Ještě koncem 90. let minulého století měl Miroslav Pavelka firmu, jež ve Zlínském kraji provozovala šestnáct trafik. Všechny prosperovaly. Dnes má jenom jedinou v Topolné a musí na ni doplácet z jiných podnikatelských aktivit čtyři až pět tisíc korun měsíčně.
„Pracovali tam moji rodiče, je to moje srdeční záležitost. Ekonomiku stánku neřeším. Pokud bych ji řešil, musel bych zavřít,“ říká Pavelka. „Denně máme asi 70 zákazníků, nakupují tam pořád ti samí lidé,“ přibližuje.
Jeho příběh ukazuje, jaká je aktuálně situace s novinovými stánky, které dříve stávaly téměř na každém rohu, ale v posledních letech jich ubývá.
Ve Zlíně skončily třeba na Sokolské ulici na Januštici, na třídě Tomáš Bati směrem k nemocnici, na Hotelu Moskva i na některých místech sídliště Jižní Svahy.
Situace v jiných městech kraje je podobná. Důvody mohou být různé, jeden je ale společný – ekonomický.
„Nejlepší časy byly asi hned po roce 1989,“ poznamenala Eva Otáhalová, která se v tomto podnikání pohybovala řadu let. „My jsme začínali před deseti lety, to se tím ještě dalo docela slušně uživit. Teď je to už horší. Časem všechny trafiky skončí,“ předpovídá.
Její syn provozuje stánky na zastávkách hromadné dopravy na Jižních Svazích a u budovy Tržnice ve Zlíně. Tam je situace ještě docela slušná, protože zákazníků je hodně. Měli stánek i na třídě Tomáše Bati, ale musel ustoupit cyklostezce.
„My se držíme. Není to žádná sláva, ale budeme fungovat dál,“ podotkla Ludmila Marečková, která má stánek také na Jižních Svazích, na zastávce Česká.
Lidé kupují méně novin
Stánkaři na zastávkách žijí především z ranních a odpoledních dopravních špiček, kdy lidé jezdí do práce a vracejí se z ní.
A proč se vlastně trafikám daří hůře? Lidé už zdaleka nekupují tolik novin jako dříve, protože se o podstatných věcech dočtou na internetu. Spotřeba cigaret také klesá (už dříve se snížila jejich marže) a navíc už dávno neplatí, že ve stáncích jsou nejlevnější. Ceny se díky kolkům sjednotily.
Jízdenky do městské hromadné dopravy nakoupí cestující v automatech či přes mobil.
Stánkaři proto nabízejí také drobné občerstvení: alkoholické i nealkoholické nápoje, cukrovinky, někde hračky nebo drogistické zboží. To je ale nespasí. K úpadku stánků přispěl také vznik supermarketů, na což doplácejí i menší kamenné obchody.
Pro některé stánkaře mohlo být poslední ránou letošní jaro, kdy v době vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou pandemií spousta lidí dlouhé týdny nechodila do práce a omezila i nákupy. Zcela do normálu se přitom situace stále nevrátila.
Rozhoduje poloha trafiky
Pro trafiky je čím dál důležitější především poloha. Roste význam těch, co prodávají v obchodních centrech. Ostatní často jen přežívají.
Provozovatele stánků často zachraňuje, že mohou jako na chráněné pracovní místo zaměstnávat lidi se zdravotním postižením, na jejichž mzdové náklady úřad přispívá až 75 procenty. U invalidních důchodců to může být až 12 800 korun. Stačí, když stánkař dává práci jednomu. Podle zákona jich musí zaměstnávat více než polovinu, aby dostal příspěvek.
„Je to institut cíleně zaměřený na zaměstnávání osob se zdravotním postižením,“ nastínila ředitelka Úřadu práce Zlín Miriam Majdyšová. „Vzhledem k charakteru práce v novinovém stánku ji může vykonávat řada lidí, kteří mají zdravotní postižení. Je celkem lehká a dá se při ní také upravovat pracovní doba,“ podotýká.
Stánkaři tuto podporu jednoznačně vítají. „Bez pracovníků v invalidním důchodu, kterým dává dotace na mzdy úřad práce, by to nešlo. Mzdové náklady by trafika neunesla,“ říká Otáhalová.
„Jsme za to vděční, i když mzdy nejsou abnormálně vysoké,“ poznamenal Pavelka. „Je to dobře i pro invalidní důchodce, kteří se ještě mohou cítit užiteční,“ dodává.
Nastává tak zvláštní situace: do jisté míry se vrací původní poslání trafik, které bývaly na začátku přidělovány válečným veteránům – invalidům. Odtud také pochází přenesený význam ve smyslu udílení veřejných funkcí politikům za zásluhy. Trafika (z italského traffico – obchod) byla původně malá prodejna tabákových výrobků a kuřáckých potřeb, pak se její sortiment rozšiřoval.
A teď nastává jejich soumrak. Spoustě lidí přitom úbytek novinových stánků vadí, byli zvyklí v nich nakupovat nejčastěji cigarety a noviny.
„Bohužel teď musíme chodit do normálního kamenného obchodu, což bývá ztráta času. Navíc s trafikantem jste mohli promluvit pár slov, bylo to osobnější a příjemnější,“ svěřil se obyvatel zlínské lokality Januštice, kde je na chodníku místo stánku už jenom nová dlažba.
