Jeho jméno budí emoce, nikoli pouze pozitivní. Tomáš Ševčík, někdejší manažer řady harvardských společností a blízký spolupracovník známých tváří fondu – odsouzeného Borise Vostrého a slovenského finančníka Juraje Širokého, se dlouhá léta držel stranou. V posledních týdnech však vystoupil z harvardského zákulisí na hlavní scénu.
Právě on vede zatím poslední útok na dlouholetého likvidátora Harvardského průmyslového holdingu (HPH) Zdeňka Častorála. Spolu s některými akcionáři žádá u soudu jeho odvolání.
Častorál a Ševčík proti sobě stojí už 15 let. Reprezentují dva hlavní znepřátelené tábory a oba chtějí získat vliv na peníze, které v HPH přímo či nepřímo leží. Navíc se navzájem obviňují z toho, že ten druhý pomáhá Koženému.
Ševčík: Likvidace je neproveditelná
Zatímco Častorál má od soudu mandát dotáhnout případ HPH do konce formou likvidace, Ševčík to vidí jinak. Likvidace je podle něj neproveditelná kvůli vleklým sporům, které likvidátor vede s firmami Koženého v různých koutech světa.
Ševčík se dnes ve svém tažení může opřít o podporu mnoha drobných akcionářů, kteří i po 20 letech doufají, že aspoň část zpronevěřených peněz ještě uvidí. Jejich důvěra se pomalu, ale jistě překlápí od likvidátora směrem k „harvardskému“ manažerovi. Před několika lety pro ně přitom Ševčík představoval prakticky stejné zlo jako bahamský rezident Kožený.
Nyní Ševčík tvrdí, že jeho hlavním cílem je vyplatit lidem co nejrychleji peníze, které v harvardských firmách, a to zejména v kyperských trustech, zůstávají. Trusty, zvláštní právní útvar pro správu majetku, byly vytvořeny v roce 2002 za nepřehledných okolností. Za jejich vznikem stál podle mnoha pamětníků Boris Vostrý, Ševčík byl jejich prvním šéfem a spoluzakladatelem společně s Jurajem Širokým.
Tehdy už byl v HPH soudem nově jmenovaný likvidátor Častorál. Jenže i když byl proti, založení trustů zabránit nedokázal. Do trustů byla převedena značná část majetku harvardských firem. Podle Ševčíka kvůli tomu, aby byl majetek ochráněn před firmami Viktora Koženého, které se prý velmi aktivně pokoušely majetek odklonit mimo dosah drobných akcionářů, likvidátora a českých soudů. Nešlo přitom o žádné drobné: do trustů zamířil majetek ve výši zhruba 125 milionů dolarů, což v roce 2002 představovalo asi 4,3 miliardy korun.
Sám Ševčík se do harvardských struktur v roce 2002 vrátil po několikaměsíční pauze. Předtím v harvardských firmách, jmenovitě v Univerzálním penzijním fondu Everest, působil od poloviny devadesátých let. „Přišel jsem v roce 2002 s tím, že chci, aby se zjistil stav majetku a rozeběhla výplata peněz lidem. Jednou z rychlých cest bylo založení trustů podle anglosaského, respektive kyperského práva. A tak se stalo, že podílníci HPH mají zrcadlově podíly v trustech,“ vysvětluje Ševčík v rozhovoru pro MF DNES.
Dnes je šéfem slovenských investičních společností Tass Invest a Tass Holding, které patří do majetku zmíněných harvardských trustů. Od roku 2011 je také členem dozorčí rady HPH.
Peníze se z trustů skutečně vyplácely asi dva roky, než proces zablokovaly žaloby ze strany kyperských firem, které ovládali Koženého lidé. Ty totiž byly z výplaty peněz vyjmuty. „Věděli jsme dobře, že likvidace trvá už pět let a bude trvat ještě dlouho, což se také potvrdilo. Trusty vznikly jako jediná cesta, jak peníze rychle vyplácet. A tisíce lidí skutečně peníze dostaly,“ trvá na svém Ševčík.
Podle neoficiálních dat bylo na základě žádostí vyplaceno v letech 2002 až 2004 119 tisíc lidí, tedy skoro polovina všech akcionářů. Celkem odešlo podle Ševčíka 45 milionů dolarů.
„Dalších 70 milionů je v Trustu 1, jsou zainvestovány, ale jsou prakticky připraveny k výplatě. V případě likvidace ale nemůžete vyplácet dříve, než je celý proces hotový. Musíte čekat, než skončí všechny ty nekonečné spory,“ naznačuje Ševčík své výhrady vůči vleklé likvidaci firmy, která probíhá bezmála 20 let.
„Ahoj, já jsem Viktor“
Ševčík nesouhlasí s tím, že by patřil ke klíčovým lidem Viktora Koženého. A přidává historku z roku 2002, kdy jej Kožený přivítal na Bahamách po americku. „Ahoj, já jsem Viktor, pravil se širokým úsměvem ve dveřích své vily,“ vzpomíná Ševčík. Pak začalo jednání o tom, jakým způsobem naložit se zbylým majetkem v harvardských firmách.
„Ptali jsme se ho, co by se stalo, kdyby kyperské firmy, o kterých jsme věděli, že jsou pod jeho vlivem, dostaly z HPH nějaké peníze. Kolik by jich vrátily zpět do HPH jako splátku dluhů od jeho firmy HCMW,“ popisuje debatu s Koženým.
Ten tehdy prý se svým typickým úsměvem pronesl větu, že s firmami sice nemá nic společného, ale že nejspíše žádné. „To otevřelo oči všem včetně Vostrého, který s ním v tu dobu ještě spolupracoval. To byl velký vykřičník pro všechny zúčastněné. Pochopili jsme, že s Koženým to nepůjde,“ uzavírá Ševčík.
Nyní chce výplatu z trustů znovu rozeběhnout, případně proces likvidace rozdělit na dvě části tak, aby do jedné přešel rychle vymahatelný majetek a do druhé ten problematický, blokovaný v nekonečných soudních sporech. Totéž navrhuje část akcionářů.
„Kroky pana Ševčíka mě přesvědčují, že to myslí vážně. Naproti tomu víra, že celý proces může v dohledné době skončit se současným panem likvidátorem, mě opouští,“ říká Karel Staněk, který je dnes předsedou představenstva HPH a zakladatel Ochranného sdružení malých akcionářů (OSMA). Sám měl přitom před pár lety blíže k likvidátorovi a Ševčíka kritizoval.
Častorál: Je to spiknutí
Likvidátor Zdeněk Častorál o Ševčíkových plánech nechce ani slyšet. Založení trustů a výplatu z nich od začátku kritizuje a považuje za protiprávní. „Nic takového náš právní řád nezná a neumožňuje. Cílem aktérů je ovládnout neoprávněnými osobami prostředky patřící do HPH. Jediným legálním řešením je vyplacení akcionářů formou likvidačního zůstatku, na čemž pracujeme,“ vysvětluje.
„To, co pánové Ševčík a Staněk navrhují, je zjevná snaha pokračovat v podvodu Koženého a Vostrého, tedy legalizovat výnosy z trestné činnosti. To je něco nepřípustného,“ dodává a směrem k Ševčíkovi a Staňkovi nešetří s označením „přeběhlíci“.
Chce, aby všechen majetek byl převeden pod HPH a rozdělen v likvidaci. Kritiku týkající se nečinnosti a pasivního postoje v dílčích sporech rovněž odmítá. „Je třeba si uvědomit, že účinný rozsudek vůči Koženému a Vostrému máme od roku 2012. To je pro nás silný nástroj. Takže říkat, že 15 let nic neděláme, je nesmysl,“ dodává.
Aktuálně podle likvidátora probíhá řada sporů o majetek v několika daňových rájích, které jsou na dobré cestě. Naopak založení trustů podle něj celý proces zkomplikovalo. „A kdyby nám dnes pánové Ševčík, Staněk a spol. neházeli klacky pod nohy, bylo by vše určitě rychlejší,“ rýpne si do svých kritiků. Najdou se ovšem i akcionáři, kteří se vymezují vůči oběma válčícím stranám.
Jako Petr Kaňovský, drobný akcionář z Brna, který stojí v čele jedné menší akcionářské skupiny. „Disponuji 128 657 hlasy od 59 akcionářů,“ vypočítává Kaňovský. Podle něj je klíčem spolupráce mezi likvidátorem a vedením HPH. Na smír to ale zatím nevypadá.
Jasná není ani současná role Viktora Koženého. Všechny strany se sice ohánějí tím, že protistrana s Koženým a jeho firmami spolupracuje, ale důkazy chybějí. Jisté je, že několik kyperských firem pod jeho vlivem nadále blokuje majetek trustů. MF DNES se snažila Viktora Koženého oslovit. E-mailová schránka, jejímž prostřednictvím ještě před několika měsíci komunikoval, je přehlcená a nové zprávy nepřijímá.
