Má šanci na jednom z nejnáročnějších trhů světa uspět?
"Já si myslím, že určitě ano, protože z nanovláken se dají vyrobit produkty, které budou v mnohém znamenat revoluci," usmívá se Ladislav Mareš, když MF DNES v Tokiu vysvětluje své plány.
Třeba ten, že by Elmarco mohlo za své výrobky v příštích letech utržit až miliardy korun. V současnosti přitom tržby firmy dosahují více než pět set milionů ročně.
A co to nanovlákna jsou? Zjednodušeně řečeno materiály, které jsou mnohonásobně tenčí než lidský vlas, a proto dokážou při zpracování vytvořit daleko "hustší" povrch.
Kvůli této vlastnosti jsou využitelné zejména ve zdravotnictví. Z těchto důvodů už Elmarco založilo společný podnik Nanopeutics s irskou firmou Alltracel.
Kromě zdravotnictví mohou být nanovlákna užitečná při ochraně životního prostředí, vývoji zdrojů energie či ve vojenství.
Americká armáda si už například u Elmarca koupila linku na výrobu netkaných textilií z nanovláken. Co vyrábí, sice nechce Mareš říci, ale podle některých expertů to mohou být uniformy.
Brána do Asie
Elmarco si v Japonsku otevřelo svoji vlastní pobočku, a to nejenom proto, že tuší vysoké zisky. "Je to místo, které může být výborným výchozím bodem pro celou rychle se rozvíjející Asii," říká majitel a zakladatel Elmarka Ladislav Mareš.
Ovšem prvním českým průkopníkem na japonském trhu byla brněnská firma MoraviaWorldWide, která se kromě jiného specializuje na překládání softwarových produktů do různých jazyků.
Dnes už má pobočky i v USA, Číně, v Irsku a v Argentině. "Založit pobočku v Japonsku byla velká výzva, protože jsme byli vlastně úplně první z celé postkomunistické střední Evropy," vysvětluje ředitel pro strategii Arturo Quintero.
Skok o třicet procent
Moravia se přitom pohybuje v nesmírně ostré konkurenci, neboť podobné činnosti jako ona se věnuje až pět tisíc firem na světě.
"Jsme dvanáctí největší v obratu na světě," vysvětluje Quintero. Jeho lidé pracují zejména pro počítačového giganta Microsoft a přes něj se dostávají k zakázkám i v Japonsku.
Moravia v Japonsku loni utržila téměř sedmdesát milionů korun a celosvětově kolem 900 milionů.
Oproti roku 2005 je to skok o třicet procent. Pro letošek očekávají podobný nárůst. Stejně jako ostatní firmy nemohou ani ty české opomenout faktory, které jsou pro podnikání na japonském trhu specifické.
Japonský trh je nasycen
"Těžko se třeba obejdete bez místních lidí, kteří zajišťují kontakty. Důležité je, že bez lidí znalých japonštiny se zde prosadíte velmi těžko," říká Arturo Quintero.
Další důležitou podmínkou úspěchu je i nabídka výjimečných produktů. Japonci totiž tradičně nakupují nejraději jen výrobky domácí produkce, a pokud už to jinak nejde, tak ty, které s pomocí ciziny domácí firmy alespoň vyrábějí.
Japonský trh je navíc vším nasycen, takže překvapit a prodat lze pouze něco, co překonává stávající nabídku. V případě Elmarka je to supermoderní nanotechnologie, u Moravie WorldWide to, že lokalizuje software do japonštiny.
Dalším příkladem je firma Zoner z Brna. Ta prodává program na zpracování a úpravu digitálních fotografií. "V tomto směru jsme nejlepší pro běžné amatérské zákazníky," říká její ředitel Robert Sobola. Zoner se snaží probít Japonskem už tři roky, ale zákazníků jsou zatím spíše jenom stovky.
"Pokud by se podařila jednání o navázání spolupráce s velkými firmami, jako jsou Olympus, Konica Minolta či Nikon, byl by velký úspěch zaručený," tvrdí Sobola. I on spoléhá především na to, že konkurence je zatím pozadu, a to dokonce i zde.
Klaus vzal jen někoho
Kromě jmenovaných průkopníků se po Japonsku poohlížejí desítky dalších firem, které chtějí působit na zdejším trhu přímo. Někteří z jejich představitelů navštívili Japonsko tento týden spolu s prezidentem Václavem Klausem.
"A zájem firem o cestu byl tentokráte tak velký, že jsme museli některé odmítnout," sdělila Lenka Týčová, zástupce ředitelky zahraničního odboru Hospodářské komory ČR.
Zda se však někdo další dokáže v zemi vycházejícího slunce prosadit, není úplně jisté. Pokud nepřijde s něčím novým či výjimečným, moc velká šance není.
