Sbližování platů v Česku a unii přitom nebude rychlé. "Za pět let by se průměrná mzda měla dostat na třetinu německého," říká Jan Vlach z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Už dnes však pro Čechy lépe vychází srovnání toho, co si za svou výplatu mohou koupit.
Kvůli vyšším cenám je na tom německý pracovník jen dvakrát lépe. Větší rozdíly v platech existují u profesí, kde je potřeba vyšší vzdělání. Univerzitní profesor matematiky se tak u nás dočká osminásobně nižší odměny, než kdyby působil v Německu. Podobně nedoceněni jsou i čeští státní úředníci či lékaři.
Vstup do unie by však měl posunout strukturu výdělků v Česku směrem k evropskému modelu. "Nůžky mezi mzdami méně a více kvalifikovaných lidí se tak dále rozevřou," míní Radek Primus z konzultantské společnosti Kienbaum.
Nízké mzdy lákají do Česka investory
Čeští zaměstnanci bývají označováni jako levná pracovní síla. To je sice v běžném životě nevýhoda, ale zároveň jde o nejsilnější lákadlo pro investory.
V porovnání s největšími konkurenty ve středoevropském regionu jsou výdělky výrazně nižší než v Česku pouze na Slovensku, zhruba o čtvrtinu. Tato konkurenční výhoda v kombinaci se zklidněným politickým prostředím se už začíná odrážet ve stále větším zájmu zahraničních firem o tamní trh.
| Velkou tabulku srovnávající platy si jako souborovou přílohu můžete stáhnout ZDE |
Nejdražší z těchto čtyř zemí vycházejí Poláci, jimž zaměstnavatelé v průměru platí o třetinu více než Čechům. Zatímco pokladní v tuzemském obchodu si vydělá v průměru devět tisíc korun, ve Varšavě o šest tisíc více. Rozdíly jdou částečně na vrub vyšší inflaci, protože ceny v Polsku jsou asi o třetinu vyšší než v Česku. Kromě toho Poláci tratí i na vysokých odvodech z hrubé mzdy, které jim ukousnou asi polovinu platu oproti asi 40 procentům v Česku.
Přibližně stejně jako Češi si dnes vydělávají Maďaři, zejména díky rychlému tempu, jímž jdou v Maďarsku platy vzhůru. "Tamní vláda si dala dokonce za cíl dosáhnout během několika let sedmdesáti procent mzdové hladiny v Evropské unii," říká Jan Vlach z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Výrazný impulz vedoucí k ještě rychlejšímu nárůstu platů by měly všechny kandidátské země získat již vstupem do Evropské unie. Nejvyššího růstu platů by se měli dočkat lidé pracující především ve službách, v oborech, jako jsou bankovnictví, pojišťovnictví, komunikace, informační technologie. Právě tyto profese se přitom již dnes drží na prvních příčkách žebříčku, pokud jde o nárůsty výdělků.
Šanci lépe konkurovat na evropském trhu a dopřát si tak větší mzdy budou mít i české firmy, pro něž není problém pracovní sílu "vyvézt". Především stavební společnosti či dopravci. Přesnějším odhadům, která povolání budou mít v cizině zelenou, však brání zatím nejasné podmínky ohledně volného pohybu pracovních sil.
Zatímco některé země, jako Anglie, se nechtějí po vstupu nových členských zemí přílivu pracovníků nijak bránit, Německo či Rakousko chce na několik let práci cizinců omezit. Šance Čechů, Poláků či Slováků pracovat v unii však budou mít i limity v podobě ekonomické kondice jednotlivých zemí.
Přílišnou poptávku asi nelze očekávat z Německa, které se potýká s téměř nulovým růstem a letos půjde možná i dolů. "Ekonomika se čím dál víc zpomaluje a inflace, i když je nízká, ujídá i ony minimální nárůsty mezd," potvrzuje špatné šance najít práci v této nejsilnější evropské ekonomice Mans Martensson ze společnosti European Foundation for Living and Working Conditions sídlící v irském Dublinu.
Naopak výrazněji rostly podle něj mzdy v posledních třech letech v Belgii, Francii, Itálii, Irsku, Lucembursku a Nizozemsku. Na první pohled paradoxně však mohou čeští zaměstnanci začít vyrážet za prací i opačným směrem na východ. "Češi mohou zapracovávat odborníky v Rusku či v pobaltských republikách, tedy dělat to, proč dosud jezdili k nám Italové či Němci," říká Radek Primus z konzultantské společnosti Kienbaum.
