"Budeme na Čínu mnohem přísnější v obchodních sporech," zavázal se minulý měsíc americký prezident Barack Obama. Nelíbí se mu, že říše středu tlačí dolů exportní ceny a poškozuje tak americké firmy.
Tlak Ameriky na Čínu stoupá a hrozí vypuknutí otevřené obchodní války. Američané by na čínský dovoz mohli nasadit cla a kvóty. Na druhou stranu by se Čína mohla začít mstít a přestat svému největšímu dlužníkovi půjčovat.
Něco podobného už Spojené státy zažily v sedmdesátých letech s Japonskem. Do Ameriky se nesměly volně dovážet barevné televize, později ocel, Japonsko zase blokovalo hovězí a pomeranče.
Ekonomové odhadují, že jüan je o dvacet až třicet procent levnější vůči dolaru, než by měl správně být. Přitom mezi lety 2005 až 2008 nechala Čína svou měnu posílit o téměř dvacet procent.
Udržovat jüan uměle nízko není zadarmo – čínská národní banka musí nakupovat dolary, aby udržela svou měnu na fixní úrovni, a za dolary nakupuje americké dluhopisy. "Má obrovské náklady a hromadí obrovské devizové rezervy, největší na světě," říká hlavní analytik Patria Finance David Marek.
Ekonomice jako celku se však manipulace s kurzem vyplácí. Když se k ní přidají i dovozní cla a exportní dotace, mluví ekonomové o politice "ožebrač svého souseda". Jinými slovy – připrav ho o pracovní místa, jeho firmy o zisky a ještě blokuj svůj velký trh před zahraničními výrobky.
"Čínští politici na zhodnocení možná přistoupí v druhé polovině roku, až se tamní export vzpamatuje a v Číně vzroste inflace," uvedl pro agenturu Bloomberg ekonom Jinny Yan z šanghajské pobočky banky Standard Chartered.
Spor dolar versus jüan se dotýká i Evropy. "Trochu nespravedlivě se mluví o Americe, přitom hlavní obětí slabého jüanu dnes není dolar, ale euro," říká Marek.
Podle něj tam, kde nemůže dojít ke znehodnocení dolaru k čínské měně, dochází ke znehodnocení dolaru k jiným měnám a odnáší to především vývozci eurozóny a zemí na ní navázaných včetně Česka.
Čína: Je to svalování viny za neúspěch
Oficiální představitelé odmítají přiznat, že za svůj exportní úspěch vděčí nefér hře. Stěžují si, že země méně exportně úspěšné svalují teď vinu právě na čínskou měnovou politiku. A že by sebemenší zhodnocení jüanu znamenalo krach tamních exportérů, kteří už teď přežívají na minimálních maržích.
O co se vedly obchodní válkyPolské maso nechceme Koloniální banány Ne autům z Japonska |
Do karet mu hraje i aktuální vývoj vzájemných obchodů. Přebytek čínské obchodní bilance ve vztahu k USA totiž vyvrcholil už v roce 2008 a od té doby slábne. Tento měsíc se dokonce čeká první deficit ve vzájemném obchodě po šesti letech ve výši osm miliard dolarů, protože Číňané z Ameriky víc dovezli, než tam vyvezli. To Číňané použijí jako munici při hádkách o hodnotu své měny.
Ze zahraničního obchodu se však mnoho usuzovat nedá, jde jen o dílčí výsledek. Náklady na dovozy surovin do Číny totiž stouply a na druhé straně stát kvůli globální krizi už nemůže počítat s takovou poptávkou po exportech jako dřív.
USA navzdory silným prohlášením musí našlapovat opatrně. Pokud by Čína z pomsty začala americké dluhopisy prodávat, oslabilo by to dolar a Američané by si museli půjčovat na financování svých obřích rozpočtových schodků jinde a dráž. To by následně zdražilo úroky a dluhopisy všude ve světě a mohlo by to vést až k pádu akciových trhů a k další finanční krizi.
"Překvapuje mě, jak si všichni myslí, že čínská měna by za všech okolností jen a jen posilovala. Po uvolnění kurzu by asi kurz poskočil, jenže třeba za dva tři roky tam přijde krize a měna zase oslabí. Ten region je jedna velká bublina," soudí Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank.
Bublina v podobě levného jüanu tak stejně dřív nebo později praskne. Bude záležet na tom, jestli se jí podaří mezitím trochu ufouknout, aby škody nebyly tak velké.
