Šestatřicetiletý Pražan Radek M. pracující v marketingu se letos v lednu svezl s řidičem alternativní taxislužby UberPop. A nebyl spokojen. Vadilo mu, že zaplatil více, než si dopředu propočítal. Uber totiž kromě kilometrů účtuje i minuty a Radek M. zároveň „chytil“ takzvanou dynamickou cenu (o ceníku Uberu si můžete přečíst více zde).
Problematika Uberu podle (jiného) právníkaJak je to se legalitou nebo nelegalitou Uberu podle současné úpravy vysvětluje Jakub Císař z právní kanceláře Novalia: Pokud moje podnikání spočívá v tom, že vozím lidi po České republice osobním autem, musím mít oprávnění k provozování taxislužby. Do roku 2013 bylo možné provozovat tzv. příležitostnou osobní silniční dopravu. To je teď vnitrostátně povolené jen s dodávkami (auta s více než 9 místy), všechno menší je taxislužba. Důležité je, že tato pravidla platí pro toho, kdo poskytuje dopravu. Pokud někdo jen propojí dopravce a klienta, není jeho aktivita z pohledu podnikaní v dopravě regulovaná. Zprostředkovatel nemusí kontrolovat, zda dopravce plní zákonné povinnosti. Nelze tedy tvrdit, že Uber u nás poskytuje nezákonnou službu. |
Tedy situaci, kdy se kvůli velké poptávce násobí cena jízdy koeficientem – v tomto případě šlo o jedenapůlnásobek. Svou nespokojenost dal najevo neobvykle. Stal se pravidelným zákazníkem a službu UberPop si objednal ještě šestnáctkrát.
Tentokrát se s ním pokaždé svezl zaměstnanec exekutorského úřadu, který z jízdy udělal zápis. Ten může sloužit jako důkaz. U každého řidiče exekutorův vyslanec zdokumentoval, že nemá označené auto ani taxametr.
Zároveň se do zápisu dostalo i to, o čem si pan M. s řidiči povídal. Ti na sebe často prozradili, jak dlouho jezdí a že nemají kromě živnostenského listu (ten vyžaduje přímo Uber) žádný další doklad, který musí mít klasičtí taxikáři.
S celou akcí Radkovi M. pomáhala advokátní kancelář Urban & Hejduk, která na základě zápisů z jízd vypracovala podněty, které rozeslala na několik úřadů. Advokát Marek Hejduk, který pana M. zastupuje, se problematikou taxislužeb již zabýval, publikoval na toto téma (článek iDNES.cz opírající se i o jeho právní názor si můžete přečíst zde) a radil mimo jiné dispečinku Taxi Praha.
Zároveň však říká, že nyní nikoho z taxikářského byznysu nezastupuje a nic s nimi nemá společného ani jeho klient Radek M. Jeho totožnost redakce zná, z obavy z reakce Uberu si nepřál uvést celé jméno.
„Taková šedá zóna“
Rozeslané podněty vycházejí z toho, že řidiči Uberu – i když to samotná firma odmítá – provozují taxislužbu. Přitom však nedodržují všechny potřebné předpisy.
Na finanční úřad tak minulý týden přišly podněty, ve kterých advokát Marek Hejduk z pověření klienta žádá o prověření, zda řidiči po dobu, po kterou dle svých slov jezdí, řádně odvedli daň z příjmu a DPH.
Pokud došlo k porušení předpisu, navrhuje, aby finanční úřad doměřil dlužnou daň a penále, a navíc vyměřil pokutu v maximální výši. To proto, že sami řidiči na sebe řekli, že jde „o takovou šedou zónu“ nebo „ten gerilový způsob“.
Obdobné podněty zaslal Hejduk na živnostenský úřad a správu sociálního zabezpečení. Na základě registračních značek potom advokát Hejduk obeslal i pojišťovny s tím, zda vědí, že jejich klienti využívají auta k podnikání. To totiž zpravidla obnáší vyšší pojistné.
Kromě toho zaslala advokátní kancelář ještě dva hromadné podněty – jeden na pražský magistrát, druhý potom na Českou obchodní inspekci (ČOI). Podnět zaslaný ČOI se liší v tom, že míří přímo na společnost Uber, která se podle něj dopouští nekalých obchodních praktik v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele.
„Vadí mi, že firma nerespektuje zákony“
Většina z popsaných zjištění není ničím překvapivým. Ví se o nich a také každá magistrátní kontrola řidičů Uberu končí správním řízením (více o posledních kontrolách zde). Vzhledem k tomu, že Uber jako takový zákon vysloveně neporušuje, odpovědnost nesou právě řidiči. O co tedy Radkovi M. jde?
„Klient nebrojí proti samotné aplikaci a modernímu trendu sdílené ekonomiky,“ říká partner advokátní kanceláře Hejduk. „Vadí mu ale, jakým způsobem se chová firma po vstupu na český trh. To, že nerespektuje zákony a důsledky svého počínání přenáší na své řidiče,“ dodává advokát.
„Je mi líto, že případné pokuty a tresty dopadnou primárně na řidiče a ne na firmu jako takovou. Ale doufám, že se tím urychlí diskuse a celá věc přispěje k informovanosti řidičů, kteří o tom, kolik toho porušují, od Uberu mnohdy nic nevědí,“ vysvětluje s odkazem na své konverzace s řidiči Radek M.
Advokát Hejduk ho potom doplňuje: „S ohledem na nepřehlednou situaci na trhu z hlediska právního uvítám, pokud tato iniciativa zvýší tlak na modernizaci právní úpravy taxislužby, která by měla urychleně zareagovat na nástup moderních technologií a principu sdílené ekonomiky a současně tím nastavit jasné a férové podmínky pro zákazníky a konečně i subjekty, které na tomto trhu podnikají.“
Uber: Za řidiči stojíme, daně si ale musí ohlídat sami
Uber se pochopitelně nařčením brání. Prvotnímu impulzu pana M. – překvapení z drahé jízdy – marketingová ředitelka Uberu Barbora Polachová oponuje tím, že aplikace o předpokládané ceně informuje.
„Pokud byl s něčím nespokojen, stačilo, aby se obrátil na naši zákaznickou podporu. Tvrzení zákazníků zásadně věříme i bez nutnosti dokládat je exekutorskými zápisy,“ dodává.
Co se týče podnětů podaných na řidiče, rozděluje je Polachová na dvě skupiny. Ta první se týká samotné legálnosti jejich podnikání, tedy podnětů, které směřovaly na živnostenský úřad. „Uber bude své partnerské řidiče vždy podporovat, a to i v případě, kdy státní orgány budou uplatňovat rigidní či formalistický výklad zákona,“ říká.
Uber se však distancuje od potenciálních daňových přečinů svých řidičů. „Daňové povinnosti, odvody nebo dodržování pravidel silničního provozu jsou odpovědností daného řidiče. Uber jakožto technologická platforma nemá do těchto záležitostí právo zasahovat,“ argumentuje Polachová s tím, že Uber v této oblasti v rámci svých povinností poskytne veškerou součinnost a informace dohledovým orgánům.
„Německý scénář“ prosazuje magistrát, Uberu se zastává EK
Akce Radka M. se načasováním trefila do debaty o tom, jakým směrem by se měla vyvíjet regulace firem působících v takzvané sdílené ekonomice. Evropská komise se minulý týden ve svém doporučení Uberu a spol. zastala.
Podle ní by neměl být zakazován, ale podobně fungujícím firmám by se měla vytvořit legislativa „na tělo“. Včetně definice toho, kdy ještě jde o přivýdělek formou sdílení a co už je spíše byznys nerespektující pravidla (více jsme psali zde).
V Praze se potom nedávno zapojila do debaty přímo primátorka Adriana Krnáčová. Ta vyzvala Uber k tomu, aby přešel ze své klíčové služby UberPop na podmínky analogické k německému UberTaxi. Tedy k situaci, kdy je Uber regulován stejně jako normální taxíky, což firma považuje de facto za zákaz.
Šéf Uberu pro střední Evropu Rob Khazzam v odpovědi primátorce vyjádřil údiv a argumentoval spokojeností jejich zákazníků na základě zpětné vazby. Nebo tím, že dle série Praha vs. prachy to vypadá, že problémy jsou spíše s tradičními taxikáři.
V následné odpovědi zaslané tento týden ale Krnáčová trvá na svém. „Který zákon nebo vyhláška vám v současnosti brání, abyste stejných výhod pro zákazníky, které inzerujete, nemohli dosáhnout legálním způsobem?“ táže se například primátorka Khazzama v jedné z otázek, na které požaduje odpověď.
Návrh novely jde spíš proti Uberu
Další těžkostí pro Uber potom může být připravovaná novela zákona o silniční dopravě. Návrh, u nějž bylo minulý týden ukončeno připomínkové řízení, totiž chce rozšířit odpovědnost (a s ní i případné tresty) z řidičů i na zprostředkovatele, kteří jim dohazují zakázky.
Tedy jak na klasické taxikářské dispečinky, tak i právě na Uber,Liftago nebo Taxify. Naopak o nějaké legalizaci Uberu v něm není ani slovo (více jsme psali zde).
Jak funguje služba UberPopŘidič i zákazník musí mít ve svém smartphonu stáhnutou odlišnou verzi aplikace. Zákazník po zapnutí aplikace vidí, kolik minut od něj je potenciální odvoz. Může si ho objednat a do on-line mapy rovnou označit, kde na něj počká (nejjednoduší je potvrdit svou stávající polohu podle GPS). Zároveň zákazník může už teď (nebo až po nástupu do auta) zadat, kam chce jet. Řidiči, který je v tu chvíli nejblíže, a má zapnutou aplikaci, se rozbliká displej telefonu. Má 15 sekund na to, aby zakázku přijal. Vidí, kde chce zákazník vyzvednout a za kolik minut se tam dostane. Nevidí ale, kam chce zákazník jet. To aby nemohl odmítnou „nezajímavé kšefty“. Pokud řidič objednávku klepnutím na displej přijme, nabídne mu aplikace, zda chce pomocí navigace k zákazníkovi dovést. Vzhledem k tomu, že na navigaci je poloha zákazníka poměrně přesně zaznamenaná, je to nejlepší řešení. Když řidič dojede na místo, dostane zákazník upomínku. Buď už čeká venku, nebo teprve vyrazí z bytu/restaurace/klubu. Oba dva - zákazník i řidič - mají možnost pomocí aplikace (telefonní čísla jsou tudíž anonymizována) zavolat tomu druhému a polohu a čas setkání upřesnit. Když se potkají, měl by se řidič zeptat zákazníka na křestní jméno a zkontrolovat ho s údajem, který vidí v aplikaci. Poté, co zákazník nastoupí do auta, řidič přejetím po displeji zahájí jízdu (a účtování). Většinou se nechá od navigace vést dle předem zadaného cíle. Pokud to zákazník předtím neudělal, řidič se ho zeptá a zadá ho do navigace sám. Pokud si přeje zákazník jet jinudy, než ukazuje navigace, závisí to na domluvě s řidičem. Pokud má trasa více zastávek (zákazníci někoho nabírají nebo naopak někteří vystupují) lze cíl přes aplikaci průběžně měnit. Po dojezdu do cílové destinace řidič opět tažením po displeji ukončí jízdu a v ten moment se podle najetých kilometrů a času zakázka vyúčtuje. Zákazníkovi se peníze strhnou z karty, jejíž údaje musí mít zadané v uberovém účtu. Řidič za pár okamžiků ve statistikách vidí, kolik si jízdou vydělal. Žádné peníze v hotovosti se nepředávají. |
