Na rozdíl od konkurence mají jinou strategii. Jak je jejich zvykem, v Praze nebudou živit vlastní pobočku, ale spojí se s lokálním partnerem Janem Brázdou, bývalým lovcem ze světové firmy Spencer Stuart, který si ale nyní založil vlastní podnik. V době ekonomického útlumu je právě spojení menších lokálních hráčů na trhu podle Waddingtona klíčem k úspěchu.
Co vás přivádí do Česka? Co si slibujete od spolupráce s českým partnerem a od zdejšího trhu jako takového?
Vnímáme český trh jako velice důležitý pro naši evropskou strategii, stejně důležitý, jako je Německo, Polsko nebo Rakousko. Je důležité mít tady silného partnera a právě ekonomická recese nám pomohla zkušeného partnera najít.
Nyní to však spíše vypadá, že velcí hráči z oboru Česko spíše opouštějí. Proč si myslíte, že u nás přímo nepůsobí další firmy ze světové desítky hledačů šéfů? V čem je problém zdejšího trhu?
Nemyslím, že je to odraz stavu českého trhu jako takového. Spíše je to reflexe jednotlivých firem a jejich byznysu. Mnoho globálních firem je v této době pod velkým tlakem, musí spořit náklady. Hodnotí své působení na některých trzích, redukují se pozice na mnoha frontách a v jejich případě byla Praha jednou z nich.
Před několika týdny odešel třeba světový lídr Korn/Ferry, přitom po jejich opětovném návratu před několika lety říkali, že už stejnou chybu v podobě útěku z Prahy znovu neudělají. Na co podle vás nakonec doplatili?
Nemohu přesně komentovat situaci Korn/Ferry v Praze, protože přesné důvody jejich odchodu neznám a ani by to nebylo fér. Ale je to jeden z těch případů, kdy bylo rozhodnuto v rámci globální strategie úspor některé pobočky zrušit.
Simon WaddingtonVystudoval právo na University of Sheffield a University of Ulster. Pracoval několik let v Londýně jako právní editor, v roce 1995 pak nastoupil do personální společnosti MERC Partners, v roce 1999 se v ní stal partnerem. Od loňského roku je zároveň členem vedení IIC Partners, kde je viceprezidentem pro Evropu, Střední východ a Afriku. |
Korn/Ferry je také pod větším tlakem, protože je veřejně obchodovaná na burze. Proto se za svůj byznys musí více zodpovídat a myslím, že z pohledu celé firmy nebyla Praha tím trhem, který by jim dodával nějaké stěžejní výsledky.
Fungování vaší skupiny je ale jiné. Prakticky v žádných pobočkách nemáte vlastnický podíl, jde většinou o partnerství lokálních firem. V čem vidíte výhodu takového modelu?
Určitě má výhody, zvláště v dnešní době. Zatímco firmy plně integrované do skupiny jsou pod větším tlakem, protože se navzájem živí, my to děláme jinak. Víme třeba, že tento trh je nyní plný příležitostí, i proto, že zde skončily některé velké firmy. A proto se raději snažíme spojit s lokální firmou, která situace na zdejším trhu umí lépe využít.
Ani do budoucna neplánujete nějakou expanzi vlastních poboček?
Ne to neplánujeme. Nechceme mít vlastní globální firmu, myslíme, že seskupení nezávislých firem je živelnější a progresivnější. Vidíme navíc, že lokální firmy vždy vědí mnohem více o svém trhu, umí na něm lépe pracovat, více se přizpůsobit lokálním klientům a předávání takových informací v rámci skupiny je pak naší velkou výhodou.
Trh s manažery se i v Česku loni propadl, podle odhadů lidí z branže až o polovinu. Myslíte, že třeba už v letošním roce se situace obrátí k lepšímu?
Když se podíváme na Evropu, tak si myslím, že ano. A z pohledu naší firmy musím opět zopakovat, že i loňský rok byl pro nás velkou šancí, jak si rozšířit obzory. Myslím, že dnes máme lepší pozici než třeba před dvěma lety. A také očekáváme, že se trhy, na kterých působíme, brzy začnou otřepávat, včetně Irska nebo třeba Česka.
Vy sám máte v Irsku vlastní firmu, která je pro tamní trh partnerem IIC. Jak to nyní vypadá na ostrovech?
V Irsku i Británii je situace stále složitá. Z pohledu našeho byznysu se ale začínají silně projevovat některé obory. Je to otázka především finančního sektoru. Například do pojišťovnictví a bankovnictví se hledají krizoví manažeři, odborníci na rizikové řízení nebo právníci.
Co s tímto oborem udělal fakt, že do většiny britských, ale i irských bank majetkově vstoupil stát? Změnil se nějak způsob výběru bankéřů?
Ano, i v Irsku, stejně jako v Británii, je několik bank, které zachraňoval stát. Byznys se proto trochu změnil. Fakt, že se banky ocitly ve státních rukou, způsobil, že pro kandidáty jsou nabídky práce v zestátněných bankách méně atraktivní.
Na druhé straně stojí banky. A ty nutně potřebují najít nové lidi, kteří nejsou spojeni se současnými finančními potížemi bank. To je často problém a samotné hledání je náročnější než dříve. Hodně proto využíváme mezinárodních kontaktů a snažíme se hledat vhodné lidi všude možně po světě.
Když se podíváte obecně na váš byznys, jaké obory kvůli recesi nejvíce zatuhly?
Obecně musím říci, že největší propad zaznamenal právě finanční sektor, i když i ten se začíná zvolna zvedat a banky opět hledají neokoukané šéfy. Mezi další hodně postižené obory patří určitě strojírenství a stavebnictví. Hlavně projekty v infrastruktuře byly zrušeny či pozastaveny.
A kde se byznys naopak dařil i během loňského roku?
Farmacie a také energetika si nevedly špatně - to jsou také naše silné obory, na které se světově hodně specializujeme. Potom například biotechnologie, které hodně rostou především v severských zemích.
Když se podíváte na Evropu jako celek, v jaké zemi či regionu váš byznys utrpěl největší ztráty?
Bohužel musím říci, že asi nejtvrdší byl náraz právě v Irsku, kde sám působím. Jinak to bylo tvrdé určitě ještě ve Španělsku a na Islandu. Všude tam, kde byla největší realitní bublina a také dramatické problémy bankovního sektoru, byl největší propad.
Přinesla krize i nějaká pozitiva pro hledače šéfů? Jsou manažeři skromnější a více otevření změnám?
Myslím, že ta pozitiva spočívají právě v otevřených příležitostech - dělat byznys chytře a rozšiřovat ho do dalších zemí a využívat změn, které krize na trhy přinesla. A stejně jako se mění trh, mění se i klienti. Mají teď umírněnější požadavky. A všichni určitě cítí, že je větší tlak na odměňování, na výpočet bonusů a podobně. Kandidáti i firmy s tím nyní více počítají.
Jaký typ šéfů je nyní v Evropě nejžádanější? Na jaké dovednosti a jakou specializaci je kladen největší důraz?
Myslím, že nyní žádanost manažerů nesouvisí tolik se specializací a konkrétním odvětvím, ale obecně je nyní kladen velký důraz na schopnost kandidátů vést lidi i v této těžké době.
Je potřeba šéfů, kteří mají vize do budoucna a vědí, jak svých plánů dosáhnout i v době, kdy situace na trhu není jednoduchá. Jde hodně o schopnost umět vize svým podřízeným srozumitelně tlumočit a umět komunikovat s těmi, kteří se cítí být pod tlakem. I když je současná doba bolestivá, myslím, že to firmy, ale také manažery udělá silnější. A to je dobře.
