Stokorunu s budovatelskými motivy z roku 1961 označil britský expert Thomas Hockenhull za jedno z šesti nejkrásnějších papírových platidel na světě (více čtěte zde).
Autor bankovky František Heřman nebyl žádný akademický malíř, spíš amatér. Jeho práce si však cenili i v Japonsku, kde v důchodu vystavoval a prodával obrázky jezdců na koních.
Třebaže se zúčastnil v Československu i dalších soutěží na podobu papírových platidel - například pětisetkoruny a tisícikoruny - vyhrát se mu podařilo jen jednou, a to právě se zelenou stokorunou. Ta však stačila k tomu, aby se v Táboře, kde žil, stal celebritou.
„Všichni to registrovali. Začalo se říkat ‚platíme heřmankou‘. Často se stávalo, že si přišli nechat od nás stokorunu podepsat,“ vzpomíná dcera malíře Helena Strmiska.
Bankovka vznikala postupně spojením několika nápadů. Například předlohou rolnice byla Heřmanova manželka. Když stála modelem, nedržela snop jako na obrázku, ale polštář. Heřman jako vítěz soutěže získal odměnu 10 tisíc korun. Za tu rodiče koupili dětem piano.
