"Neměla jsem o jachtách ani ponětí. Ale řekla jsem si, že znalosti a zkušenosti mám. Jsem systémová a udělat si analýzu umím," popisuje Barnóová svůj přestup k podnikání na moři.
Před týdnem se vrátila z Chorvatska, kde tráví v marině u Rogoznice každoročně skoro čtyři měsíce.
A občas si ještě odskočí k pobřeží Atlantiku do francouzského městečka La Rochelle, kde sídlí výrobce plachetnic, se kterými jezdí jednat o nových objednávkách.
 |
Vystudovala jazyky
Tomu, co vystudovala, je však její dnešní práce na míle vzdálená. Jejím koníčkem byly jazyky, a tak po gymnáziu zakotvila na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde začala studovat romanistiku a fonetiku, zvukovou stránku jazyka.
Z té si po půlroční stáži na pařížské Sorbonně udělala i doktorát. Ze znalostí získaných na škole žije dodnes, i když s tím, jak řídit jachtu a získat pro ni nadšence, moc společného nemá.
"Jazyk je nástroj myšlení. A svou zvukovou stránkou často vyjadřuje to, co si skutečně myslíme, i když v samotné řeči se to často snažíme potlačit," říká Barnóová.
Nabyté znalosti jí pomáhaly a stále pomáhají hlavně při komunikaci s cizinci.
"Třeba když jednáme s Francouzi. Člověk zaujímá určité stanovisko, ale tím, jak to říká, kde udělá větší pauzu, zvedne hlas, dá důraz na nějaké slovo, já poznám, že to není v souladu s obsahem věty, že je tam něco zamlčeného. A to je důležitější než samotná výpověď," popisuje.
Kromě toho, že umí hodně odhadnout ze způsobu řeči, často využívá své nadání pro jazyky. S výrobci lodí se domlouvá francouzsky, v marině na pobřeží Jadranu se dorozumí chorvatsky. Jazyky se jí staly osudem i v osobním životě.
Dcera jde v jejích stopách
Mimo domov trávila Barnóová hodně času i dříve, když ještě pracovala ve svazu průmyslu. "Časté cesty mimo domov vedly moji dceru k samostatnosti," říká dnes. Teď už je dceři osmnáct, udělala si stejně jako její matka zkoušky na jachtu a poslední prázdniny trávila v Chorvatsku.
"Dnes to sice říká každý, ale myslím, že není tak důležité, kolik času dětem věnujete, ale jak intenzivně," říká.
K jachátm se dostala náhodou
K jachtám se Jarmila Barnóová podle svého vyprávění dostala víceméně náhodou.
Po získání doktorátu na filozofii začala pracovat v Praze ve francouzském středisku technické dokumentace. Psal se rok 1980.
"Bylo to nesmírně zajímavé. Měli tam rozsáhlou technickou knihovnu a pořádali nejrůznější konference na hodně odborná témata, jako třeba uložení jaderného odpadu," vzpomíná. Díky tomu se seznámila s řadou českých expertů z nejrůznějších oborů.
V roce 1990 však odešla. Nechtěla pracovat s cizinci, kteří v té době středisko převzali. Ani nevyslyšela několikeré nabídky francouzských firem, které se rozhlížely po Česku a hledaly jazykově vybavené lidi.
Nabízí jednoduché vysvětlení: "Tehdy bylo sice ohodnocení u cizí firmy obrovské, ale nechtěla jsem nikdy pracovat u zahraniční firmy," říká.
Nastoupila proto na Svaz průmyslu a dopravy, kde později šéfovala mezinárodní sekci. Na starost měla Francii a Belgii, kam vyrážela na podnikatelské mise, aby přivedla tamní firmy sem a českým pomohla uchytit se na Západě.
Zakotvení na jachtě
Po sedmi letech Jarmilu Barnóovou "život s podnikateli omrzel". "Přestala jsem si být jistá, že to, co prezentuji v cizině, je skutečně pravda. V zahraničí se mě ptali na náš právní systém, na úvěry z bank a nic neodpovídalo evropskému standardu," vysvětluje.
Kývla proto na nabídku svého známého jít s ním do podnikání na moři. I když se později podle jejích slov rozešli (dnes je jedinou majitelkou Alfa Yacht Clubu ona), změny ze zaměstnance na zaměstnavatele nelituje.
"Na moři víte, odkud vítr vane. V životě je to těžší určit," naráží na své zkušenosti příměrem z pracovního prostředí.
Ačkoli sama vyznává jako nejlepší místo pro dovolenou hory, moře jí přirostlo k srdci.
"U moře si kladete úplně jiné otázky o životních hodnotách. Uvědomíte si, že jste jen malinkou součástí přírody. Tam musíte mít před přírodou respekt, a to se mi líbí," říká.
Část plachetnic je její, část má na leasing
Aby pronikla do tajů svého podnikání, udělala si Jarmila Barnóová jachtařské zkoušky. Z jedenácti plachetnic má část koupenou, část na leasing. To v Česku není moc obvyklé, většinou firmy jen pronajímají lodě jiných majitelů.
"V tuzemsku je asi deset až patnáct významnějších společností, které zprostředkovávají pronájmy jachet. Ale jen několik z nich má svoje lodě," říká David Skvor z firmy Fun Yacht. Podle jeho názoru je vždy lepší, když firma vlastní více lodí, aby byla schopná zajistit okamžitý servis.
Slovo jachta nemám ráda
Firmy, které v Česku zajišťují pronájmy jachet, se shodnou na jednom. Zájemců o plachtění na moři přibývá.
"Zatímco dříve chtěli loď využít do posledního místečka, dnes si dopřejí větší komfort," říká Barnóová. To znamená, že už třeba neobsadí úplně všechny postele v kajutách.
Firmy pronajímající jachty litují toho, že převládá názor, že je to koníček jen pro bohaté. Jarmilu Barnóovou nejvíce rozčiluje obrázek, který o plachtění vytvářejí známé osobnosti, zpěváci a herci.
"Nemám ráda slovo jachta. To zní snobsky, jako kdyby šlo o loď z flotily Onassise. Je to přece plachetnice k rekreačním účelům," říká Barnóová.
Na lodi se musí žít, ne ji jen řídit
Na lodi se podle ní člověk musí naučit žít, nejenom ji řídit. Musí ovládat přístroje, čerpadla, musí se uklízet a jiné je i chození na záchod. Sama však připouští, že pro rodiny je to stále drahý koníček. Pronájem lodi vyjde na několik desítek tisíc korun na týden. Častějšími zákazníky jsou proto party kamarádů, převážně mužů.
Při jednání s nimi Jarmila Barnóová jako žena necítí žádné výhody ani nevýhody. Pokud jde o spolupracovníky, dává přednost ženám a mladým lidem.
"Jsou pragmatičtější, nestavějí si vzdušné zámky. A myslím, že ženy, kterým je někdy vytýkán nedostatek představivosti, dokážou velké nápady dotáhnout dokonce," uzavírá.
|
Dotazník Jarmily Barnóové |
|
* Cítíte v byznysu jako žena nějaké výhody či nevýhody? |
| Necítím jedno ani druhé. Zodpovědnost je stejná v byznysu jako v životě. |
| * Jak hospodaříte s časem? |
| Racionálně, přesto mi ho pořád spousta chybí. |
| * Jak hospodaříte s penězi? |
| Tak jako celý život, když otevřu schránku a je plná složenek. Nikdy jsem nešetřila na vzdělání a poznání. |
| * Jak se připravujete na strategická rozhodnutí? |
| Těžce. To ale neznamená, že se neumím rozhodnout. |
| * Jak dosáhnout cíle při obchodním jednání? |
| Každé jednání je dialogem dvou nebo více individualit. Nejdůležitější ale je umění naslouchat. |
| * Co nejlépe platí na podřízené? |
| V první řadě jsme tým, kde má každý svou nezastupitelnou úlohu, zodpovědnost a prostor pro seberealizaci. |
| * Nejzajímavější setkání v životě? |
| Všechna ta, která mě formovala po celý život. Ale ta v dětství mě poznamenala zřejmě nejvíce. Byly to velké osobnosti ze světa vědy, kultury, které po sobě zanechaly nemalý odkaz. |
| * Nejtěžší okamžik kariéry? |
| Klidně bych řekla okamžiky. To víte, že byly, ale ztratily pro mě důležitost. |
 Jarmila Barnóová má doktorát z fonetiky, tedy nauky o zvukové stránce řeči. "poznám, že něco není v souladu s obsahem věty," říká. |
