Když se o tuto praxi zajímal nejčtenější deník La Derniere Heure, pan Van Acken z odboru komunikace v této bruselské bance suše sdělil: "Přijali jsme toto opatření ze dvou důvodů. Jednak abychom se vyhnuli diskusím o finančních transakcích a radách poskytovaných po telefonu a jednak abychom umožnili stálý výcvik našich zaměstnanců tím, že budeme ověřovat, co říkají."
"V bankovním sektoru to není výjimka, pokud jde o příkazy pro burzu nebo o investování peněz. U ostatních rozhovorů se to liší banka od banky," uvedli pracovníci Belgické bankovní asociace.
Xavier Deswaf z obří belgicko-holandské banky Fortis byl ochoten přiznat, že jeho firma nahrává vše, co jde do "obchodního sálu". Tam se napojují hlavně velcí klienti.
Před tříměsíční archivací rozhovorů však není chráněn ani malý zákazník. Sám s tím souhlasí, když podepisuje smlouvu o bankovní službě přes telefon (kterou většina lidí asi sotva důkladně studuje).
U dalších velkých bank, BBL a Dexie, je to podobné. Banky hájí toto chování s tím, že pomáhá jim i jejich klientům při řešení sporů o to, zda transakce byla, či nebyla provedena podle zákazníkova přání. I kdyby banky registrovaly vše bez vědomí zákazníků, nic v zásadě neporušují.
"Zákon v této oblasti není jasný," konstatovala paní Lacoste, advokátka belgické komise pro ochranu soukromého života. Výslovně zakázáno je podle ní jen nahrávání telefonních rozhovorů třetí, nezúčastněnou stranou. Záměr pobočky Deutsche Bank zachycovat všechny rozhovory bez výjimky je však už pro komisi příliš - komise proto uvažuje o zahájení šetření v této věci.
