Po krachu společnosti Private Investors, která v obchodech s americkými cennými papíry zašantročila peníze všech svých zákazníků, se mnozí ptají: Jak velké je vůbec riziko, že přijdu o všechny peníze?
"Pokud člověk nakupuje akcie přímo a není v oboru profesionálem nebo nemá-li velmi dobře informovaného rádce, je to jako by hrál na automatech. Ale při hazardu předem počítá s neúspěchem, na kapitálovém trhu se s ním obvykle smiřuje jen těžko," míní předseda Unie investičních společností Petr Zapletal. Podle něho je třeba při nákupu akcií vzít v úvahu dvě rizika - velké výkyvy jejich kursů a nesolidní obchodníky.
Nakupovat americké akcie dnes není příliš složité. Člověk to může zkusit prakticky téměř sám na internetu za poměrně mírné poplatky. Je to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá?
Žádné peníze nikdo nevydělává zadarmo. Člověk se dostává do prostředí kvalifikovaného finančního světa, většinou aniž o něm něco bližšího ví. Neví, co má kupovat, riskuje. Je to hra. Podle mého se příliš nehodí pro lidi s běžnými příjmy, kteří chtějí dlouhodobě střádat. Pro takové jsou zde spíše banky a podílové fondy, k obchodování na zahraničních burzách potřebujete podle mého miliony korun. Investor amatér nemá většinou potřebné znalosti, přístup k informacím, a především know-how profesionálního obchodníka Když někdo hraje celý život Prší, jakou má šanci na výhru s profesionálním hráčem pokeru?
A vy myslíte, že potřebné znalosti a zkušenosti pro obchodování na zahraničních trzích nemají ani tuzemští obchodníci s cennými papíry?
To bych neřekl. Myslím, že jsou pro takové obchody velmi dobře vybaveni, ovšem s některými výjimkami. Problém nastane, když některý obchodník sám sebe špatně odhadne, propadne laickému pohledu, vidině obrovského výnosu. To je i případ Private Investors. Společnost na sebe vzala větší míru rizika, než byla schopná unést. Velký zisk znamená vždy pokušení. Lidé ztrácejí určitý pud sebezáchovy a zapomínají hlídat, zda je riziko únosné.
Takže stačí vybrat solidního obchodníka...
Ano, pokud si klient zvou dobrého s určitým renomé a historií, může riziko snížit. I tak jde o investici, při které je nutné raději předem počítat s možnými ztrátami.
Podle čeho se pozná zkušený makléř?
K tomu je nutné mít spoustu informací a pro laika může být někdy obtížné správně je vyhodnotit. Je třeba vědět, jak firma funguje, jaké má jméno mezi odborníky, jestli působí seriózně, zda nedává nesplnitelné sliby. Například je nefér, když někdo "garantuje" čtyřicetiprocentní úrok každým rokem, naopak je solidní říct: čtyřicet procent se dá vydělat, ale zároveň i ztratit. Velmi důležitá je smlouva Ale třeba i to, jak fungují ve firmě účty, zda někdo nemůže vzít mé akcie a přesunout je jinam, kde se nenávratně ztratí. Ale to může klient jen těžko uhlídat. Taková kontrola je věcí kapitálového dozoru.
Kde získat o obchodníkovi potřebné informace?
Od finančních poradců, z odborných médií, od známých obchodních partnerů, profesionálů.
A co Komise pro cenné papíry? Ta by přece měla vědět, zda je některý obchodník v problémech?
Komise není typickým zdrojem informací o tom, koho si vybrat. Ta především hlídá obchodníky. Ale pokud se na ni člověk obrátí s nějakým konkrétním případem, poradí. Ovšem z údajů o tom, že například některý obchodník dostal pokutu za to, že nesplnil všechny povinnosti vůči komisi, nemusí být patrné, zda je na tom dobře či špatně a jestli je tu nějaké riziko do budoucnosti.
Na co si dát pozor při uzavírání smlouvy?
Začal bych obecněji. Klient si musí nejprve vybrat, zda si zvolí velkou renomovanou společnost, která mu dává větší jistotu, ale nemusí úplně uspokojit všechny jeho individuální potřeby nebo malého "pružnějšího" obchodníka V jeho případě by si měl zjistit maximum informací. Právě u menších málo známých firem se vyplatí důkladně prostudovat smlouvu, zjistit, jak společnost zachází s penězi, zda budou klientovy prostředky odděleny od peněz ostatních klientů a zejména od financí obchodníka samého.
Asi je namístě vzít si právníka?
Jeho rada je dobrá, ale neřekl bych, že podstatná. V tomto případě je nutný finanční specialista Dohody, které uzavírají obchodníci, jsou totiž standardizované. Komise je zná, a tudíž po právní stránce by měly být v pořádku. Zdůrazňuji: velmi důležité je, aby peníze klienta byly odděleny od majetku jiných zákazníků.
Má klient možnost průběžně kontrolovat, jestli se u obchodníka s jeho penězi neděje něco špatného?
To jde velmi těžko, dozor je práce Komise pro cenné papíry.
Existují nějaké signály, že má obchodník s cennými papíry problémy?
Pro laika je velmi těžké je rozpoznat - když zrovna nejde o to, že má firma dluhy a ví se to o ní. Private Investors fungovaly dlouho, byly na očích odborné i laické veřejnosti, a přesto do poslední chvíle nikdo nevěděl, jak na tom jsou.
