Někdejší generální ředitel podniku zahraničního obchodu Motokov, pracovník jeho afilace v USA a technický šéf Škodovky v Anglii, může být v očích mnoha nomenklaturní komunistický kádr.
"Ano, on je synem komunistického ministra a sám byl také komunista. Pracovně jsem se s ním dostal do kontaktu na začátku devadesátých let, kdy můj tehdejší zaměstnavatel - slovenský podnik zahraničního obchodu Polytechna - potřeboval vyřešit své pohledávky v Rusku. Ta věc skončila neúspěchem a já na Barčáka zpočátku neměl příliš dobrý názor. Postupně po jiných jednáních jsem si však musel opravit své mínění. Dnes ho považuji za velmi schopného manažera," říká bývalý dlouholetý šéf agentury pro zahraniční investice Czechinvest Jan Havelka.
Barčák jako jediný z ekonomických ministrů nebyl do první polistopadové vlády Mariána Čalfy nominován Občanským fórem nebo Veřejností proti násilí. Jeho někdejší kolega z tohoto kabinetu Vladimír Dlouhý však říká, že nehledě na politický vývoj, Barčákovo ekonomické myšlení bylo přínosné. "Podporoval reformní kroky a sám prosazoval rychlou liberalizaci zahraničního obchodu. Platil za schopného člena ekonomického týmu," říká Dlouhý.
O schopnostech Andreje Barčáka pochybuje málokdo. "Je nesmírně pracovitý a své nasazení dokáže přenést i na spolupracovníky. I za komunistů byl úplně jiná třída než ostatní ředitelé, vymykal se tehdejší době. Jako jeden z mála šéfů ochotně komunikoval s podřízenými," říká někdejší Barčákův podřízený a nyní ředitel Motokovu René Kraus.
Vzděláním technik a od mládí automobilový nadšenec dokáže zasvěceně mluvit s vývojovými pracovníky a techniky o nových autech. "Autům rozumím, točím se kolem nich celý život," říká o sobě. Začínal ostatně ve Výzkumném ústavu motorových vozidel.
Ovládá osm jazyků - po matce maďarštinu, po otci slovenštinu. V deseti se začal učit česky a pak přidal srbochorvatštinu, ruštinu a pochopitelně angličtinu a němčinu. A aby se domluvil se svou ženou, také rumunštinu.
Po krátkém politickém intermezzu - sedmi měsících ve federální vládě ve funkci ministra zahraničního obchodu - dostal nabídku od General Motors. Vybudoval zastoupení značky Opel pro tehdejší Československo a už po dvou letech se stal regionálním a později výkonným ředitelem pro střední a východní Evropu.
Vášnivý automobilista, který osm let závodně jezdil rallye, teď spíše než kilometry na tachometru počítá míle prolétané ve vzduchu. "Většinu času jsem v letadlech, měl jsem na starosti 18 zemí," říká. Nikdy se na jednom místě nezdržel podle svých slov déle než dva dny. Do Prahy, kde má na Lhotce domek, se vrací alespoň na víkendy.
Jako člen nejužšího vedení automobilky Opel má za úkol zlepšovat jeho pozici na klíčovém trhu v Německu. K tomu překvapivě říká: "I já si myslím, že tuhle pozici by asi měl dělat Němec. Ale udělám všechno pro to, aby se pozice značky zlepšila."
Když přijde řeč na záliby, zase vítězí auta. Využije každou chvíli, aby si mohl zazávodit. A má velkou nectnost. "Jsem neodpovědný řidič-blbec. Nepřešlo mě to, jezdím pořád velmi rychle, sponzoruji policie po celé Evropě," říká.
Vedle tenisu patří ke koníčkům snad ještě muzika, hlavně Gershwin či Ježek. Kdysi sám hrál na saxofon a klarinet. Ale když při stavbě rodinného domku svých rodičů přišel o část prstu, byl s tím konec. K autům se pojí také jiná výrazná vlastnost Andreje Barčáka.
Stále pije coca-colu, nikdy není vidět se skleničkou alkoholu. "Jsem totální abstinent, kvůli závodění. Nepil jsem ani jako student, vlastně od patnácti jezdím na motorce a v autech." Jak tuhle zvláštnost berou lidé kolem něho? "Teď už to není tak hrozné, hodně lidí pochopilo, že alkohol nepotřebují. Ale dřív, když jsem dělal při vývozu tater do Ruska, tak ze začátku se mnou nechtěli mluvit," vzpomíná.
Lidé, kteří Barčáka znají, se shodnou na jedné věci: nad nikoho se nevyvyšuje, nedělá ramena, ochotně se s každým baví. "Jednou jsem ho potkal na pěší zóně na Příkopě. Podal si se mnou ruku a pár minut jsme spolu diskutovali. To není u lidí, kteří se vyšvihnou do špičkových pozic, tak úplně obvyklé. Někteří z nich, když už vás nepotřebují, tak ani nepozdraví," říká Havelka.
Jaký může mít pětapadesátiletý manažer, který dosáhl tak vysoko, jako v poslední době žádný z jeho krajanů, ještě cíl? Překvapivě přiznává: "Pozice, na níž jsem byl, byla pro mě vrcholem. Nemyslel jsem si vůbec, že půjdu ještě výš. Je to pro mě ohromné ocenění," říká Andrej Barčák.
