Předchůdcem Čedoku byla Informační kancelář, kterou u příležitosti prvního výročí existence samostatného Československa založili v listopadu 1919 členové Zemského cizineckého svazu a Československých státních drah. Kancelář poskytovala informace a služby zahraničním návštěvníkům Prahy a zřídila své sídlo v pražské Hybernské ulici.
U zrodu Čedoku stáli v roce 1920 ministerský rada Ctibor Fiala a vrchní ministerský komisař ministerstva železnic Igor Geryk. Společnost byla založena Československou bankou Bohemia a zemskými cestovními svazy jako protiváha zahraniční konkurence na trhu cestovních služeb. Již ve dvacátých letech vznikl první katalog zájezdů s názvem Naše cesty a Čedok začal vydávat i cestovní šeky.
Významným zdrojem výnosů byl zpočátku prodej železničních jízdenek prodávaných zejména dělníkům cestujícím za prací do francouzských uhelných dolů a dále pak prodej lodních lístků vystěhovalcům do Ameriky. V té době byla populární především domácí turistika, výlety do hor či lázní. Populární byly i výletní zájezdy do Prahy, ze zahraničních destinací vedla Evropa, především Jugoslávie, Skandinávie a pak také Severní Afrika. Náročnější turisté často volili benátské Lido nebo ostrov Capri.
V roce 1925 Čedok ovládl trh tuzemských zájezdů, kterému dominovaly vlakové zájezdy do Krkonoš, na Štrbské Pleso a do Podkarpatské Rusi. Začal také využívat autobusy a letadla. O rok později byla poprvé použita zkratka Čedok, tedy Československá cestovní a dopravní kancelář.
Historický autokar stoleté společnosti Čedok
I přes ekonomickou krizi třicátých let Čedok rozšiřoval nabídku. V té době bylo v Československu 20 poboček a firma v roce 1936 získala statut akciové společnosti ve vlastnictví státu. V roce 1939 poskytla společnost své vlaky siru Nicholasi Wintonovi, který v předvečer vypuknutí druhé světové války transportem zachránil 669 dětí.
V období během druhé světové války ztratil Čedok pobočky v Sudetech a na Slovensku. Jediné služby, které mohl poskytovat, byly krátké výlety a dělnické rekreace. Po válce se cestovní kancelář dostala díky Benešovým dekretům pod Národní správu a začala podnikat okružní jízdy Prahou. Své autokary Čedok využil i k repatriaci lidí z koncentračních táborů a během čtyřicátých let otevřel dveře zahraniční spolupráci a vznikla pobočka v Londýně.
Historická pobočka cestovní kanceláře Čedok
Po Vítězném únoru se služby opět změnily. Společnost byla znárodněna a zájezdy byly určeny hlavně pro pracovní sílu, která chtěla regenerovat nebo pro ROH. Čedok začal kromě zájezdů poskytovat i cestovní publikace, známky či možnost cestovního spoření. Od znárodnění v roce 1948 až do roku 1989 se Čedok i přes dílčí konkurenci dalších organizací stal prakticky synonymem slova „cestovní kancelář“.
Ve druhé polovině padesátých a první polovině šedesátých let byl obnoven cestovní katalog Čedoku. Zájezdy se mohly konat pouze do povolených států, především do Maďarska, NDR či Rumunska, ale i do Sovětského svazu. Dříve tolik oblíbená Jugoslávie se navštěvovala jen minimálně.
27. listopadu 2015 |
Za socialismu vedl Balaton a podnikové rekreace
V letech 1966 až 1968 přišlo uvolnění. Rozvíjelo se i cestování na západ. Kromě návratu Čechoslováků do Jugoslávie, které se začalo přezdívat Slovanská riviéra, se zákazníci mohli podívat i do Rakouska či Francie.
Okupace v roce 1968 s sebou přinesla nejen omezení možných destinací, ale i práci pro Čedok navíc. V srpnu 1968 bylo totiž v zahraničí přes 20 tisíc Čechů a cestovní kancelář se starala o jejich repatriaci. Turisté opět cestovali do východních zemí a také na levné pobyty v rámci podnikové rekreace v chatách a stanech.
Mezi populární sedmdesátkové destinace patřil Balaton, Bulharsko a začala fungovat i takzvaná letadla družby do Sovětského svazu. Mezi opravdu exotické destinace se přidala Korea, Vietnam a Kuba.
Během sedmdesátých let se také více lidem zpřístupnily letní pobyty u moře. Právě v tomto období vzniká slogan „S Čedokem za hranice všedních dnů“, který se později stal marketingovým heslem. Rozšiřovaly se i letecké zájezdy, v roce 1972 podnikl Čedok svou vůbec první velkou cestu s Boeingem 747 Jumbo do indického Dillí.
Během osmdesátých let se Čedok zaměřoval na expanzi. V cestovce pracovalo okolo jednadvaceti tisíc zaměstnanců, kancelář měla 166 poboček v Československu a dvacet v cizině a ve velkém stavěla hotely. Mezi ně patří i například Hilton nebo Corinthia Tower na pražském Vyšehradě.
Nová doba a nové možnosti
S pádem železné opony po roce 1989 se Čedoku otevřely zcela nové možnosti - například cesty na Tahiti, do Izraele, Jihoafrické republiky nebo na Antarktidu - ale zároveň přibyla razantně i konkurence.
Příběhy značek: Čedok lákal na exotiku KLDR, prestiž SSSR i na levné kempy |
Cestovní kancelář přicházela o zákazníky a po rozpadu Československa se Čedok rozdělil na českou kancelář a slovenskou odnož Satur.
Akciovou společností je Čedok od listopadu 1993. V roce 1995 se stala jeho většinovým vlastníkem společnost Unimex Group. Po roce 2000 prohluboval Čedok partnerství s aerolinkou Travel service a v roce 2003 koupil za deset milionů poloviční podíl v cestovní kanceláři ESO travel. O rok později zakládá dceřinou společnost Čedok Slovakia v Bratislavě.
V roce 2016 Čedok koupila polská cestovní kancelář Itaka. Čedok poté prošel řadou změn a dnes poskytuje zájezdy do více než 50 zemí světa. Tržby společnosti v roce 2018 meziročně vzrostly o 22 procent na 2,55 miliardy korun. Zisk klesl o téměř dva miliony korun na 1,2 milionu korun.
