Mají podle vás pravdu volební stratégové ČSSD, kteří v inzerátech označují Miroslava Kalouska za nejhoršího ministra financí v historii Česka? Nebyl naopak tím nejlepším, když ho časopis Emerging Markets zvolil v hlasování analytiků a bankéřů nejlepším ministrem rozvíjejících se ekonomik roku 2008?
MINISTRY ZNÁMKUJTE ZDEznámkovat mohou jen registrovaní čtenáři |
A nebylo tím nejproblematičtějším ministrováním období, kdy – jak říká současný vládce českých financí Eduard Janota – "Bohuslav Sobotka při růstu ekonomiky skoro šest procent vytvářel schodky jako hrom"?
Anebo se nejlepší a nejhorší výkon na pozici strážce stání kasy podal muž (ministryni financí jsme dosud žádnou neměli), který se skrývá v dávnější historii?
Dost hádání. O nejlepším a nejhorším ministru financí rozhodněte vy v anketě. Oznámkujte dosavadní strážce státní kasy jako ve škole – jednička pro nejlepší, trojka je pro průměrné a pětka pro ty, kteří podle vás selhali.
Do vzniku samostatné České republiky bereme v úvahu jen federální ministry financí a po prvním lednu 1993 všechny ministry financí české vlády včetně těch "úřednických". Pro fajnšmekry upřesňujeme, že v hodnocení jsme vynechali federálního ministra Jana Klaka, který byl v úřadě pouhý půlrok mezi Václavem Klausem a Ivanem Kočárníkem.
Známkovat ministry můžete ZDE.
A protože lidská paměť je strašně krátká, zde je seznam s jejich velmi krátkým popisem.
Václav Klaus (10. prosince 1989 - 2. července 1992 federální ministr financí)
Nejdřív byla tma. Všechno bylo státní a téměř nikdo neměl kapitál, aby si větší podnik koupil. Cílem bylo, co nejrychleji se státních podniků zbavit a najít jim nového vlastníka. Zrodila se malá, velká a vůbec největší kuponová privatizace. Byl to podařený start při budování kapitalismu v Česku?
Ivan Kočárník (1. ledna 1993 - 2. června 1997 ministr financí ČR, za časů federace český ministr 2. července – 31. prosince 1992)
Nejdéle sloužící ministr financí v historii. Co Václav Klaus načal, Ivan Kočárník dotáhl do zralého stádia. Bylo to období hektické privatizace a tvorby úplně nových zákonů, jejichž kostra platí dodnes. Bylo to také období, kdy zdomácnělo slovo "tunelování" a polostátní banky hromadily jeden špatný úvěr za druhým. Za vládu vedl jednání o prodeji státního podílu v České pojišťovně a měsíc po odchodu z funkce ministra nastoupil do jejího představenstva. V současnosti důchodce a člen dozorčí rady Unipetrolu.
Ivan Pilip (3. června 1997 - 16. července 1998)
Sarajevský atentátník – tu přezdívku mu už nikdo neodpáře. Ministrem financí byl krátce – jeho nejznámější fotografie z této doby je z podpisu prodeje menšinového podílu v IPB japonské Nomuře. Zažil propad hospodářství, měnovou krizi a první velkou povodeň. Slova jako úsporný balíček a škrty jsou také z této doby. Představte si, tehdy se ještě rozpočet plánoval jako přebytkový! Ivan Pilip je výjimečný mezi exministry tím, že se pustil do podnikání s nemovitostmi, v kterém je přes realitní krizi úspěšnější než v politice.
Ivo Svoboda (22. července 1998 – 20. července 1999)
První ministr financí ve vládě Miloše Zemana a první v historii, který skončil ve vězení. Kvůli podezření tunelování společnosti Liberta musel odstoupit. Miloš Zeman mu také vyčetl, že neprosadil evergreeny ČSSD – zákon o finanční policii a prokuratuře, o registračních pokladnách a majetkovém přiznání. A dokonce z tehdejšího šéfa Motoinvestu Pavla Tykače udělal svého poradce. Se svým "dvojčetem" – poradkyní Barborou Snopkovou – byl o šest let později Ivo Svoboda pravomocně odsouzen.
Pavel Mertlík (21. července 1999 – 13. srpna 2001)
Introvertní makroekonom, který je zřejmě velmi šťastný, že z politiky odešel. Sympatický ministr, který si nerozuměl ani se svými vlastními straníky, kteří ho zařízli. Musel řešit to, co se za léta před ním nahromadilo – bankovní socialismus a hory špatných úvěrů. Ty málem položily největší polostátní banky v zemi. Padla jen ta největší – soukromá IPB. Její převzetí a prodej se širokými státními garancemi za korunu ČSOB je nejkontroverznější případ v jeho ministerské kariéře. Nyní pracuje jako hlavní ekonom v Raiffeisence.
Jiří Rusnok (13. srpna 2001 – 15. července 2002)
Asi budete muset dlouho vzpomínat, co jako ministr financí významného udělal. Privatizoval a to ve velkém. Prodal vyčištěnou Komerční banku Francouzům a byl u jedné z vůbec největších transakcí: prodej plynárenského monopolu německé RWE za 133 miliard. S ministrem průmyslu Grégrem posvětil (sám byl opatrně proti) vznik SuperČEZ – aby byla elektřina levnější (tehdejší rétorika) ČEZ spolkl regionální distributory. Začal jako první jednat o smíru okolo IPB s Nomurou. V následující Špidlově vládě se stal také na necelý rok ministrem průmyslu. Měsíc po odchodu z politiky začal pracovat jako poradce (lobbista) ING pro Česko a Slovensko. Pro Holanďany pracuje dodnes jako šéf penzijního fondu ING.
Bohuslav Sobotka (15. července 2002 – 4. září 2006)
Velmi komunikativní ministr a také muž dvou tváří. Ministrem financí se stal jako kariérní politik a poslanec za ČSSD ve svých třiceti letech. Post si udržel ve Špidlově, Grossově i Paroubkově vládě. K nejvýraznějším změnám patřilo v jeho období snižování daní a to především pro nízkopříjmové skupiny obyvatel (ale i firmy), z jeho období pochází celá řada nápadů jak zjednodušit výběr a správu daní. Přestože slovně vždy deklaroval boj za "zdravé veřejné finance", zejména v období 2005 a 2006 neuhlídal prudký nárůst státních výdajů na vlně předvolebního populismu. Výsledkem byly na dobu vrcholícího hospodářského boomu extrémně vysoké schodky v rozpočtu.
Vlastimil Tlustý (4. září 2006 – 9. ledna 2007)
Ekonomický mozek ODS, který měl spoustu chytlavých nápadů – rovná daň, dávka i důchod, tlustá peněženka. Dotáhnout většinu návrhů do konce nedokázal, protože předchozí vláda mu snížením daní udělala čáru přes rozpočet. Uzavřel první rychlý smír s Nomurou. V nové vládě začal brzdit explozi sociálních výdajů z předchozího období. Přestože nikdy nebyl z ničeho trestného obviněn, má z plejády ministrů financí zřejmě vůbec tu nejhorší pověst. Na finance s ním dorazil tým poradců, kteří se velmi zajímali o chystané zakázky. Spory s Eduardem Janotou vyvrcholily odchodem náměstka z úřadu. Do druhé Topolánkovy koaliční vlády se už nedostal a jeho spory s rodnou stranou vyvrcholily jeho hlasováním proti ní.
Miroslav Kalousek (9. ledna 2007 – 8. května 2009)
Veselý, obratný a ohebný ministr financí. Velmi zkušený politik, který v zákulisí dokáže obratně prosazovat svoje myšlenky. Část nápadů na zjednodušení daní, jejich výběru a správy vytáhl ze šuplíku, v kterém čekaly už z dob Bohuslava Sobotky. Po nástupu po Tlustém pokračoval v prosazování zákonů, které měly zbrzdit rostoucí státní výdaje. V prvním roce těžil z doznívajícího ekonomického boomu a schodek státního rozpočtu výrazně snížil. V druhé polovině roku 2008 podcenil dopad ekonomické recese v zahraničí a prosadil nerealistický státní rozpočet. Před volbami slibuje největší škrty a šetření. Otázkou je, na co jako mistr kompromisu přistoupí po volbách.
Eduard Janota (od 8. května 2009)
Kariérní úředník na ministerstvu financí byl zřejmě v pozadí všech rozpočtů České republiky. Z hlavy je schopný říct s vysokou přesností jakýkoliv státní příjem či výdaj. Sám se považuje za konzervativního a opatrného hospodáře. V zákulisí je velmi obratný vyjednavač ochotný dělat kompromisy, což mu pomohlo přežít ve vyšších úřednických pozicích tolik i protichůdných ministrů financí. Byl však i u těch velmi štědrých rozpočtů v nedávné minulosti – sám si archivuje svoje protesty a výhrady proti některým změnám, které k tomu vedly. Do politiky prý nechce, rád by zakotvil ve finančním poradenství, kde by jistě mohl zhodnotit svoje vědomosti a styky za posledních dvacet let.
