Dosud rodiče spořili ve velkém dětem hlavně prostřednictvím stavebního spoření – a opět především kvůli výhodné státní podpoře.

Dosud rodiče spořili ve velkém dětem hlavně prostřednictvím stavebního spoření – a opět především kvůli výhodné státní podpoře. | foto: Profimedia.cz

Rodiče mohou nově spořit dětem na penzi. Stát jim k tomu přidá tisíce

  • 196
Rodiče mají od Nového roku další možnost, jak spořit se státní podporou. Zákon povolil zakládat spoření na penzi i dětem do 18 let. Hlavní výhodou, na niž fondy lákají na nové penzijní spoření pro děti, je podpora až 2 ­760 korun. Právě tolik dostanete od státu, pokud ročně uspoříte aspoň 12 tisíc.

Založíte dítěti spoření, které si bude moci vybrat až v 60 letech? Především musíte zvážit, jestli vám peníze nebudou chybět v domácím rozpočtu. Druhá otázka zní, jestli se to vyplatí. Ano, ale pokud se spolehnete na státní příspěvek.

Hlavní výhodou, na niž fondy lákají na nové penzijní spoření pro děti, je podpora až 2­ 760 korun. Právě tolik dostanete od státu, pokud ročně uspoříte aspoň 12 tisíc.

Ministerstvo: Spořte dětem na důchod, ale aspoň 300 korun měsíčně

Stát nicméně spoření může kvůli státní kase v budoucnu osekat nebo podmínit vyšší úložkou. Nechávat peníze ve fondech zablokované desítky let se tak vůbec nemusí vyplatit. Navíc pokud si dítě vybere peníze dřív než v 60 letech, příspěvek nedostane.

Dosud rodiče spořili ve velkém dětem hlavně prostřednictvím stavebního spoření – a opět především kvůli výhodné státní podpoře. Ta činí 2 ­000 korun při úspoře alespoň 20 tisíc korun ročně. Po šesti letech se dají peníze včetně podpory vybrat a použít na cokoliv. Je ale třeba počítat se vstupním poplatkem ve výši jednoho procenta z cílové částky (v průměru 3 400 korun) a každoročním poplatkem za vedení účtu (zhruba 300 korun).

Spořitelny garantují neprodělek, protože po dobu šesti let nesmí měnit úrokovou sazbu. „Po započítání všech poplatků a podpory výnos aktuálně dosahuje 3,5 procenta ročně,“ říká Vladimír Staňura, předseda Asociace stavebních spořitelen a­šéf největší z nich, Českomoravské stavební spořitelny.

Konkurence se nebojí kvůli dlouhé době spoření na penzi. „Za tu dobu vstoupí do hry řada neznámých,“ varuje.

Podle ekonoma Daniela Münicha z akademického pracoviště CERGE-EI omezuje státní podpora konkurenci na trhu a brání srovnatelnosti produktů. Je pak těžké rozeznat, kam se vyplatí ukládat peníze.

„Měla by se zjednodušit a otevřít mnohem širšímu spektru solidních finančních poskytovatelů, ne jen penzijním společnostem,“ říká.

Státu se podpora ve finále nevyplatí. Spoření na penzi je nastavené tak, že počet chudých důchodců, o ­něž se v budoucnu bude muset postarat stát, výrazně nesníží.

Hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek ironicky poznamenává, že by měl být státní příspěvek vázán na vnoučata. „Když žádná mít nebudeme, státní příspěvek jednoduše vrátíme,“ žertuje, ale demografické předpovědi mu dávají za pravdu. Podle nich současná pracující generace bude mít dost problémů našetřit na rozumnou penzi pro sebe, natož aby se starala o generaci další.

Kampaně začínají

Penzijní společnosti nyní rozjíždějí kampaně na spoření pro děti, protože potřebují zastavit celkový propad zájmu o penzijní spoření. Komerční banka bude rozdávat dospělým dárky „nabité energií“ a dá dětem na pobočkách k dispozici hračky. ČSOB rozdá dětem předplacené platební karty s 500 korunami, Česká spořitelna zase 500korunové poukázky do e-shopu Mall.cz.

„Do konce letošního roku odhadujeme prodej v řádu desítek tisíc smluv. V horizontu pěti let budou mít v ČR dětské penzijní spoření stovky tisíc klientů,“ plánuje Marcel Homolka, generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny.

Česká spořitelna a Komerční banka také věří, že na konci roku budou mít několik tisíc dětských smluv, jediný Conseq kampaň zaměřenou na dětské spoření nechystá.

Od roku 2013, kdy zákon přestal garantovat neprodělek, počet klientů penzijních fondů vytrvale klesá, meziročně odhadem o 160 tisíc. Spoření na penzi pro děti se tak dá chápat i jako forma odškodného za letošní zrušení druhého pilíře, na kterém penzijní společnosti tratily.