Denně jde odtamtud hlavně do pražských obchodů asi 200 vajíček, ale majitelé se chystají chov podstatně rozšířit. Situaci jim nyní zkomplikovala hrozba ptačí chřipky, která je donutila ukrýt celý chov pod střechu.
"Přál bych si, aby to trvalo co nejkratší dobu, ale farmaceutické firmy potřebují prodat hodně léků a vakcín, takže tomu moc nevěřím," říká šéf farmy Abatis Jiří Kotal.
* Jak to na farmě vypadá, když zrovna neřádí ptačí chřipka? Je to slepičí ráj?
Jestli přímo ráj, to nevím, ale s klecovým chovem pod umělým osvětlením a s umělou výživou se to srovnat nedá. Myslím, že slepice musí být spokojené.
U haly s kurníkem a hřady mají obrovský výběh, asi 500 metrů čtverečních, s keříky, stromky, prostě přirozené prostředí, aby se mohly volně pohybovat a třeba schovat před dravci.
Každý den se jim vozí tráva z našich luk, v ní se napasou dosyta, můžou hledat brouky, žížaly. Jednou za čas se stádo přemístí, výběh se přeorá, kurník vydezinfikuje, naseje se nová tráva a může přijít nové stádo. Jen na okraj - jsou v něm i kohouti, vždy asi jeden na deset slepic; prostě co nejpřirozenější podmínky.
* Za tuhle pohodu pro zvířata ale zákazník platí, a ne málo. Biovejce je minimálně třikrát dražší než obyčejné...
Neplatíte jen za pohodu slepic, ale taky za obrovský podíl ruční práce a hlavně za to, že nikde nenajdete ani stopu chemie - a biokrmivo je minimálně dvakrát či třikrát dražší než obyčejné.
Co se ceny vajec týče, momentálně stojí to nejmenší necelých sedm korun s daní plus marže obchodníka (může být i 30 procent -pozn. red.), takže něco kolem devíti korun. Počítám, že v létě budou i o dvě koruny levnější: vejce je sezonní produkt a v zimě slepice tolik nenesou.
* Ríkáte, že biokrmivo je nejdražší. Proč?
Nikde při jeho výrobě nesmí být použita chemie, jinak by farma nezískala ekologický certifikát. Nejenže tedy slepice krmíme pšenicí, pohankou, hrachem, samozřejmě z našich polí a luk, ale na jejich hnojení musíme použít jen hnůj od krav, které byly zase krmeny jen biokrmivem, žádnými granuláty.
Pokud potřebujeme koupit hnůj jinde, musíme jej půl roku nechat ležet na hromadě, aby se z něj případné chemikálie uvolnily. Jediná výjimka, platná do příštího roku, je, že můžeme používat až patnáct procent konvenčního krmiva; my dáváme jen pět až osm procent, totiž to, co neumíme - třeba sóju.
Snažíme se ji ale nahradit naší pohankou. Takové krmení se nedá nikde koupit, vše musíme dělat sami, na což zase potřebujeme lidi.
* Ale mechanizaci určitě máte...
Jen třídičku vajec, tu nám nařídila Evropská unie; ale i do ní se vejce musí z košíku vložit ručně. Ručně se vejce také sbírají, v létě i čtyřikrát denně, pak se stejně tak balí, milion na stroj nemáme. Lidé si to neuvědomují, vidí jen, že vejce stojí deset korun. Samozřejmě, že ve velkochovu takové náklady nejsou.
* Vraťme se k té "unijní" třídičce.
Když jsme loni začínali, chtěli jsme dodávat i do obchodů. Takže jsme splnili hygienické a veterinární předpisy pro takzvaný regionální prodej. A od ledna 2006 přišlo nařízení EU, že musíme splňovat i normy evropské, jinak se můžeme vrátit pouze k prodeji na farmě, tedy ze dvora.
Evropské předpisy vyžadují i třídírnu vajec, chladicí auto, super zázemí pro lidi... Takže jsme vše splnili, i když je to jen pustá teorie: do Unie nic vyvážet nebudeme, protože na to nemáme kapacitu. Třídírna stála sto tisíc, auto téměř tři sta tisíc korun, což se bohužel teď promítlo i do ceny vajec.
* Co znamená, že nemáte dostatečnou kapacitu? Kolik vajíček denně vaše slepice snesou?
Dosud jsme měli 350 slepic, ty snesou asi 200 vajec. Berou je od nás tři čtyři větší krámky a pět šest malých soukromníků. Plánovat se ale úplně přesně nedá, nejsme fabrika: slepice snáší zhruba obden, ale nedá se k tomu nijak nutit, prostě až snese, tak snese.
* Plánujete rozšíření chovu?
Naplánováno jsme to měli krásně, ale škrt přes rozpočet nám udělala ptačí chřipka. Chtěli jsme mít kolem 2000 slepic, tedy asi 1600 až 1800 vajec denně. Teď musíme trochu zpomalit.
* Vlna opatření kvůli ptačí chřipce vás asi omezila...
No, nás ani moc ne, spíš ty slepice. Všechny se musely okroužkovat a dát pod střechu do haly, aby se zamezilo možnému kontaktu s divokými ptáky i jejich trusem. Měsíc jim trvalo, než si zvykly, že budou zavřené, a začaly zase pravidelně snášet.
V hale mají podestýlku ze slámy, hrabou tam, mají hřady, kurník, vše jako dřív. Každý, kdo k nim jde buď sbírat vejce, nebo dávat krmení a vodu, si musí ve vápně dezinfikovat nohy. Haly jsou dostatečně velké: podle norem by tam mohlo být 1080 slepic, my jich tam máme 400.
* Poznám jako zákazník rozdíl mezi vejcem od vás a tím z drůbežárny? Jsou vaše třeba větší?
To ne, jsou stejná jako jiná. Popravdě, nikdy jsme nezkoumali, jaký je rozdíl mezi našimi vejci a těmi z velkochovu; tam možná budou žlutější, protože se slepice dokrmují karotenem. Ale chemický rozbor by určitě rozdíl ukázal.
* Možná by ale ukázal i to, co nedávno v Německu. Biovejce tam obsahovala kvůli kontaminaci půdy, v níž se slepice hrabou, mnohem více rakovinotvorných dioxinů než ta z drůbežáren...
Tak pozor, u nás se dioxiny testují také - loni jsme poprvé dávali na rozbor šest vajec. Zatím bylo všechno naprosto v pořádku. A čtyřikrát ročně berou veterinární hygienici vzorky trusu na rozbor kvůli salmonelám a jiným bakteriím. Jsme stále pod kontrolou.
* V Polsku i v Rakousku se objevilo mnoho případů, kdy trhovci prodávali obyčejná vejce v zelených krabičkách s nápisem Bio. Může se to stát i v Česku?
Pokud je na obale pouhý nápis biovejce, je to málo. Musí tam být také loga ekologického zemědělství. Pokud by někdo zfalšoval i tato loga, šlo by o podvod a příslušné orgány by si na něj došláply. Na každou bioprodukci je nutné získat tenhle certifikát.
* Je to hodně složité?
Když prokážete kontrolorům, že všechno děláte v souladu s pravidly, tak to tak těžké není, složitější je dostat vejce na trh. Musíte mít ale člověka, který se stará o rozpočty na krmení, o veškerou administrativu.
Já mám mladého kolegu, absolventa vysoké školy, který odvádí spoustu práce; jsou to štosy dokumentů. Pravda je, že drobní farmáři na to nemají lidi, čas, chuť ani náladu. A papírování je stejné, ať máte jednu slepici nebo sto tisíc.
