Výzkum společnosti Ultex Market Research upozorňuje, že šedesát procent práceschopných Čechů - tři miliony - nezměnilo za posledních deset let místo ani jednou. Pavel Kuchař z katedry sociologie Univerzity Karlovy ve své studii zjistil, že místo nezměnila polovina Čechů.
|
Jak často lidé za posledních deset let měnili zaměstnání | |
| Ani jednou | 60% |
| Jednou | 17% |
| Dvakrát | 12% |
| Třikrát | 6% |
| Čtyřikrát | 2% |
| Pět- a vícekrát | 3% |
| Pramen: Ultex Market Research | |
Proč tolik lidí nevyužilo šanci, kterou jim změny ve společnosti nabídly? "Většina lidí byla zvyklá na jistoty a do změn místa či profese se příliš nehrnula," míní Martin Mácha, ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
"Výrazně se to však liší podle vzdělání a kvalifikace. Nejčastěji měnili práci odborníci. Řada z nich si navíc dokázala doplnit vzdělání na zahraničních školách," míní sociolog Pavel Kuchař. Právě špičkový odborník se znalostí jazyků, který si doplňoval vzdělání, je typickým představitelem člověka často měnícího zaměstnání. "Měl co nabídnout, a tak většinou dokázal prosadit při jednáních se zaměstnavatelem velkou část svých představ o platu i pracovních podmínkách. Proto často měnil práci," říká Mácha.
"Lidé dělnických profesí naopak mění místo velmi málo. Většinou jen když jsou k tomu donuceni třeba krachem podniku nebo propouštěním," míní Kuchař.
"Občas jsem sice pomyslela na změnu místa, měla jsem i nabídky. Nakonec však v mém rozhodování převážila sázka na jistotu," říká Jana Švédová, absolventka stavební průmyslovky, která pracuje více než dvacet let v jednom z výzkumných ústavů jako technička.
| Kdo nejčastěji mění práci | |
| Odborníci | 62% |
| Rutinní nemanuální pracovníci | 61% |
| Nižší odborníci | 45% |
| Pramen: Výzkum katedry sociologie Filosofické fakulty UK | |
O tom, že Češi neradi mění místo, svědčí i to, že nejčastější důvod pro změnu profese je podle studie firmy PriceWaterhouseCoopers nedobrovolný: organizační změny v podniku a propouštění.
Při změně práce hraje důležitou roli i místo, kde člověk žije.
Nejčastěji mění zaměstnání obyvatelé Prahy - v hlavním městě je totiž největší nabídka příležitostí. Naopak v regionech, kde až donedávna nabízelo práci jen pár velkých podniků, lidé zaměstnání příliš měnit nemohli. "Tady je málo podniků. Některé specializované profese tady vůbec práci nenajdou," říká Zdeněk Prouza, ředitel ostravského úřadu práce.
V domácích poměrech totiž lidé nejsou zvyklí se za prací stěhovat. "Ani skutečnost, že je v zemi už téměř půl milionu občanů bez místa, zatím nepřiměla lidi stěhovat se za prací.
Je to dáno jednak mentalitou a také řadou překážek, hlavně nedostatkem bytů," říká Mácha.
Právě mentalitou a touhou po jistotě vysvětlují sociologové, proč lidé i přes obrovské změny ve společnosti příliš neměnili práci. Průměrný Američan se za prací stěhuje osmkrát za život, i v sousedním Německu mění lidé práci častěji než v tuzemsku.
Obě zmíněné země jsou přitom stabilními ekonomikami, které za poslední roky zaznamenaly mnohem méně změn než domácí hospodářství na cestě od plánovaného socialismu k tržní ekonomice.
Sociologové upozorňují, že to, jak lidé hodnotí, zda změnili či nezměnili práci, závisí také na jejich vlastních pocitech. Při většině výzkumů totiž dostávají otázku, zda změnili zaměstnání.
Řada z nich přitom nezměnila práci, ale naopak zaměstnavatele, aniž to jako změnu zaznamenala. Dodnes totiž pracují ve stejném podniku. Ten se však za tu dobu mohl změnit ze zastaralého státního kolosu v moderní firmu pod kontrolou zahraničního kapitálu. Například producent elektromotorů MEZ Mohelnice dnes vyrábí pod jménem Siemens Elektromotory. Lidé tedy pracují na stejných pozicích, ale ve zcela jiné firmě. Zahraniční vlastníci totiž většinou velmi výrazně změnili bývalý státní podnik.
"Skutečná změna zaměstnání se odehraje, když člověk změní profesi, postavení ve firmě. Důležité je, když to sám jako změnu vnímá," míní Kuchař.
Odborníci míní, že v současné době odrazuje řadu lidí od úvah o změně místa také rostoucí nezaměstnanost. "Vidí třeba, že kamarád či soused jsou bez práce, a tak si váží toho, že nějakou mají, i když jim na ní řada věcí vadí," říká Mácha.
"Lidé se obávají nezaměstnanosti, a tak zůstávají ve firmě co nejdéle. Často i přesto, že již několik měsíců nedostali výplatu. Nepodají na zaměstnavatele žalobu ani návrh na konkurs.
Denně chodí do práce a věří, že firma potíže překoná a oni dostanou dlužné peníze a zachovají si místo," říká odborový předák Richard Falbr.
