám, na čem doma sedí v obýváku nebo v kuchyni, koukají na mě tím způsobem, že se to asi nějak vyrobí samo.
