V malé kovozemědělské (dnes už ani to ne) vesnici Brloh na úpatí Železných hor, nedaleko Přelouče, drahná léta provozovala výčep piva stařičká hospoda. Až do té doby, než v éře "radostného budování socialismu" Brložští sami sobě velkorysým gestem v přízračné betonové estetice 70. let vystavěli nový hostinec, pojatý jako společensko-kulturní centrum s prostorným tanečním (schůzovním) sálem. Dnes je obludná, zvenčí notně omšelá budova s velkým parkovištěm stále dominantou obce. Jinak také - hospoda U Vavřince. Do hostince se vchází nalevo z malé chodbičky (dveře vpravo vedou na neuvěřitelně čisté WC). V nevelké místnosti je s pokrývkami ubrusů značky Gambrinus pět stolů asi tak pro třicet návštěvníků. Těsně u výklenku výčepního pultu, stroze jen "vyštafírovaném" plechovkami od piv rozličných značek, je situován jakýsi VIP stůl pro tři. Nad stolem je pak nástěnka aktuálních událostí obce a ještě výše emblém pivovaru Pardubice. Často tu sedává manžel hostinské, čině pozorna svým hovorem přísedícího spoluobčana. Ačkoliv záhy po otevření v podvečerní hodinu je již v hostinci sedm domorodců (tři přicházejí až po TV zpravodajství), všechny stoly jsou obsazeny. Pije a diskutuje se v sekcích po dvou. Zbloudivší cizák tak upadne v rozpaky - kam a ke komu přisednout, aby nenarušil každodenní rituál, neobsadil někomu léty vysezené místo? Což se také stane. "Tady sedí pan Zahradník" - ukážou na prázdnou židli - "přijde za chvíli!" Pověste svůj kabát k vaťákům na věšák do rohu, "nakopněte" první desítku. Práce hostinské je úsporná, žádný půllitr není roztočen. Točí se logicky výměnným způsobem. "A pan Krátký..." vyvolává hostinská při čepu mile po podomácku. Vedle výčepu na zdi je připevněna černá tabule. Namísto delikátních lahůdek k pivu a laciných hotovek je tu stroze jen křídou napsána aktuální cena piva. Desítka - dvanáctka, téměř jako domácí - hosté. V průběhu večera namátkou pohledem kontroluji, zdali se skóre nemění. Skóre či cena je stabilní. Až po čase pošetile zaloudíte: "Paní vedoucí, nebylo by tam opravdu jen něco malého k jídlu?" V zamyšlení odejde hostinská k výčepu jakoby nahlédnout někam do hlubin, aby vám posléze chmurně odpověděla. "Mám tady akorát tlačenku..., ale u dveří při placení!" Pravda, komu tu co vařit, nezaměstnanost táhne krajem. U výčepu si ale z přihrádky můžete koupit alespoň čoko-tatranku, něco piškotů bůhví ze kdy a žvýkačku Winterfresh. Pomalu pak přežvykujete bezcukernatou pryž, popíjíte chladivou desítku a v přísvitu toliko dvou trubic zářivek vizitýrujete výzdobu lokálu. V parádním rámu zaujme tablo Sboru dobrovolných hasičů v Brloze ročník 1932-33. S prostovlasými jinochy pak koresponduje tablo Sboru dobrovolných hasičů 2000. Doplňkem je pak plakát kalendáře pivovaru Kutná Hora, rok 1998. Pár let sem tam tu nehraje roli... V pravém rohu je prázdná police po televizní bedně, na polici v levém rohu je situována měděná hasičská proudnice od hadice, připomínající kolosální falus. Za dveřmi výčepu lze shledat malé předsálí a poté následuje skutečně velký a prostorný taneční sál. Celkem pravidelně tu pořádají plesy, karnevaly, svatby i rozličné veselice pro okolní. Napojeni pivem i kysličníkem "až po rysku" (jak tvrdí básník v. v. Cára), mávneme účtenkou na hostinskou. Stejně to má předem spočítané. Podobna lidové komisařce, teatrálně sčítá piva ("Sčítáme se pro nové tisíciletí..." - jak praví slogan nástěnky) a platíme hrstí drobáků. Na vybetonovaném place před hospodou se brodíme sajrajtem kouře z komínů přikrčených chalup. Všechno se spálí... i nás jednou spálí. A namísto kouře stoupáme no cí do hor.
Autor je spolupracovníkem redakce
Hospoda U Vavřince, Brloh, okres Pardubice.
Otevřeno denně 18-22 hodin. Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíce. Útratu si platí autoři sami, personál ani majitelé podniků o hodnocení nevědí.
Gambrinus 10° 11 Kč ***
Gambrinus 12° 14 Kč ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem **
- středa 21. března 2001
