To je docela výkon ve srovnání s americkou či japonskou centrální bankou, které se staly spíše islámskými bankéři odmítajícími účtovat úroky.
Vítězi jsou bankrotoví právníci, investiční fondy – mrchožrouti, vymahači pohledávek, terapeuti, stavební firmy polykající podpůrné státní balíčky. A investiční banka Goldman Sachs, která vydělává miliardy dolarů, i když se nezaměstnanost ve Státech blíží deseti procentům.
Bankéři Goldman Sachs dokázali nepřízeň okolí změnit ve svou výhodu. Ve druhém čtvrtletí vydělali rekordních 3,44 miliardy dolarů, akcie banky je letos na dvojnásobku a v prvních šesti měsících dala stranou rekordních 11,4 miliardy na bonusy pro zaměstnance.
Krize může vytvořit vítěze i z miliard Asiatů. Jestli to zní naivně, vzpomeňte na asijský krach v roce 1997. Způsobil hodně bolesti, ale Asii nakonec posílil. "Asie se změnila k lepšímu, a to rychle. Myslím, že region bude reagovat stejným způsobem i tentokrát,“ říká Rajat Nag, ředitel Asijské rozvojové banky v Manile.
Asijská unie
Největší příležitost je rychlé spojení asijských států. Například japonský premiér Yukio Hatoyama ve správný čas tlačí na vytvoření asijské verze Evropské unie. Krize vytvořila tlak – konec s mluvením, začněme konečně jednat.
Nejbohatší země světa zřejmě nečeká návrat k rychlému růstu, který by zaplnil nyní nevyužité kapacity asijských ekonomik.
Asie je musí využít interně. Čína, Japonsko, Jižní Korea o tom teprve začínají mluvit, Indie nezačala ani s tím. I Austrálie ví, že Asie je pro ni důležitá. Byla to poptávka z Číny, ne Spojených států, která zasáhla do rozhodování australské centrální banky zvednout sazby z tří na 3,25 procenta. Funguje to i naopak: i Čína potřebuje australské suroviny.
Nedostatek politické infrastruktury je nyní viditelnou překážkou.
Skupiny jako sdružení zemí jihovýchodní Asie ASEAN dokážou skvěle mluvit, ale výsledky jsou méně působivé.
Ve skutečnosti ASEAN s okolními státy víc soupeří než spolupracuje. Rozdíly mezi desítkou členů ASEAN jsou hrozivé. Bohatý Singapur (HDP na hlavu 37,6 tisíce dolarů), chudá Kambodža (651 dolarů), u Myanmaru nemá ani Světová banka údaj k dispozici.
V Asii je politika překážkou
Dát tuto skládačku dohromady s třemi miliardami lidí, kteří žijí v Číně, Indii, Japonsku a Koreji, je daleko těžší, než bylo vytvoření eurozóny. Evropě trvalo stvoření eura přes tři desítky let vyjednávání, a to ještě v relativnímu klidu po dvou světových válkách. V Asii takové kamarádství neexistuje.
V Evropě politická vůle překonává ekonomické překážky. V Asii je politika překážkou. Události posledního roku možná otevřely cestu. Asie dostala lekci. Například, že není dobré se spoléhat na jeden či dva exportní trhy – Spojené státy a Evropu.
Další lekce: nedovolte, aby finanční sektor přerostl možnosti národní ekonomiky; příliš velké devizové rezervy se mohou stát zátěží a rizikem; dopady globálního oteplování nejde podceňovat.
Lekce roku 1997 je hlavním důvodem, proč se Asii nyní daří lépe než Západu. Po této krizi vlády od Soulu po Jakartu začaly s úklidem v bankách a pochybných obchodních praktik ubylo. V Nietzscheho termínech – rok 1997 Asii nezabil, ale posílil.
Za pět deset let může být Asie daleko silnější, stejně jako byznys Goldman Sachs roste jen rok poté, co si většina lidí myslela, že veškeré investiční bankovnictví půjde cestou Lehman Brothers.
Asie má velkou šanci se spojit, nikdy neměla lepší příležitost.
