Uměla byste obsluhovat zákazníky a udělat hamburger?
Každý manažer McDonald’s, a to i franšízant (díky povolení určité firmy – v tomto případě McDonald’s – může prodávat produkty či poskytovat služby v určené oblasti – pozn. red.), musí znát velmi dobře celý provoz restaurace, takže ano, uměla a je to pro mě relax od mojí běžné práce. Firma má pro franšízanty roční tréninkový systém, který je velmi propracovaný a precizní. Musela jsem si projít všemi pozicemi – dá se říci, že prakticky od uklízečky v restauraci přes práci v kuchyni a obsluhu zákazníků po vedoucí směny a vedení celé restaurace, a navíc absolvovat další manažerské kurzy. Po několika týdnech mi začal v žilách kolovat kečup.
Čekala bych vás spíše v restauraci zaměřené na asijskou kuchyni. Proč jste si vybrala typický „západní“ fastfood?
Popravdě, mě by to před lety také nenapadlo. (směje se) Před třemi lety, kdy jsem byla už jeden a půl roku doma s dcerou, jsem chtěla opět něco budovat i po profesní stránce. Neumím dlouho nic nedělat. Péče o batole je velmi náročná, ale je to trochu stereotyp. Před otěhotněním jsem podnikala s manželem ve společné firmě poskytující internetové připojení a k tomu jsem se vrátit nechtěla. Po rodičích mám v genech, že chci objevovat nové věci a nechybí mi kuráž. Obor gastronomie byl původně nápad manžela. A i když vaření nebylo mojí silnou stránkou, nadchla jsem se pro to také. Od začátku jsme věděli, že nechceme rozjíždět restauraci od nuly, ale půjdeme cestou franšízy. Na asijskou kuchyni nedám dopustit, velmi nás ale lákala proslulá značka, kterou McDonald’s představuje, a navíc nám nejvíce vyhovoval systém podpory.
Huyen Haasová
|
Jak moc bylo náročné získat licenci na restauraci právě od McDonald’s. Kromě zmíněného ročního kurzu, musela jste splnit i další požadavky a mít finanční kapitál?
Je to náročná cesta a dlouholetý závazek. V první řadě musíte mít pochopitelně dostatek financí, to platí jako u každého jiného podnikaní. Jenom o penězích to ale není, musíte to mít ráda. McDonald’s si, i vzhledem k zachování vynikajícího jména, franšízanty pečlivě vybírá. Prošla jsem několika pohovory s manažery na různých stupních vedení společnosti, dokládala zdroje financování, zdravotní stav, výpis rejstříku trestů. Kvůli ročnímu intenzivnímu kurzu jsme se přestěhovali blíž k Praze. Bez podpory manžela a celé mé rodiny bych to těžko zvládla.
Kde všude máte restaurace?
První jsem přebírala restauraci v Ústí nad Labem v roce 2018. Je to moje srdeční záležitost, tady jsem absolvovala rozjezd nového podnikání. Dařilo se mi a následovala restaurace na dálnici D8 u Siřejovic, kterou jsem také převzala. Třetí, zcela nová, je v Děčíně, kterou jsme otevřeli v pondělí 16. prosince. Věřím, že tato naše nová pobočka se stane rychle oblíbenou mezi zákazníky v Děčíně i okolí.
Kolik máte zaměstnanců?
Celkem řídím 250 zaměstnanců.
Co je nyní náplní vaší práce?
Vzhledem k tomu, že jsme právě otevřeli novou restauraci v Děčíně, dělám vše kolem zajištění plynulého provozu. Mým hlavním úkolem je starat se dobře o zaměstnance a mít spokojené zákazníky. Jsou to spojené nádoby, bez prvního nelze mít druhé.
Jaká jste šéfka?
To se musíte zeptat mých zaměstnanců. (usmívá se) Uvědomuji si, že jsem na tuto pozici ještě hodně mladá, každý den se proto učím se zaměstnanci vycházet a je pro mě velmi důležité s každým se osobně znát. Jsem tu pro ně a myslím si, že to tak i vnímají. Současně jsem ale velmi zásadová. Pokud bych nebyla, 250 zaměstnanců by mě převálcovalo.
Na jaře porodíte vašeho druhého potomka. Chystáte se na rodičovskou dovolenou?
S prvním potomkem jsem byla na rodičovské dovolené já, nyní to čeká manžela. (směje se) Do práce bych se chtěla vrátit, co nejdříve to bude možné. Samozřejmě by to nešlo bez podpory hlavně manžela a dalších členů rodiny a také zaměstnanců. Moje práce mi dává možnost být pánem svého času. Je to o důkladném plánování, kdy se veškerý čas snažím rozložit mezi rodinu, která je a bude vždy na prvním místě, a své restaurace.
Pracovní trh se dlouhodobě potýká s nedostatkem pracovníků. Výrazně se to týká i oboru gastronomie. Jak to řešíte?
Za sebe mohu říci, že já takový problém až tolik nepociťuji. Samozřejmě dobrých zaměstnanců není nikdy dost, ale když jste dobrý šéf, tak za vámi zaměstnanci jdou a doporučí vás dál. Fluktuaci mám v mých restauracích nízkou.
Které jídlo z menu máte nejraději?
Nemám jedno nejoblíbenější. Vybírám si podle nálady, času a na co mám, i vzhledem k mému těhotenství, chuť. (směje se)
Fastfoody jsou spojovány s nezdravým životním stylem a obezitou. Jak to ze své pozice vnímáte?
Obezita není jen o způsobu stravování, ale o celkově nevhodném přístupu k životu. Že fastfoody mohou za obezitu, je klišé. Pokud člověk alespoň trochu sportuje a stravuje se vyváženě, nepřibere. Naše nabídka jídel je pestrá, zahrnuje i výběr zeleninových salátů. Společnost spolupracuje s nutričními specialisty a používá nejkvalitnější suroviny. Prakticky tři roky se stravuji jen v McDonald’s a nepřibrala jsem na váze, když nepočítám těhotenství. Jídla jsou nutričně vyvážená. U dětských menu, kde je zařazena zelenina a ovoce, se v příštích letech sníží výrazně kalorie.
Do České republiky jste přišla v roce 1995, kdy vám bylo sedm let. Co vás sem přivedlo?
Do Česka jsem přijela s maminkou za otcem, který zde pobýval už od osmdesátých let. Z Vietnamu odcestoval kvůli práci a zajištění lepších finančních podmínek pro rodinu po mém narození. Bez tatínka jsem vyrůstala šest let. Po sametové revoluci v České republice zůstal a prodával ve stánku. Jakmile vydělal dostatek peněz, mohli jsme za ním přijet.
Neuměla jste řeč a najednou jste se ocitla ve zcela novém prostředí, bylo pro vás těžké zapadnout do kolektivu?
Na dětství v Česku mám jen dobré vzpomínky. Měla jsem štěstí na výborné paní učitelky, které mi velmi pomohly, a mezi dětmi jsem si hned našla přátele. Nesetkala jsem se, že by mě někdo odněkud vyhazoval nebo osočoval. Možná to bylo i tím, že jsme žili v Jirkově, což je menší městečko. Ani v pozdějších letech jsem se nesetkala s nějakými výraznějšími nepříjemnými ústrky.
