Už to vypadalo, že je finanční krize za námi. Nyní se však vrátila s ještě větší silou. Stalo se již někdy něco obdobného?
Současné otřesy na finančních trzích se dají jen stěží srovnávat s krizemi v Rusku, Latinské Americe nebo v Asii. Jde o jednu z největších krizí, kterou v posledních desetiletích zažíváme.
Nezpůsobili část finančního krachu i makléři, kteří příliš riskovali a snažili se za každou cenu vydělat?
Trh očividně nedokáže takovýmto excesům zabránit. Myslím, že mnoho manažerů ztratilo veškerý smysl pro proporce a rizika. V obrovských rizicích hledali neobyčejné marže. Jenže tyto riskantní obchody se proměnily v časovanou bombu, která teď s dramatickými následky explodovala.
Je to konec Wall Streetu?
Američané objevují přednosti německého systému univerzálních bank. To znamená, že se bankovní domy už nespecializují na investiční bankovnictví, úvěry pro soukromé klienty nebo na správu jmění, nýbrž vyvažují lépe svá rizika, přičemž všechno zahrnují do svého obchodního modelu.
Krize se nebezpečně přelévá i na Německo. Nemůže se projevit tím, že lidé dostanou méně úvěrů?
To je nesmysl. Ve srovnání s loňským rokem vydaly spořitelny v prvním pololetí střední třídě více úvěrů.
Avšak velké německé banky si stěžují na nedostatečnou likviditu...
Proto pumpují emisní banky v odsouhlasených a koordinovaných akcích miliardy do trhů. Zatím to vycházelo dobře. Nechci to však zakřiknout. Procházíme zkrátka těžkou krizí, ale máme také prostředky, jak ji zvládnout.
Jaké konkrétní stopy zanechá krach Lehmanů pro Německo?
Prověřili jsme pohledávky Lehman Brothers v Německu. Doposud jsou následky zvládnutelné. Avšak nemohu vyloučit, že se v těchto bilancích ještě nějaká rizika objeví.
Vy požadujete silnější regulaci kapitálových trhů, vaši kolegové v Londýně a Washingtonu jsou proti.
To přeci není pravda. V dubnu jsme schválili návrhy fóra stability v rámci G7 i s evropskými ministry financí, stanovili jsme stodenní program, který v současnosti běží. V Basileji k tomu pracuje stálý výbor. V posledních měsících už se udělalo mnoho, a to by mělo být bráno v potaz.
Stačí to?
Teď jde o realizaci schválených opatření, nemusíme pořád vyvíjet něco nového.
Americká vláda nechala velkobanku Lehman Brothers zkrachovat. Je i v Německu čas státních záchranných akcí omezen?
Američané to rozlišují případ od případu. U pojišťovny AIG proto nyní znovu vytvářejí státní záchranný balíček. Tomu rozumím a vítám to. Já bych tady v Německu také nedával bianko šek do budoucnosti s mottem: Zachráníme v Německou každou banku, která se dostane do obtížné situace. To by byl úplně špatný signál.
Ale IKB jste přes státní rozvojovou banku Fördebank KfW a s pomocí dalších bank pomohli bezmála deseti miliardami eur.
Rizika insolvence a s tím spojené náklady byly daleko vyšší než náklady na záchranu. Ostatně, z daní jsme IKB (Německé průmyslové bance, pozn. red.) půjčili 1,2 miliardy, šlo tedy o úvěr. To se však asi nevrátí. Ta pomoc je skutečně vyšší, ale pokud do ní bude muset IKB sáhnout, uhradí to ze své běžné činnosti Fördebank KfW. Nejsou to tedy peníze z daní, ale prostředky z normálního bankovního obchodu KfW, které by omezovaly přirozený prostor jejich ostatních aktivit.
Dá se vyloučit krach další banky v Německu?
Aktuálně k tomu nevidím žádný důvod, ale také nevidím do knih úvěrových institucí.
Chcete vyrovnat spolkový rozpočet do roku 2011. Mohl by vám slabší hospodářský růst a bankovní krize udělat čáru přes rozpočet.
Existují optimističtější i pesimističtější prognózy. Já beru tu střední cestu, a tak se domnívám, že ten cíl splníme – vyrovnáme rozpočet do roku 2011.
A když to přeci jen nebude vycházet?
Pak budeme muset změnit odpovídající regulační šrouby, abychom mohli držet kurz. Sestavení rozpočtu není věc osudu nebo náhody. Cíl velké koalice se neposunul: Žádné další dluhy v roce 2011.
Váš předchůdce Eichel to také sliboval a padnul.
Vyrovnání rozpočtu jsme plánovali od začátku. V každém roce jsme skončili s lepšími čísly, než jsme plánovali. A v tom je ten rozdíl.
