Proti krachu jsou totiž pojištěny jen cestovní kanceláře, na ostatní poskytovatele rekreací, jakými jsou vedle pracovníků fitness center například odborové organizace, pořadatelé dětských táborů, jazykové agentury či turistické kluby, zákon nepamatuje.
Asociacím cestovních kanceláří se to nelíbí a chtějí to změnit. "Není to fér, protože my pojištění platit musíme a oni ne, a jsou tak v konkurenční výhodě. Navíc řada lidí vůbec netuší, že jejich investice do zájezdu není pojištěna a mohou ji ztratit," říká Ladislav Havel z Asociace cestovních kanceláří ČR (ACKČR).
Stejně mluví také Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA). Podle jejího mluvčího Tomia Okamury se loni v Česku prodalo celkem 2,3 milionu zájezdů a minimálně tři až deset procent z těch, které byly organizovány pro širokou veřejnost, pojištěno nebylo.
"Stačilo by, abychom do zákona dali po vzoru Slovenska větu, že povinnost pojistit se proti krachu se vztahuje na všechny subjekty, které organizují zájezdy za účelem zisku," navrhuje Okamura.
Ministerstvo pro místní rozvoj, které má problematiku cestovního ruchu na starosti, nerovné podmínky v podnikání částečně připouští. "Uvědomujeme si důležitost tohoto problému a iniciativu asociace bereme jako téma pro možnou širokou odbornou diskusi s účastí dalších profesních sdružení v cestovním ruchu," uvedl mluvčí ministerstva Martin Ayrer.
Podle něj skutečně existují lidé i organizace (tělovýchovné jednoty, školy, domovy důchodců, zájmové organizace), kteří pořádají akce naplňující znaky organizovaných zájezdů. Upozorňuje však na to, že v takovém případě musí mít koncesní listinu na provozování cestovní kanceláře, a tím i sjednané pojištění. V praxi to však podle odborníků takto nefunguje.
"Dělal jsem zájezdy pro děti - před pěti lety jsem vozil asi 230 autobusů za rok. Loni už jen 70, protože zájezdy si začaly organizovat samy školy, které samozřejmě žádnou koncesi nemají a žádné pojištění neplatí," popisuje Martin Tmej, dřívější vlastník cestovní kanceláře Babička, který dnes podniká pouze jako dopravce. Svůj byznys zavřel prý právě proto, že doplatil na nerovné podmínky mezi poskytovateli zájezdů a bylo to pro něj likvidační.
Pojistka za desítky tisíc
Pokud by měli platit pojištění i drobní poskytovatelé rekreací, měli by si na ně připravit několik desítek tisíc. "V případě ročního obratu půl milionu korun by pojistné činilo 20 000 Kč," říká Renata Werliková za pojišťovnu Generali. U České pojišťovny by šlo pořídit zhruba o dva tisíce levněji.
Někteří nemají s takovouto částkou problém a s návrhy asociace souhlasí. "Rád to zaplatím a musím si na to vydělat. Když vidím, jak někteří organizátoři vyberou peníze a pak zmizí, tak chápu, že se lidé bojí a chtějí mít jistotu," říká trenér a odborník na výživu Vít Chaloupka, který organizuje dietologické pobyty a plánuje letní tábor zhruba pro 70 dětí.
Další však nad návrhem kroutí hlavou. "Nabízíme rekondiční pobyty pro děti, onkologické pacienty, jež často pocházejí ze sociálně slabších rodin. Dělá to pro nás sdružení Haima a shání na to sponzory. Pokud by se mělo platit ještě pojištění, tak by to celý zájezd prodražilo a těžko by se vůbec uskutečnil," podotýká Jaromír Morávek z tiskového oddělení Fakultní nemocnice Motol.
"Nevím, jak v tomto případě, ale obecně nevěřím tomu, že lékaři organizující pobyty pro pacienty z toho žádný zisk nemají. Stačí už jen to, že sami třeba jedou zadarmo," reaguje Havel.
Nepojištěné zájezdy
|
