Měla jste už na začátku své kariéry jasno, že se budete věnovat informačním technologiím?
Vůbec ne. Vyrůstala jsem ještě za minulého režimu a u nás doma fungoval tradiční model rozdělení rolí. Maminka mi odmala vštěpovala, že je pro ženu nejdůležitější rodina a že žena v ní má zásadní roli pečovatelky. Myšlenky na kariéru tedy vůbec nepřicházely v úvahu. Ona sama pracovala, ale zvolila si takové zaměstnání, aby se mohla starat o děti, protože tatínek byl hodně zaneprázdněný. Nicméně mě už tehdy ohromně bavila čísla, a tak jsem po základní škole začala chodit na gymnázium s rozšířenou výukou matematiky, fyziky a programování. Ale v té době byl tento obor ještě „v plenkách“. A poté jsem se pustila do studia Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde jsem si vybrala mimo jiné výtvarnou výchovu.
Když jsem ještě žila s manželem, vařila jsem neustále a vždy jsem dbala na to, abych měla nachystanou polévku i hlavní jídlo.
