Nejen v Čechách, ale i v jinak převážně vinorodých krajích na levých přítocích středního Dunaje - do jehož povodí patří i Brněnsko - zraje dostatek dobrého ječmene, základní suroviny pro chmelem dochucovaný nápoj.
Stejný typ pivní kultury se kromě českých zemí historicky vyvinul jen v jižních oblastech Německa. Při delším pobytu mimo dosah "pivně-knedlíkového poledníku" (v bavorské terminologii zhruba spojnice Praha-Mnichov) - začne našinec brzy postrádat "správnou hospodu". Neudivuje proto, že i pro mnohé Brňany mužského pohlaví se hospoda stala "pravým obývacím pokojem"jak svou oblíbenou "hospůdku na rožku" nazývá třeba osobitý brněnský malíř Sonny Halas. Hospody se však již nedají spojovat jen s muži.
Pozornějšímu pozorovateli neušlo, že "na pivo" začaly v mnohem větší míře než dříve chodit i mladé ženy - především studentky. Potvrzuje to i Jaroslav Valenta, výčepní v nedávno přestavěném lokále Pivovarské pivnice na Mendlově náměstí: "Zušlechtěním interiéru jsme sice ztratili část pravé starobrněnské klientely - zato sem ale začali chodit lidé, kteří by sem dřív "nepáchli" učitelé i studenti z pedagogické fakulty, architektury a výtvarných umění, zástupci firem, "kravatáři" a mladé ženy," říká s uspokojením mladý muž, který se sám narodil a vyrostl v dosahu vůně vařeného starobrněnského piva.
Tak jako se výrazně zlepšilo v posledních letech pivo z "Oltecu", získala přestavbou i Pivovarská restaurace - tradiční vlajková loď Starobrna. V dosud nevyužívaných prostorách staré sladovny vzniklo několik vkusně zařízených lokálů, jejichž návštěvníci představují šťastnou směs "vyšších kruhů" i lidovosti.
Nenápadné pivní perly
Polohou i velikostí typická sousedská hospůdka se stala kvůli vyhlášené plzni poutním místem pro její vyznavače ze široka daleka. Proto tam často není k hnutí, což jejím dvěma malým místnostem propůjčuje ojedinělou atmosféru. Řeč je o hospodě U Bláhovky na rohu ulic Gorkého a Stojanovy pod Kraví Horou.
Její výčepní, všem štamgastům známý pan Josef, si čepováním piva splnil v důchodu svůj celoživotní sen. Štamgasti rovněž vědí, že je kandidátem věd, který jako chemik vyučoval na brněnské technice obor Vlastnosti materiálu. "Přísně vzato, je pivo jako všechno kolem jedním z materiálů a ten se dá rozložit na základní prvky. Jeho vlastnosti se odvozují od způsobu skládání těchto prvků." A tak dovede pan výčepní docela vědecky posoudit, jak se ta která várka - která z Plzně přišla -vydařila či nevydařila a proč.
Zcela zvláštní kapitolou je hospoda U osamělých srdcí v Poděbradově ulici v Králově Poli, která slavila před nedávnem deset let existence. Čepuje se tam Strakonický dudák, skvostné a vzácné jihočeské pivo. Provozovatelé hospody - jež je tajným tipem pro skutečné znalce jsou opravdoví milovníci svého fochu a koumáci. Prodloužili trubky píp tak, aby se jimi ve sklenici dostali pod pěnu, což zaručuje její šlehačkovou konzistenci a pivu hutnou chuť. Pití se tam stává kultovním obřadem na posvátném místě. Chybí jen nápis na stěně, obvyklý v anglických hospodách, jež jsou stejně jako pivo zcela jiné než ty naše: In heaven, there is no beer, that's why we drink it here! (V nebi nemají pivo, a proto je pijeme tady!).
Každý si najde své pivo
Kromě hospůdky na rohu či přes ulici je řada Brňanů ochotna přejet za oblíbenou pivní značkou přes celé město. I v éře velkých slučovacích procesů, kdy některé tradiční značky zanikají (a tím i osobité chutě piv) a tendence dle pesimistů směřuje prý k jakémusi jednotnému budoucímu "world beer", má člověk u nás spíše pocit, že se v pestrosti nabídky stále ještě od jisté chuťové uniformity totalitní éry spíše vzdalujeme.
A tak si lze třeba zajít na Rosničku pod Wilsonovým lesem v Žabovřeskách na pivo z Litovle, do hostince Na Piavě v Jundrově s terasou nad řekou Svratkou - přímo v místech, kde kvete Nezvalův rozrazil zase na plzeňský Gambrinus. V hospodě U Leona v Čápkově ulici můžete vychutnat světoznámý Budvar. Na Staropramen se specializuje Potrefená husa (bývalá kavárna a restaurace Bellevue) na rohu Joštovy ulice a Moravského náměstí. Podnik zcela avantgardní, co se nových přístupů ke kultuře piva týče. Anebo co třeba dát si beskydský Radegast v "poschoďovém" pivním baru Čtrnáctka v Jánské ulici?
Starobrno a Černá Hora...
To jsme se již při namátkovém výčtu dostali do středu města. Zde jsou živé hospody jedním z předpokladů, aby srdce města mohlo bít i večer, kdy všechny obchody a kanceláře mají již "padla". Naštěstí je těch lokálů tolik, že se opět musíme omezit jen na několik. Soustřeďme se na ty, na nichž si zakládají i oba výrobci piva z brněnské oblasti - pivovary Starobrno a Černá Hora - a nejslavnější český výrobce vůbec, Plzeňský Prazdroj.
Pivovar Starobrno si cení způsobu, jakým se prodávají jeho produkty v hospodě U Hada v Benešově ulici. Prostředí sklepních místností působí velmi mile a přívětivě. Je příznačné, že není poznamenané sousedstvím Hlavního nádraží, jež mělo vždy složením publika, které se kolem něj zdržovalo, na lokály ve své blízkosti málo příznivý vliv.
K výkladním skříním pivovaru v Černé Hoře patří pivnice U Pandura s vchodem z Kapucínského náměstí a klenutými prostorami dvě podlaží pod úrovní sousedního Zelného trhu. Ze sklepa, starého víc než 800 let, hřejivě na návštěvníka dýchne středověká útulnost. Zajímavé je si při dobré černohorské chmelovině uvědomit, že ji pijeme přímo pod kašnou Parnas - až tam totiž půdorys sklepů zasahuje.
Příjemný pocit se zmocní člověka i při vstupu do Černohorského sklepa v někdejším kině Úderka na náměstí Svobody. Není těžké si v jeho členitých prostorách připadat jako v labyrintu.
...versus Plzeň
Pohodoví lidé všude kolem - kolegové a kolegyně z práce, milenecké i manželské dvojice. Všichni mají zásluhu na tom, že navzdory přesunu velké části komerčních aktivit do příměstských obchodních center historický střed města žije.
I oni přispívají k tomu, že Brno snad nedopadne jako mnohá města v severnějších oblastech Německa - Dortmund například, v jejichž centru je navečer jako po vymření. Situaci vystihuje úsloví, jež o Dortmundu - městě proslulém i výrobou piva - dávají se sebeironií k lepšímu sami jeho obyvatelé: "Dortmund má poloviční rozlohu jako hřbitov v New Yorku, je ale dvakrát tak mrtvý."
Tolik na okraj k městu, velikostí i strukturou srovnatelného s Brnem. Určitě nebude od věci si ještě připomenout, kam všude se ve středu města dá zajít na české pivo č.1 - plzeňský Prazdroj. V samém centru jsou takové lokály nejméně tři: restaurace U Švejka na rohu ulic České a Joštovy - nároží, jež někdejší mládež nazývá U Medvídka a dnešní zase Na Čáře, dále tradiční pivnice U Stopků s vchodem z České i Veselé ulice a hospoda U Šaška a krále v Dominikánské ulici vedle Domu pánů z Kunštátu. Jak již jméno na štítě - malovaném známým malířem Aloisem Mikulkou - napovídá, má podnik hodně co dělat s populárním hercem Bolkem Polívkou.
Pegas je raritou
Opravdovou raritou Brna je ale Pegas - pivnice s vlastním pivovarem uprostřed rozlehlé hostinské místnosti. Na místě vinárny Venuše, někdejšího shromaždiště brněnské bohémy, vznikl víc než před deseti lety pivní hostinec typu, s jakým je takřka výhradně možno se setkávat pouze v severobavorských okresech Oberfranken a Mittelfranken - tam však zato skoro v každé vesnici. I pivo přípomíná tamní typ pěnivého moku - hlaďoučkého, který klouže do krku jedna radost, jak tvrdí historik umění André Novák, jeden z pravidelných hostů.
Kromě světlého a tmavého piva vaří pivovar i lahodné pšeničné pivo, které spolu s žitným pivem bývalo ve středověku ve střední Evropě zcela běžné. Minipivovar Pegas se - na rozdíl od bavorského pivovaru v Králově Poli - prosadil a jeho pivo si získalo solidní obec příznivců.
