Václav Novák, spolumajitel firmy M. L. Moran, si již několik let buduje image dobrého krizového manažera. Někdo mu věří, někdo považuje jeho pověst za nadnesenou. Každopádně na přelomu tisíciletí úspěšně restrukturalizoval ocelářský holding Vítkovice, v roce 2007 několik měsíců ovládal předluženou Setuzu, kterou následně koupili investoři, a byl také spolumajitelem tuzemské společnosti FedEx.
Přibližně před rokem jste si stěžoval, že by to chtělo nějakou krizi, protože nemáte co dělat. Jste teď spokojený?
Velmi. Konečně je to tady, i když možná trochu větší, než jsem čekal (smích). Moc jsem poslední půlrok nepracoval, protože jsem byl přesvědčený, že si musím počkat, až továrny přestanou mít peníze. Cestoval jsem po Spojených státech, byl jsem se podívat v Dubaji, prostě mě zajímalo, jak se kde krize vyvíjí. Měl jsem pocit, že bude opravdu velká, od loňského dubna, kdy mi známý ze Škodovky jen tak mezi řečí řekl, že se všechna investiční rozhodnutí nad sto padesát tisíc eur přesouvají z Boleslavi do Wolfsburgu. To byl velký signál.
Podle krizového manažera Václava Nováka nemají české banky dostatek odborníků, kteří by byli schopni řešit přicházející problémy s insolventními firmami. Samy se podle něj odborníků se zkušenostmi z 90. let v minulosti zbavovaly.
K čemu jste na cestách došel?
NEPŘIPRAVENÉ BANKY
Ekonomika dostane takovou ránu, že se z toho buď Američané za našeho života už nedostanou, nebo budou muset začít tisknout nové peníze. Což znamená inflaci a přes ni snižování vlastního dluhu. A podívejte se, co se stalo, když oznámili poslední obří balíček za 1,2 bilionu dolarů. Za jeden den dolar ztratil deset procent, což znamená, že o stejnou hodnotu spadly americké dluhopisy, které jsou po celém světě. Američané si tak umazali deset procent dluhu.
Co z toho plyne pro reálnou ekonomiku?
Problémy se budou muset řešit na lokální úrovni. Nejkonzervativnější zemí, co se týká pohledu na finanční riziko, je Německo. Silné firmy se tam budují od války, mají dostatek kapitálu a Němci jsou navíc konzervativní lidé. Takže když dostanou ránu, jsem přesvědčen, že to ustojí. Jejich firmy mají totiž pod sebou skutečnou hodnotu. Naopak společnosti, které rostly rychle a na úvěr, což je případ Česka nebo právě USA, mají teď problémy, protože jim chybí vlastní kapitál. Pak jim strašně snadno dojdou peníze.
A banky jim nechtějí půjčit.
České banky na dnešní situaci nemají lidskou kapacitu. Když si v boomu všichni mysleli, že bude voda hořet, tak se jejich týmy na vymáhání špatných úvěrů zmenšily. Teď jim chybí lidé se zkušenostmi z devadesátých let a odborníci, kteří by opravdu dobře znali nový insolvenční zákon. Pro zjednodušení: když bude mít banka deset insolventních případů, tak na to bude potřebovat minimálně dvacet lidí. A kde je má vzít? Insolvence teď přitom bude základním nástrojem řešení situací mnoha firem.
Co teď opatrné banky přesvědčí, aby do problémových firem pustily další peníze?
Management a dobře navrhnuté řešení. Musí být právně v pořádku, mít lidský rozměr a radikálnost. Vezměte, že bankám se teď hrozně rychle zhoršuje portfolio klientů. Čeká nás půlrok, kdy největším tématem bude likvidita ve firmách. Takže banky zachraňují vlastní peníze. Dokážete je tedy motivovat k půjčování tak, že jim slíbíte vrácení peněz, o něž by jinak asi přišly. A najednou to jde. O maržích se dnes už nebaví, jediné, co opravdu řeší, je zajištění nově poskytnutých peněz. Musíte tedy vymýšlet festovní finanční konstrukce. Ale cítím větší ochotu bank pouštět nové peníze do projektů, které jsou zamrzlé.
Kde vidíte z pohledu krizového manažera největší chyby vedení firem, které se dostaly u nás do problémů?
Jejich šéfové a majitelé mají problémy zůstat mimo rámec trestní odpovědnosti. Hlavně majitelé firem, které vybudovali od píky, jsou teď v touze po jejich záchraně schopni udělat téměř cokoli: upřednostňovat věřitele, neplatit zdravotní a sociální pojištění, nepodat návrh na insolvenci, i když už podle zákona musí. A když navíc podepíšou osobní směnky, je dílo zkázy skutečně dokonáno.
Co dělají šéfové konkrétně špatně?
Příliš se soustřeďují na výsledovku a opomínají se dívat na rozvahu. Ta je přitom může zabít. Vyplývají z ní největší rizika krize - způsob investování firmy, zajišťování proti kurzovým výkyvům, pokles poptávky a ceny výrobků. Nedávno jsem tady měl majitele firmy, projížděli jsme jeho výsledky - dobrá výsledovka, tržby několik miliard. Ale když jsem se zeptal, jestli může dát volných dvacet milionů na stůl, tak zjistil, že je nemá a asi mít nebude. To znamená, že je obrovsky ohrožený. Navíc firmy sekají náklady plošně, místo aby zastavovaly jen problémové služby či výrobky. Nemůžete propustit deset procent lidí jen proto, abyste ulevil nákladům. Musíte si analyzovat, co děláte zbytečně, to zrušit, a důsledkem toho propouštět.
Už máte nějakou zakázku?
Máme na stole asi 25 projektů a váháme. Mým cílem je najít firmu nebo firmy, které už nemají peníze, zároveň je v nich management, jenž si nechá vysvětlit, že je lepší dát si uříznout prst než celou ruku. A potom to dát dohromady s bankou a najít řešení, které neznamená exekuci či konkurz.
Co byste dělal nejraději?
Řeknu, co určitě dělat nebudeme: stavebnictví, které je zkorumpované a má příliš dlouhý obchodní cyklus. A určitě nepůjdeme do obchodních firem, kterým obecně chybí vlastní kapitál. Samozřejmě bych si nejraději sednul do pořádné velké firmy s tisícovkami zaměstnanců, kde můžete mít pocit, že se vám podařilo zachránit nějakou hodnotu.
Dřív jste většinu projektů financoval přes banky. Co teď? Kolik by vám půjčily?
Banky jsou o hodně opatrnější, jejich vnitřní procesy se zpomalily a také menší úvěry se řeší u zahraničních matek. Na rozdíl od dřívějška tedy touto cestou jít nemůžeme, protože rychlost poskytnutí peněz je v dnešní krizi nejdůležitější. Takže se musí přidávat do projektů vlastních peněz.
Kolik jich máte připraveno?
To teď nemohu říct.
Kdy se podle vás situace v ekonomice otočí?
Je oživení na burze, možná vydrží, možná ne. Co to ale znamená? Pro reálnou ekonomiku vůbec nic. Jsem skeptik ohledně rychlého oživení, protože i když nejhorší krize odezní, tak tolik levné a prakticky nezajištěné peníze jako před třemi lety už nikdy nebudou. Už si neumím představit, že se bude exportovat tolik jako před krizí, protože nebude tak velká poptávka. Ono se to zlepší, ale prostě nedohlédnu na dobu, která by byla stejná jako v posledních pěti letech.
Jakou šanci dáváte české ekonomice?
My na jednu stranu trpíme poklesem poptávky v Německu, na druhou stranu je ta země pro nás záchrana. Německá ekonomika z toho vyjde vítězně, respektive nejméně postižena, protože umí intelektuální hodnoty přetvářet do technických. A my se díky její blízkosti přes všechny řeči o montovnách na jejím úspěchu svezeme. Navíc je technická vzdělanost české pracovní síly stále dost dobrá, a když nikdo neudělá nějakou makroekonomickou blbost, jako je přílišné zadlužení země, tak to bude O. K. Jsme přes všechny špatné zprávy stále velmi privilegovaná země.
Václav Novák (53)Vystudoval matematiku a fyziku na Karlově univerzitě a ekonomii na University of Phoenix. Osmdesátá léta strávil v emigraci v Kanadě a USA, kde také učil matematiku v indiánské rezervaci Berens River, do níž nevedla silnice. "Našel jsem tam přírodu, osmdesátiprocentní nezaměstnanost, alkoholismus, pravidelné večerní rvačky a střelbu," vzpomíná. Je podruhé ženatý, má dvě děti. Jeho koníčkem jsou auta - v garáži mu stojí také Lamborghini Gallardo. |
