Obnovení volného obchodování s domácí měnou je dobrou zprávu pro investory včetně Mezinárodního měnového fondu, kteří znejistěli poté, co prezident Duhalde začal opět uvažovat o navázání pesa na dolar.
Argentina má třetí největší ekonomiku v Latinské Americe, nový ministr hospodářství Roberto Lavagna ji však přebírá ve stavu naprostého chaosu, který se dostavil po čtyřech letech trvání hospodářské recese. Problémy se začaly vršit již koncem loňského roku, kdy byla také Argentina nucena vyhlásit platební neschopnost a devalvovat měnu. Ta byla v předchozích zhruba deseti letech navázána na dolar v poměru jedna ku jedné.
Kurs pesa od lednové devalvace výrazně klesl a nyní se dolar prodává již za více než tři pesa. Prezident Duhalde proto opět začal uvažovat o navázání pesa na dolar, takový postup však Lavagna odmítá. Proti tomuto kroku je i Mezinárodní měnový fond, který další finanční pomoc Argentině prozatím pozastavil a její
obnovení bude do značné míry záležet právě na dalším postupu nového ministra hospodářství.
Místo vkladů dluhopisy
Právě uzavření bank mělo zabránit naprostému finančnímu kolapsu kdysi nejbohatší latinskoamerické země. Vláda se teď snaží v Kongresu získat podporu pro svůj návrh zákona o převodu vkladů na vládní dluhopisy.
Lidé by tak dostávali místo svých vkladů jen cenné papíry s dlouhodobou splatností. Největší strany v Kongresu slíbily, že hlavní body nepopulárního transferu na obligace schválí.
Argentinské banky se znovu dostaly pod obrovský tlak ze strany střadatelů, kteří již po čtyřech letech hospodářské krize ničemu nevěří a chtějí si raději stáhnout své peníze "do matrace". Vláda proto doufá, že vyhlášením prázdnin získá čas na to, aby mohla zareagovat na hrozící krizi. Chce převést většinu bankovních úspor na desetileté vládní dluhopisy a střadatele tak vlastně dotlačit k tomu, aby jí své úspory půjčili. To zřejmě vyvolá další vlnu nespokojenosti prostých Argentinců.
Tamní vláda zavedla limity na vybírání vkladů poprvé loni v prosinci, kdy v podstatě oznámila státní bankrot. Tehdy byl limit pouhých 200 dolarů měsíčně. To vyvolalo odpor lidí, jimž chodí na účet celá výplata. Ti vlastně neměli z čeho žít.
Později byl limit zvýšen na 500 dolarů, Argentince to však neuklidnilo. Podávali žaloby a soudy většinou rozhodly, že na své peníze mají nárok.
Před argentinskými bankami se tak tvořily dlouhé fronty lidí se soudními příkazy a útok na banky pokračuje. Od ledna lidé vybrali asi deset procent celkových vkladů uložených v argentinských bankách.
Jedenáctá největší banka v zemi, pobočka kanadské Bank of Scotia, již dokonce musela ze stejného důvodu na třicet dní přerušit činnost. Hrozí, že další pobočky zahraničních bank z Argentiny odejdou, aby se nedočkaly stejně smutného osudu.
Vláda prezidenta Duhaldeho nyní jako na spásu čeká na poskytnutí půjčky ze strany Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Jen od MMF Argentina žádá 9 miliard dolarů, aby tak získala nějaké peníze v hotovosti a mohla začít splácet své dluhy, dosahující neuvěřitelné výše přes 140 miliard dolarů.
MMF však žádá provedení sociálně tvrdých reforem a snížení výdajů hlavně ze strany některých argentinských provinčních vlád. Půjčka navíc hned tak nepřijde. Tým odborníků má do Argentiny přijet prozkoumat situaci zhruba v polovině května. Dříve žádné peníze Argentina s největší pravděpodobností nezíská.
