Právě Saluka totiž v celém sporu figurovala. Arbitrážní soud rozhodl, že Česko neochránila investici do tuzemské IPB. Česko prý porušilo závazek "rovného a spravedlivého" zacházení, když Nomuře nepomohlo z krize jako jiným bankám. - více zde
Argumentace, o kterou se Česko opírá, vychází z toho, že ve sporu nevystupovala přímo Nomura, ale její dceřiná společnost Saluka. Ta byla jediným žalobcem. Článek 244 verdiktu arbitrů přitom říká, že arbitráž může rozhodovat pouze o odškodnění navrhovateli - tedy Saluce. Žádným způsobem nemůže rozhodnout o škodě, která vznikla přímo Nomuře. - více zde
Podle mluvčí ministerstva financí Petry Krainové Česká republika změnila svou koncepci veřejné podpory bankám předtím, než první část akcií IPB od Nomury v říjnu 1998 získala Saluka. Ta se teprve v tomto okamžiku stala zahraničním investorem, na kterého se vztahovala ochrana podle česko-holandské dohody.
Odvolání podalo Česko u švýcarského federálního nejvyššího soudu v úterý.
"Pokud švýcarský soud odvolání vyhoví, příslušnou část rozhodčího nálezu nezruší, avšak rozhodčí tribunál se nebude moci otázkou veřejné podpory dále zabývat v následující, takzvané kvantové fázi arbitráže," dodala Krainová.
Nomura požaduje po ČR v rámci takzvané londýnské arbitráže za zmařenou investici 40 miliard korun, spolu s úroky až 70 miliard. Kolik nakonec Česko zaplatí, není zřejmé, právě tím se totiž má další fáze arbitráže zabývat. Podle advokátů Česka je ale možné, že Nomura nakonec vyjde naprázdno. - více zde
ČR zase v curyšské arbitráži požaduje po Nomuře přibližně 111 miliard korun jako náhradu nákladů spojených s nucenou správou v IPB.
Nomura vlastnila 46,16procentní podíl v IPB přes nizozemskou společnost Saluka. V červnu 2000 ČNB uvalila na IPB nucenou správu a stát ji předal ČSOB.
