Toto číslo rok od roku klesá. Důvod? Pro zaměstnance znamená poloviční úvazek poloviční mzdu, pro firmu dodatečné náklady.
V Evropě na tyto smlouvy přistupují z osmdesáti procent ženy, rodina pak žije především z mužova platu. V českých poměrech jsou však mzdy tak nízké, že práce za polovinu peněz se nevyplatí.
"Drtivá většina zdejších rodin potřebuje dva příjmy. Žena se vzdává možnosti pečovat o dítě a jde do práce ne proto, že chce, ale protože musí. Pak ovšem požaduje co nejvyšší plat. Na plný úvazek si může vydělat šest tisíc a na poloviční jen tři. Ale náklady na dojíždění do práce nebo na stravování mimo domov má stejné," vysvětluje nezájem o částečné úvazky ředitel bruntálského úřadu práce Oldřich Přikryl.
Podle personální manažerky agentury Manmark Dany Bébrové se ovšem nezájem o práci na zkrácenou pracovní dobu týká pouze dělnických profesí s nízkými mzdami. "Těm se nevyplatí pracovat na půl úvazku, raději zůstávají doma na podpoře. Ale v profesích, kde jsou platy vyšší a částečné úvazky se stávají atraktivnějšími, je situace opačná - zájemců, zejména mezi ženami s malými dětmi, je dost, jenže chybí nabídka ze strany firem." To potvrzuje i šéf personální agentury Psychinform Václav Panenka: "Nedávno jsme měli nabídku na šestihodinový úvazek pro recepční a zájem byl obrovský. Většinou šlo o ženy končící mateřskou dovolenou, ale byly mezi nimi i starší ženy, které nemohly najít práci na plný úvazek." Firma nabízela za toto místo plat osm až deset tisíc korun.
Problém je podle vedoucí sociálně-ekonomického oddělení odborové centrály Heleny Čornejové v tom, že v tuzemsku chybějí obory, jež by mohly částečné úvazky nabízet. "V EU vznikají pracovní místa na částečné úvazky hlavně ve službách. U nás zatím řada služeb nefunguje a jako hlavní zaměstnavatel přetrvává průmysl, jehož výrobní cyklus neumožňuje zkracovat pracovní dobu," říká Čornejová. V Evropské unii pracuje ve službách 66 procent lidí, zatímco v České republice jen 45 procent.
Vytvářet pracovní místa na částečný úvazek je navíc pro podniky nevýhodné, a to i v těch profesích, kde by teoreticky bylo možné rozdělit jedno pracovní místo na dvě.
Příkladem může být účetní. "Každou účetní musíte proškolit, naučit ji systém, který v podniku funguje.
Přijmout na jedno místo dvě osoby by tedy stálo peníze a čas," tvrdí personální manažerka jednoho z velkých průmyslových podniků.
Pro český trh práce je také typické, že pokud firma potřebuje o několik hodin prodloužit pracovní dobu, dohodne se se zaměstnanci na přesčasech. I v tom je rozdíl oproti zemím, jako je Británie, kde s nezaměstnaností bojují pomocí zkrácených úvazků. "V Británii jsou přesčasy drahé a firmy, které potřebují prodloužit pracovní dobu, raději najmou někoho na částečný úvazek," říká Vladimíra Ryšánková z londýnské pobočky Czechinvestu.
Pro Jitku Richterovou z Prahy, která po mateřské dovolené hledala práci na kratší pracovní dobu, byly právě vynucované přesčasy důvodem, proč nakonec částečný úvazek zrušila. "Měla jsem šestihodinovou pracovní dobu, abych se mohla věnovat synovi. Nakonec jsem stejně zůstávala v práci osm hodin, protože se čekalo, že odvedu práci jako ostatní." Experti spatřují řešení ve státní podpoře pro podniky, jež by byly ochotné vytvářet větší počet kratších úvazků. Jinou cestou, jak podělit více lidí o omezené množství práce, je zkrácení pracovní doby pro všechny zaměstnance.
Ve Francii se letos zkrátil pracovní týden z 39 na 35 hodin. Při zachování stávajících mezd to znamená zvýšený tlak na náklady firem, proto jim vláda nabídla finanční pomoc. První výsledky francouzské reformy vypadají příznivě. "Firmy, které dostávají finanční pomoc státu, se při zkrácení pracovní doby o deset procent zavázaly zvýšit počet zaměstnanců o 8,2 procenta," uvádí Pavel Janíčko z odborové centrály.
- pondělí 4. září 2000
