Motorky jsou okopírované podle českého originálu a Blata z nich nemá ani jednu korunu, natož čínský jüan.
INFOGRAFIKA: Jak si Češi chrání nápady
"Kradou naše nápady, kazí nám pověst a přinášejí obrovské ztráty," říká Lukáš Vašíček, který u Blaty funguje jako lovec pirátů.
Stopuje plagiáty na internetu, na veletrzích a v přístavech, kam míří lodě s kontejnery napěchovanými zbožím z Asie.
Například na Maltě nyní začíná soud kvůli náhradě škody za 120 zadržených motorových čtyřkolek, náklady spojené s tímto případem už přesáhly půl milionu korun.
"Snad každý týden bychom mohli někam vyrazit a asistovat u zabavování zboží. Jsme poměrně malá firma, finančně si to prostě nemůžeme dovolit," říká Vašíček.
Loni přitom podle vlastních odhadů přišla blanenská firma o dvě stě milionů korun kvůli zhruba stovce tisíc padělků svých výrobků, které měsíčně míří do Evropy.
Blatovy motorky jsou přitom jen špičkou miliardového ledovce škod, které krádeže patentů, designu či obchodních značek přinášejí tuzemským firmám.
Mít svůj stín, který z továrny v jihovýchodní Evropě nebo v Asii zásobuje padělky celý svět, je dnes pro řadu českých firem nechtěný příznak obchodního úspěchu.
"Byl to skvělý výrobek. Klasického make-upu jsme prodali milion kusů za rok, ale s padělky ztratíte trh přes noc," říká Vladimír Komár, většinový majitel kosmetické firmy Dermacol.
Jediným viditelným rozdílem mezi jeho originálem a čínským padělkem s návodem k použití v češtině byla drobná chyba u písmenka v datu spotřeby.
Kvůli kopírování měnil Dermacol design, vybral exkluzivního partnera, aby na Východě obchod s falzy zatrhl, přesto prodeje v zahraničí klesly.
Výroba napodobenin se však zhusta objevuje i ve střední Evropě. Podle Eugena Záthureckého z advokátní a patentové kanceláře Záthurecký & partners, který zastupuje Kofolu na Slovensku, za tím stojí chladný kalkul obchodníků.
"Často mají o podobné zboží zájem a poptávají ho kvůli nižší ceně," říká.
Na pultech u východních sousedů se už objevila například Slovenská Kofola, Kofa, Kofča nebo Čofola.
Všechny nápadně připomínají tvarem lahve, barvou nebo písmem chráněnou značku Kofola, jejíž hodnotu odhaduje Záthurecký na půl miliardy korun.
"Zázrak přeměny nějaké vody na Kofolu se děje na Slovensku každý den," dodává sarkasticky bývalý soudce. Kofola vede podobné spory i v Česku, někdy skončí až u soudu.
Stovky bitev ročně
Bitev o duševní vlastnictví neustále přibývá, a to na všech frontách. Roste počet případů porušení duševního vlastnictví zjištěných celníky i obchodní inspekcí.
Úřad průmyslového vlastnictví, který spravuje v Česku celou agendu okolo zapisování a mazání patentů či vzorů, vyřídil loni 1533 sporných případů. To je více než dvakrát tolik než před deseti lety.
Polovinu z toho tvořily námitky proti něčí snaze získat ochrannou známku kvůli možné záměně s původní značkou.
Podle Dušana Kendereškiho, patentového a známkového zástupce z brněnské kanceláře DGK, má přibývající počet sporů logiku.
"Přibývá českých firem, které patří mezi pět deset nejvýznamnějších ve svém oboru. A ty už se musí, ale i umějí o svá práva postarat," říká.
U soudů zatím končí jen menší část případů, když někdo vykrade cizí nápad. I když i těch přibývá a jsou jich nyní stovky ročně. Většina postižených se krádeže svých myšlenek snaží řešit mimosoudně, dohodou.
"Soudit se je velmi neefektivní činnost," vysvětluje Marcela Mitáčková, marketingová ředitelka výrobce konzerv a kečupů Hamé.
Její firma registruje už přes třicet případů porušení práv k vlastním známkám, jako je Májka, a škody jdou podle ní do desítek milionů.
"Člověk si musí spočítat, jestli se mu do sporů vyplatí investovat energii a také spoustu peněz," říká Zbyněk Frolík, majitel společnosti Linet vyrábějící speciální nemocniční lůžka, která už si chrání zhruba třicet technických nápadů.
Nechuť soudit se je pochopitelná. Podle údajů ministerstva spravedlnosti je průměrná doba civilního řízení ve věcech, jako je nekalá soutěž a ochrana průmyslových práv, 1,5 roku.
Změnu k lepšímu má přinést nový zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a novela autorského zákona, které začíná být účinná od dnešního dne.
Díky nim by se měl poškozený výrobce dozvědět od obchodníka, kdo a za kolik mu padělek prodal, snadněji dosáhnout zadržení a zničení věci.
Naopak menší firmy určitě nebudou mít radost ze stotisícové kauce, kterou musí složit, pokud chtějí soudně zakázat nakládání s podezřelým zbožím.
Podle názoru některých právníků by také prospělo zavedení specializovaných soudů, které by jako jediné řešily často velmi složité patentové spory.
Továrna na padělky
Téměř neřešitelným problémem zůstává pro české podnikatele možnost zastavit výrobu kopií v cizině, zejména v Číně. Ta se během posledních patnácti let stala levnou dílnou světa a továrnou na padělky.
Podle odhadů zaměstnává kopírování tři až pět milionů Číňanů a vytváří osm procent tamní ekonomiky.
Podle Petera Thorpa, partnera právní kanceláře Allen & Overy v čínském Pekingu, to je jeden z důvodů, proč tamní vláda tvrději nezasáhne.
"Číňané často upřímně nechápou, že dělají něco špatného. Nemají vůbec povědomí o ochraně duševního vlastnictví," říká.
Autorský zákon v Číně slaví letos teprve šestnáctiny, patenty zná tamní právo jen o šest let déle.
Přesto má podle Thorpa smysl v Číně bojovat: registrovat si nápady i obchodní známky včetně verzí v čínštině a spolupracovat s celníky ve velkých přístavech.
Možná až překvapivě účinnou zbraní jsou politici a diplomati. Z úst těch amerických slyší čínští komunisté nyní častěji "chraňte duševní vlastnictví" než kárání o porušování lidských práv.
Podle zúčastněných podnikatelů padla slova o vykrádání českých hlav i při nedávné návštěvě čínského premiéra v Česku.
Nicméně dohoda o ochraně investic, kterou zde podepsal, je z tohoto pohledu považována za slabou.
"Chápu, že se přivírají oči, aby tam velcí mohli podnikat. Ale měli by myslet s nějakým odškodněním i pro nás menší," říká Lukáš Vašíček ze společnosti Blata.
Podle zástupců ministerstva průmyslu se nedá s nějakým státním příspěvkem na vedení sporů o duševní vlastnictví v zahraničí počítat. Důvodem jsou omezení veřejné podpory státu.
"A jsou to také soukromoprávní spory, i když do nich často stát vstupuje," říká Ivana Kocová, která se zabývá ochranou spotřebitelů na ministerstvu průmyslu.
Od příštího roku chce ministerstvo rozjet projekt "Patent" a přispívat menším firmám od vývoje až po ochranu nápadu na patentovém úřadě.
Hodně značek, málo nápadů
Ze statistik Úřadu průmyslového vlastnictví vyplývá, že roste zájem o ochranu značek. Zapsaných vynálezů je však poměrně málo.
"Z malého množství patentových přihlášek od českých zájemců radost rozhodně nemám," říká Karel Čada, šéf úřadu. "Jako úřad s tím moc dělat nemůžeme, ale snažíme se mezi podnikateli o osvětu."
Loni požádali domácí vynálezci o zapsání 586 patentů. Pro srovnání: tolik žádostí generovala ročně předválečná Škoda Plzeň. Další zhruba stovka žádostí je o mezinárodní ochranu a podobný je i český zájem o evropský patent.
"Buďme rádi, že máme sedm osm set kvalitních českých patentů ročně," říká patentový zástupce Dušan Kendereški. Čtyři tisíce jako za první republiky to sice ještě dlouho nebudou, ale s českými hlavami to podle Kendereškiho tak špatné není.
V řadě nadnárodních firem pracují čeští vývojáři a tyto firmy chrání své nápady mezinárodně, často prostřednictvím svých centrál.
Kvalitní patent může zastavit konkurenci a vydělat miliardy, propracovat se k němu je však velmi drahá záležitost. Například ve Škodě Auto, která se potýká s plagiáty náhradních dílů, pracuje na zápisech, udržování a ochraně vynálezů a značek sedm lidí na plný úvazek.
Řádově nižší jsou náklady na průzkum a udržování značek, přesto snadno dosáhnou milionů korun. Například Hamé ročně utratí 1,5 milionu korun za udržování svého portfolia ochranných známek, kterých má celkem přes 200.
"Spousta menších firem kvůli vysokým nákladům na možnost něco si patentovat nedosáhne. Evropa tím přichází o šanci stát se konkurenceschopnější," uzavírá Zbyněk Frolík z Linetu.
