Miniaturní ohradou na jednom z pozemků ve francouzském Bernonu se prochází muž s plechovým hrnkem a rozhazuje kolem sebe mouku. Farmář Denis Petit právě krmí své šneky. Sypké menu pomáhá měkkýšům rychleji nabírat na váze a zpevňovat svoji ulitu.
Hlemýždí farma v zapadlé vesničce na pomezí regionů Champagne a Burgundsko, která patří k největším v zemi, není žádný "hi-tech". Šnečí výběhy spíš vypadají, jako by je zkonstruovali inženýři Pat a Mat.
Uvnitř obdélníkových, třicet centimetrů vysokých ohrádek z dřevěných fošen jsou ve vysoké trávě postaveny trámky.
Společně s nařezanými prkny, která se o ně opírají, vytvářejí primitivní stříšku, pod kterou francouzskými jedlíky oblíbení tvorové v létě nalézají stín.
Kilo šneků za padesát euro
Tiché praskání elektrického plotu, který je připevněn k okraji ohrádky, dotváří kulisu na šnečí pastvině.
"Ročně tady vyprodukujeme až sedmnáct tun hlemýžďů," chlubí se Denis Petit, který zde hospodaří společně se svým bratrem Didierem.
"Jedno kilo zpracovaných šneků prodáváme za padesát euro. Musí to být tak drahé, všechno se dělá ručně od krmení přes sběr až po zpracování," obhajuje vysokou cenu, zatímco v trávě chytá uprchlíky, kterým se podařilo překonat zábrany včetně elektrických výbojů.
"Snažíme se o obchod bez prostředníků, sami šneky zpracováváme i prodáváme," říká Petit. "Sedmdesát procent dodáváme přímo do restaurací a hotelů, zbytek nabízíme přes internet. Něco málo i vyvážíme, hlavně do Anglie a Německa," tahá z paměti obchodní informace.
Bilance "šnekožroutů"
V adventní době, kdy už jsou jedinci určení na chov pro následující rok ponořeni do zimního spánku, zažívají farmáři největší finanční žně.
Ale šneci jsou v zemi nesmírně populární i mimo adventní období. Dohromady jich Francouzi zkonzumují na třicet tisíc tun ročně. V přepočtu "na ulitu" to činí ohromnou sumu jeden a půl miliardy těchto živočichů.
Pro srovnání: v Česku, kde je gurmánství podobného typu teprve v batolivém věku, se jich sní přes deset tun ročně.
Zdraví ulitnatci ze střední Evropy
Poptávka ve Francii však vysoce překračuje možnosti místní přírody a pěstitelů, proto se tuny slizkých měkkýšů musí dovážet ze zahraničí. Odkud?
"No přece od vás. Ze střední Evropy," říká Petit a bláhově dodává: "Ze zemí, kde není v zemědělství tolik využívaná chemie jako u nás." To však bývávalo. Dnes jsou hlavními exportéry Turecko a Řecko.
Česko už zdaleka není takovou sběračkou velmocí jako v 80. letech. "Za komunismu jsme do Francie posílali kolem pěti set tun šneků ročně," říká Miroslav Souček, majitel brněnské firmy Snailex Plus, která dominuje českému hlemýždímu trhu.
"Bylo to ale ruinování přírody, zvláště když se sbírali na jaře v době reprodukce. Nyní je u nás sběr omezen, vždy ho musí povolit místní odbor životního prostředí. Nejlépe to udělali na Slovensku, tam sběr zakázali celostátně," dává za vzor východní sousedy.
Afričtí hlemýždi v Česku
Souček se do neobvyklého byznysu pustil společně s manželkou Dorotou v roce 1991. Vrhli se do riskantního pokusu s pěstováním tzv. šneka velkého jedlého, který volně žije pouze v severní Africe.
Jeho výhodou oproti klasickému hlemýždi zahradnímu je rychlejší rozmnožování a dospívání (představte si například sele, které by během tří měsíců dosáhlo dvou set násobku své původní váhy), labužníci si vysoce cení jeho masa.
"První roky to byly velké finanční a duševní ztráty, trvalo dlouho, než jsme africké šneky ´ukecali´, aby se jim u nás líbilo. Nakonec se nám je ale povedlo přesvědčit i k internímu chovu,"libuje si Souček, který skupuje šneky i od dalších českých chovatelů.
Drahá reklamní kampaň
"Ukecat" však nebylo potřeba jen bezobratlé živočichy, k rozjetí podniku bylo nutné zapůsobit i na Čechy, pro které představa pozřít tohoto tvora vzbuzovala nepřekonatelný odpor.
"Reklamní kampaň se u tohoto zboží nedá dělat jinak než ochutnávkami. Pořádně nám lezly do peněz, to není, jako když na trh zavádíte novou limonádu, u které vás kelímek vyjde na pár haléřů. Nás jeden šnek stál 10 korun. Ale povedlo se, dnes už je Češi baští dobře," pochvaluje si.
Také v Česku "šnekobaron" Souček, kterému už se se svými produkty povedlo proniknout například do Velké Británie či Švýcarska, dává přednost přímým dodávkám stálým odběratelům nebo prodeji po internetu.
"S obchodními řetězci mám velmi špatné zkušenosti. Se šneky vůbec neumějí zacházet. Jednou třeba nechali celou zásilku půl den na přímém slunci a pak chtěli, abychom jim zkažené zboží uhradili my. Nakonec jsme se rozhodli, že mezi sebe a zákazníky žádný mezičlánek brát nebudeme," vysvětluje Souček.
Šnečí játra z Brna
Nejoblíbenějším pokrmem jsou šneci po burgundsku (do vymytých ulit se vrátí usmrcený měkkýš a je v nich "zaplombován" bylinkovým česnekovým máslem). Jedno balení s šestnácti kusy stojí 140 korun.
Oblibě se těší i hlemýždí paštika či kaviár. Gastronomickou raritou Snailexu jsou šnečí játra, která vyrábějí jako jediní na světě. "To víte, že o to Francouzi mají zájem. Dokonce jsem s nimi i začal jednat, ale nechtěl jsem přistoupit na jejich nacionalistický požadavek, aby z etikety zmizelo jméno mojí firmy."
Pokud si tedy francouzští gurmáni chtějí o svátcích pochutnat na šnečích jatýrkách, nezbude jim, než si je po internetu objednat z České republiky.
