Viceguvernér ČNB Miroslav Singer

Viceguvernér ČNB Miroslav Singer - Viceguvernér České národní banky Miroslav Singer. | foto: David Port

Banky ztrátu ustojí, říká viceguvernér ČNB Singer

  • 10
Viceguvernérovi České národní banky Miroslavu Singerovi důsledky ekonomické krize zatím spánek neruší. "Já takhle emotivně nepřemýšlím," říká v rozhovoru MF DNES na otázku, zda nemá strach, jestli české banky přežijí nynější krizi bez potíží.

A máme tedy mít strach my ostatní? Děláte nějaké testy, co banky vydrží a co ne, jako začaly dělat USA?
My to děláme už řadu let. Máme modely, v nichž si zkoušíme, jak by se to mohlo zhoršit. Zatím to nevypadá nijak tragicky. I poměrně dramatický pokles ekonomiky, který můžeme zažít, nám banky nedostává do stavu nesolvence. Umíme si představit, že tu či onde může klesnout kapitál bank. Takže banky nemusí dosahovat zázračnou návratnost kapitálu 20 a více procent, jako nám ukazují doposud. Jednoduše řečeno – je odkud se zhoršovat.

Jde o to, s čím modely počítají.
Jde hlavně o vývoj hrubého domácího produktu. Propočítávají zátěžové až extrémní situace. I tak ukazují, že banky třeba mohou mít nějaké ztráty, ale takové, které jsou bez nějakého dramatu schopny ustát. Pochopitelně se ale bavíme jen o poklesu ekonomiky, ne o pádu minus deset procent.

Miroslav Singer (40)

Milovník dobrého jídla, pití a organizovaného chaosu sedí za stolem v ČNB od února 2005. Za tu dobu se mu tam navršila taková hromada papírů, že si na něj sotva položíte ten svůj.

"Fotit se nechávám v Potěmkinově vesnici, u čistého stolu sekretářky," smířil se s osudem.

Singer vystudoval VŠE a University of Pittsburgh, před ČNB pracoval čtyři roky v PricewaterhouseCoopers ČR, předtím šest let v investiční Expandii.

Jak by tedy musel spadnout HDP, aby měly banky problém?
Asi by to muselo být v dvojciferných číslech. Ale to už by nás problém bankovnictví trápil nejméně a obyvatelstvo šlo do ulic. Vážně, bankovnictví v tuzemsku má charakteristiky, které ukazují, že v téhle krizi bude asi to poslední, co nás bude trápit. Mnohem větší potíže budou s nezaměstnaností, s průmyslem. Finanční systém je slušně zainvestovaný, uzavřený do sebe – české vklady v korunách, úvěry v české měně. Krizi zvenku schytáváme ne přes banky, ale přes reálnou ekonomiku.

Když ale vidíte, jak se tenčí zisk ČSOB nebo jak Komerční banka oznámí, že přijde o miliardu kvůli krachu jedné firmy...
Hm, ale co je to miliarda pro Komerční banku? Měsíční zisk.

Ano, ale je to krach jen jedné firmy a také jde o rychlost. Ještě nedávno nebyla o minus miliardě řeč.
Miliardu u jednoho věřitele zase tak snadno nemáte, je to výjimka.

Vraťme se k ČSOB, které spadl z roku na rok zisk o 90 procent. Také nemáte obavy o další vývoj?
Problémy této banky souvisejí s určitými cennými papíry (dluhopisy zkrachovalých bank z USA a Islandu, pozn. red.). Bavíme se o stejném typu cenného papíru a investic, které vedly k tomu, že některé zahraniční banky byly už několikrát nuceně kapitalizovány. ČSOB totéž způsobilo, že měla malý zisk. To není drama.

Nemůže vyplavat něco dalšího?
Tento typ investic už máme docela slušně zmapovaný a jsem přesvědčen, že žádná další překvapení typu islandských dluhopisů se v našem bankovním systému neobjeví.

České banky jsou v zahraničních rukou. Máte dostatek kompetencí kontrolovat, aby je neohrozily jejich matky, třeba že z nich "vysají" peníze?
Když to řeknu úplně jednoduše, zahraniční matky jsou pro většinu velkých českých bank dnes hlavně reputačním rizikem. Někoho ty špatné zprávy o nich můžou zneklidnit. Totéž platí i o pojišťovnách. Když v USA spadlo AIG, tak její Amcico u nás loni přišlo o část klientů. Přitom je to zdravá firma a funguje bez problémů. Pokud jde o odliv peněz z bank do mateřských firem, není tu žádný problém. Limit půjček v rámci skupiny je do 20 procent kapitálu a tuzemské banky mají v průměru tuto expozici do 10 procent. Není tam žádný pohyb, stejné to bylo i před rokem.

Dostali byste se k informaci o odlivu peněz včas?
Sledujeme to každý týden, tedy častěji než dříve. Kdyby se nám něco nezdálo, máme právní možnosti do banky "naběhnout" a říct, že jí zakazujeme zvýšit expozici vůči vlastní matce. Už rok a půl máme připravena rozhodnutí tak, že jenom podepíšeme papíry, připíšeme datum a detaily zdůvodnění a druhý den ten papír může být v bance. Další ochranou je, že peníze v bankách jsou v korunách a ty by mateřské banky asi nechtěly. V momentě, kdy někdo začne na trhu měnit velké sumy do eur, tak my se jako integrovaný regulátor okamžitě můžeme jít podívat, kdo to dělá a proč. K ničemu takovému však nedošlo.

ČNB dělá podle našich informací dohlídku v J&T Bance, kde údajně byly překročeny limity půjček v rámci vlastní skupiny. Prý jste jim nařídili vrátit zpět šest miliard korun. Je to pravda?
Nemůžu potvrzovat u neuzavřených kauz ani to, že je někde dohlídka, ani neznám žádná taková čísla. Žádná banka v Čechách v tuto chvíli není na zavření, to vám můžu garantovat. Ohledně této banky jde asi spíše o různé fámy. Je to malá banka a dělá velké transakce, kde jsou různé zájmy, tak se kolem ní hodně mluví.

ČNB se ohradila vůči zprávám zahraničních novin, že české banky můžou mít problémy kvůli tomu, že domácnosti si braly úvěry v cizích měnách a bankám teď hrozí potíže. To je sice nesmysl, ale nemůže k tomu dojít do budoucna? Úroky v EU klesají rychleji než u nás.
České domácnosti se do eurozóny neobracely ani v době, kdy u nás byly úroky vyšší dokonce o několik procent. Některé zahraniční matky bank měly snahu kolem roku 2000 u nás začít nabízet třeba úvěry v japonských jenech. Ale neprošlo to.

Proč?
Protože náš lid prostě není tak pitomý. Aby to mělo smysl, rozdíl v úrocích by musel být mnoho procent po dlouhou dobu, kurz měny by musel být po dlouhou dobu víceméně stabilní, také potřebujete nemít silného regulátora. To se stalo třeba v Polsku nebo v Maďarsku. Nic z toho teď u nás není.

Jak se nyní díváte na váš letošní výhled kurzu 25,80 Kč za euro, když euro stojí 27 až 28 korun a zahraniční banky ho vidí i kolem 30 korun?
Náš výhled není předpověď, že takto to bude. Když děláme výhledy ekonomiky a dráhu úrokových měr, tak musíme počítat v našem modelu i s nějakým kurzem koruny. Abychom mohli lépe komunikovat, zveřejnili jsme, s čím počítáme. Nakonec nám to i výborně posloužilo před dvěma týdny, kdy analytici pořád očekávali další pokles úroků, což máme i ve výhledu. A my jsme mohli jasně říct, že další snížení ale vůbec neodpovídá v našem modelu takovému oslabení koruny. Tedy trh si může vyhodnotit, že když bude kurz někde úplně jinde, tak sazby budou také jinde.

Řada východoevropských zemí chce nyní rychleji přijmout euro. Stále jste přesvědčen, že by nám euro teď neprospělo?
Přínos koruny je pro mě naprosto zřetelný. Kurz mohl rozumně oslabit a firmy mohou lépe prosazovat své zboží venku, anebo na něm získávat alespoň vyšší marži, když se sníží objem prodejů.

Když ale zboží neprodáte, tak vám slabá koruna stejně moc nepomůže.
Ale kdyby nebyla slabá, tak na tom budete ještě podstatně hůř. Spočítal jsem, že kdybychom v lednu vstoupili do eurozóny, fixovali bychom kurz na 22,70 Kč za euro. Ekonomice by se určitě nedařilo s tímto kurzem lépe než teď, kdy je kurz kolem 28 korun. Další věc je, že kdybychom teď měli zafixovaný kurz, tak nám začnou dramaticky padat ceny. Třeba dlužníci by na tom byli mnohem hůř, protože jejich majetek by ztrácel hodnotu, a dluh by tak reálně rostl. Kurz nám loni pomáhal tlumit inflaci a nyní zase tlumí deflaci.

Firmy ale třeba ztrácejí mnoho peněz na zajišťování kurzu.
Vyptali jsme se bank a zjistili ze statistik, že podniky si většinou zafixovaly kurz na 25,60, takže když byl kurz 28,50, měly celkově ztrátu 60 miliard korun. Na druhou stranu, exporty jsou 2,2 bilionu korun, z toho je přidaná hodnota, která se rozhodně nedováží zvenčí, asi 600 miliard. Zisk při kurzu přes 28 korun je asi 120 miliard za rok. Tedy podniková sféra má za půl roku své ztráty ze zajištění zpátky. Žijeme v době globální krize. Koruna nám nezajistí prosperitu, ale utlumí to nejhorší.