Loni se podle údajů České národní banky přímé investice českých firem v cizině vyšplhaly na 81 miliard korun, přitom ještě v roce 1993 banka evidovala investice v hodnotě pouhých 2,6 miliardy.
O expanzi především na Východ mluví prakticky všichni z první ligy velkých českých podnikatelů.
"Náš cíl pro Rusko se nemění: být jedním z lídrů na trhu spotřebitelských půjček," řekl nedávno třeba majitel největší české finanční skupiny PPF Petr Kellner.
Pronikání na Východ však má i svá rizika. Investoři tam hlavně nemají takové právní jistoty jako v západní Evropě.
"S výrobou v zahraničí, zvlášť na Východě, kam se orientujeme, jsou občas problémy," říká šéf společnosti Hamé Leoš Novotný. Jeho firma sice úspěšně pronikla do Ruska a Rumunska, kde si pořídila továrny, zato v Moldávii se spálila.
Hamé tam dva roky vyrábělo paštiky ve společném podniku s moldavským partnerem. Do projektu investovalo vlastní stroje, technologické postupy, suroviny. Partnerská firma pak nečekaně od spolupráce ustoupila.
"Dodnes zadržují naše stroje, asi se o ně budeme muset soudit. Ale když se kácí les, létají třísky. I se všemi těmi potížemi stál moldavský projekt za to a vyplatil se nám," říká Novotný.
Dosud největším českým investorem v cizině je polostátní elektrárenská společnost ČEZ, která v minulých dvou letech nakoupila v Bulharsku a Rumunsku elektrárny a distribuční společnosti za 13 miliard korun.
Nyní jedná o podílu ve dvou elektrárnách a uhelném dole v Bosně a Hercegovině za více než 40 miliard. O další koupě se zajímá na Ukrajině, v Polsku, Makedonii, na Slovensku a v Černé Hoře.
Šéf ČEZ Martin Roman vidí nákupy zahraničních firem jako způsob zvyšování ceny akcií, a tedy hodnoty celé firmy.
"Cena akcií může růst jen tehdy, když poroste společnost sama. K další expanzi máme prostor, protože jsme nejméně zadluženou energetickou firmou v Evropě, na zdravé investice nám banky ochotně půjčí," říká Roman.
Ještě dál než do jihovýchodní Evropy má vyšlápnuto řada dalších významných podnikatelů. Kellnerova PPF se usídlila v Rusku a spřádá plány, jak uspět na obrovském trhu v Číně. P
Plynárenský magnát Karel Komárek chce investovat až pětadvacet miliard korun do těžby plynu v Pákistánu a těžařská skupina RPG Zdeňka Bakaly zvažuje investice v Jižní Americe.
A polostátní firma Škodaexport, která se orientuje na vývoz velkých investičních celků a technologií českých firem, nedávno oznámila, že se chystá podílet na investici za dvě miliardy dolarů do přístavu a průmyslové zóny v Indii.
Kromě průmyslových gigantů se však v posledních letech po koupích či budování firem v cizině rozhlížejí i menší hráči. Společnost Kofola staví sodovkárnu ve Varšavě, českobudějovický výrobce tužek Koh-i-noor má už druhým rokem továrnu v Číně, v téže zemi chce s místním partnerem vyrábět malá letadla i kunovický Evektor-Aerotechnik.
Řada aktivit českých firem v cizině zůstává utajena. "Mnohé firmy o nich nechtějí mluvit, mají strach z konkurence," říká Josef Němeček z vládní agentury CzechTrade, která firmám s cestou do ciziny pomáhá.
Rostoucího vývozu investic do zahraničí si už všímají i státní úředníci a chtějí tento trend podporovat - hlavně v oblasti diplomacie a politiky. "Většina investic probíhá v podobě privatizací na východ od nás. Při tom je politická a diplomatická podpora velmi důležitá," říká ministr průmyslu Milan Urban.
Čeští investoři by se také měli snáz dostat při financování svých projektů k penězům a garancím od státní pojišťovny EGAP a České exportní banky.
"Podporu od státu potřebujeme, mají ji ze strany svých vlád všichni konkurenti, se kterými se v zahraničí střetáme," říká Jan Světlík, šéf ostravského holdingu Vítkovice, který má dceřiné firmy v Polsku, na Slovensku, v Litvě či v Chorvatsku, uvažuje o založení společného podniku v Číně a zvažuje také investici do některého ze zámořských přístavů.
