"Většina republikánů v Kongresu chce ministrovo odstoupení. Některé jeho výroky byly velmi nediplomatické," upozorňoval na internetovém magazinu CNNfn nedávno Charles Valliere, politický analytik washingtonské společnosti Charles Schwab.
Politické tlaky potvrdil i anonymní zdroj agentury Reuters. "Bylo to na žádost Bílého domu," uvedl zdroj blízký vládě.
Oficiální O'Neillova rezignace byla krátká. "Bylo to pro mne privilegium, sloužit národu v této náročné době. Děkuji za tuto příležitost," uvedl odcházející ministr v dopise prezidentu Bushovi.
Někteří analytici po O'Neillově odchodu čekají agresivnější vládní prorůstovou politiku.
"Ohledně vývoje ekonomiky byl optimističtější a odolnější vůči dodatečným stimulům. Mezi řádky tak lze vyčíst, že poté, co O'Neill svou bitvu prohrál, sáhne vláda k agresivnějším stimulům," míní hlavní ekonom T. Rowe Price Associates Alan Levenson.
Abdikace následovaly jen pár desítek minut po vyhlášení čerstvých údajů o americké nezaměstnanosti, která nečekaně vyskočila na šest procent a pohybuje se okolo nejvyšších hodnot za posledních devět let. Podrobnosti ZDE.
Podle politologů se prezidentovi poradci obávají, že problémy amerického hospodářství mohou ohrozit Bushovy šance na znovuzvolení. Personální rošády sice přímo výkon ekonomiky zvednout nemusí, mohou však ve voličích pomoci vzbudit dojem, že prezident dělá pro oživení růstu maximum.
Prostořeký ministr
Paul O'Neill byl v pořadí 72. americkým ministrem financí. Funkce se ujal 20. ledna 2001 a celé funkční období ho provázela jeho pověstná prostořekost.
Poté, co například označil ekonomický plán republikánských kongresmanů za "šoubyznys", musel čelit hlasům žádajícím rezignaci.
Odmítal také cla na dovoz oceli prosazená prezidentem Bushem, zamítavě se rovněž stavěl k pomoci krachujícímu energetickému gigantu Enron.
