Vstupné do kina ovlivňuje mnoho vnějších i vnitřních okolností. Základní úroveň je dána dohodou mezi distributorem a provozovatelem kina. Oba se dělí o příjem, který porovnávají s náklady na distribuci, respektive provozování kina. Na straně distributora má samozřejmě vliv cena práv, za kterou lze film pořídit pro českou distribuci, cena filmových kopií a náklady spojené s reklamou. Na straně provozovatele to jsou náklady na provoz kina a pochopitelně i vedlejší příjmy. To mohou být příjmy kina za reklamu, ale hlavně výše dotace, kterou kino případně dostává. Ta je zejména pro provozovatele kin mimo hlavní centra existenční otázkou. Vliv provozovatelů na výši vstupného je tedy velmi rozdílný - ti bez dotací většinou vstupné zvyšují, aby uhájili svoji existenci. V menších městech se naopak zvyšování vstupného spíše brání. Tento vliv vedle lokálních rozdílů v životní úrovni a zaměstnanosti vede k velkým rozdílům ve výši vstupného. Distributoři se většinou snaží, aby se průměrné vstupné tolik nelišilo a rostlo, aniž by hrozil další dramatický úbytek diváků. V praxi to znamená, že distributory stanovované minimální vstupné je v některých kinech předmětem diskusí, jiná kina hrají běžně za vyšší vstupné, než je distributorem určeno. Vstupné je poplatek za šíření autorského díla, a nezahrnuje tedy žádné další služby, ty s ním ani nesmějí být vázány. Kino proto nemůže zlevnit vstupné na jeden film za to, že divák navšt íví jiný. To budou producenti i distributoři vždy velmi bedlivě sledovat. Na druhé straně mohou být ovšem slevy při dobré evidenci žádoucí součástí cenové politiky kin. V porovnání výše vstupného s okolním světem lze ještě stále očekávat jeho růst. Tuzemští diváci se ale nemusí obávat žádného dalšího skokového růstu, jaký přineslo například uvedení Titaniku. Spíše lze očekávat vyrovnávání velkých regionálních rozdílů.
- středa 9. srpna 2000
