Většinou jde o takzvané "politické trafikanty", u kterých je jedním z důležitých, a často i nejdůležitějším předpokladem pro zastávanou pozici politická příslušnost nebo osobní vztahy s politiky.
"Je to nepřehledná situace. Čekám, jak se to vyvine," říká Cincibus, který vedle své funkce zastupuje zájmy státu v dozorčích radách dvou nejvýznamnějších státních podniků ČEZ a Čepro.
Nesnesitelné čekání
Část z "trafikantů" se už týdny děsí, že se bude muset vystěhovat z kanceláří. Druhá část zase doufá, že by při troše štěstí mohla do nějakých lukrativních křesel usednout. Všichni vyčkávají a všem už se to zdá být moc dlouhé.
První na ráně budoucích čistek jsou náměstci a vysocí úředníci ministerstev. Jejich místa se podle tuzemských zvyklostí téměř vždy obsazují podle politického klíče. Každé čtyři roky se tak vlastně začíná znova.
"Chod každého ministerstva to vždycky ochromí. Mně trvalo tři čtvrtě roku, než jsem se rozkoukal," říká Urbanův šéfporadce Cincibus.
Funkce by mohly pomoci celé řadě bývalých poslanců, kteří neuspěli v posledních volbách. Například jméno bývalého poslance KDU-ČSL Josefa Janečka se zmiňovalo v souvislosti s ministerstvem zdravotnictví.
Dlouholetý poslanec ČSSD Radim Turek by měl pro změnu jistou šanci v resortu obrany. Vedle hlavních politických vyjednávání se tedy v těchto dnech vedou desítky menších, která mnozí politici a jejich přátelé podnikají na vlastní pěst.
"Když se chcete někam upíchnout, najít si nějakou trafiku, musíte jednat na vlastní pěst, využít vlastní kontakty. Až na lidovce se žádná strana o svoje bývalé politiky systematicky nestará," popisuje realitu jeden z bývalých poslanců, který právě teď hledá nové působiště.
Velmi aktivní jsou v "upichování" například členové dnes už bezvýznamné Unie svobody. Někdejší významný představitel strany Ivan Pilip si po odchodu z politiky vyjednal jednu z nejlépe placených "trafik" – místo viceprezidenta Evropské investiční banky.
Bývalý poslanec Svatopluk Karásek se za jiné politické uskupení pokusí prosadit do Senátu. Jejich stranická kolegyně, končící ministryně informatiky Dana Bérová, se netají tím, že by ráda šéfovala státní České poště. Tam už před volbami zamířil její náměstek Pavel Kolář.
Jak se vlastně pozná, co je trafika, a co ne? A je každá trafika z principu špatná? Úsloví rozdávat trafiky vzniklo ještě za dob rakousko-uherské monarchie. Tehdy dostávali stánky s tabákem staří nebo zranění vojáci.
"Dělo se tak proto, aby měli na obživu," vysvětluje Věra Chudomelová z Ústavu pro jazyk český. Dnes trafiky dostávají politici. A většinou za nějakou protislužbu, ze známosti nebo čistě ze zištných důvodů – buď aby je strany bezpečně "uklidily", nebo aby si jejich prostřednictvím upevnily vliv v nějaké státní instituci.
"Trafika je podle mě to, když se člověk najednou ocitne v oboru, o kterém nic neví. Nebo když je to výsledek kalkulace: když mě nezvolí poslancem, budu mít alespoň tenhle post," říká šéf kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu a bývalý poslanec ČSSD Antonín Macháček. "To ale není můj případ," dodává vzápětí.
Jiný politik, který se ocitl coby nový šéf středočeské pobočky VZP v podezření, že tento post dostal jako trafiku, nemá na filozofování náladu. "Dejte mi pokoj," říká bývalý poslanec ODS Petr Kott, který se až do nástupu do současné funkce v pojišťovně rozhodně neprojevoval jako znalec zdravotnictví.
