Jak ukazují statistiky, celková daňová zátěž v Česku odpovídá 33,5 procenta hrubého domácího produktu, což je těsně pod průměrem zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Ve Francii či v Dánsku přitom putují do státní kasy prostředky odpovídající více než 45 procent HDP. Ve Švýcarsku či ve Spojených státech se tento podíl pohybuje kolem 27 procent.
Experti, které MF DNES oslovila, se nicméně shodují v tom, že prostor ke snížení plateb do eráru existuje. „Vyšší zdanění si může dovolit bohatší země. Chudší země by měly ponechat adekvátní objem prostředků v ekonomice a přerozdělování nepřehánět. A my v rámci OECD či EU zkrátka k chudším patříme,“ říká ekonom České spořitelny Petr Zahradník.
Proti řadě evropských zemí představuje v Česku velkou zátěž hlavně zdanění práce. Jde zejména o sociální a zdravotní pojištění, z velké části placené zaměstnavatelem. Vztaženo k hrubému příjmu patří tyto odvody spolu s Francií k nejvyšším v Evropské unii.
A to může ohrožovat konkurenceschopnost ekonomiky. „Tyto odvody prodražují cenu práce a stimulují podnikatele i zaměstnance ke sporným praktikám, jako je třeba švarcsystém,“ říká Ladislav Minčič, ředitel odboru legislativy, práva a analýz hospodářské komory.
Jak se v Česku vybírají daně
Zahradník upozorňuje, že případné snížení odvodů musí doprovázet i reformní kroky v oblastí penzí a ve zdravotním systému. „Současná vláda však zárodky takových reforem nekompromisně smetla ze stolu. Pochybuji, že by byla ochotna se k nim vrátit,“ říká Zahradník. Kabinet například prosadil zrušení plateb u lékaře a zlikvidoval pouze pár let existující druhý penzijní pilíř.
Pojistné na sociální zabezpečení na druhou stranu tvoří podstatnou část příjmů státní pokladny, přes 43 procent všech daňových příjmů, což je po Slovensku nejvíc v Unii. „Jde o velké peníze pro rozpočet a riziko neúspěchu v případě špatně zvolené změny je zde velké,“ míní ekonom Pavel Kohout.
Firemní daň je zastaralá
Pro ekonomiku by podle něj bylo mnohem výhodnější výrazněji snížit firemní daně. „Sazba daně z příjmů korporací ve výši 19 procent je již zastaralá. Při nižších sazbách by firmy mohly mít ještě větší motivaci danit své zisky právě zde,“ míní Kohout.
Vedle odvodů se mluví také o možném snížení sazeb DPH, které po opakovaném zvyšování v minulých letech patří nyní při srovnání s Evropou spíše k těm vyšším. Třeba u potravin si v Česku stát přiráží 15 procent, ve většině evropských států je to však méně, například v Rakousku 10 procent.
„Zvýšení sazeb DPH zavedené jako konsolidační rozpočtový nástroj se už vyčerpalo. Z hlediska rozpočtu i obecně ekonomického je dnes Česká republika v lepší kondici než v době, kdy k dočasnému zvýšení došlo,“ říká Minčič.
Někteří ekonomové s tím však nesouhlasí. „Snižovat nepřímé daně bych považoval za populistické a neodpovědné. Zejména ve snížených sazbách DPH jde totiž o jednu z mála kategorií, kde se daně daří vybírat i v případě ekonomických problémů,“ tvrdí hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Jak vysoké je zdanění práce v zemích EU
Ekonomové navíc varují před prováděním „hurá“ akcí jen v souvislosti s loňským přebytkem. „Výsledek loňského státního rozpočtu nedává ke snižování daní žádný důvod. Za přebytkem stál především příliv prostředků z EU fondů vázaný na investiční akce uskutečněné předloni,“ říká Sobíšek.
„Daně i výdaje mají být nastaveny dlouhodobě. Jestliže ekonomika upadne do recese, největší myslitelnou hloupostí je zvyšovat uprostřed této recese daně. Jestliže ekonomika je v konjunktuře, nejhorší možnou volbou je začít utrácet jako opilí námořníci,“ dodává Kohout.
„Ušetřené“ peníze je tak možná lepší vynaložit na něco jiného. „Za nejdůležitější považuji splacení dluhu, protože dluhová služba nám každým rokem odsává peníze z rozpočtu, které by se daly použít smysluplněji,“ míní viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar.
