Výrobci a prodejci odhadují, že ročně se mohou útraty za klasické hračky, tedy bez počítačových her, pohybovat od 2,5 do tří miliard korun. V průměru na jedno dítě do 14 let to znamená hračku za 1800 korun. Pro srovnání - tržby za elektrozboží jsou za rok desetkrát vyšší. Malý rybník, jakým místní trh s hračkami je, má navíc tu nevýhodu, že z něho mizí ryby.
„Počet dětí klesá a navíc stárnou rychleji. S čím si dříve hráli desetiletí, to je dnes pro osmileté. A navíc podstatnou část trhu odčerpávají mobily a počítačové hry,“ říká Tomáš Novotný, šéf firmy Global Express, která zásobuje z dovozu i od českých výrobců zhruba čtvrtinu tuzemského trhu.
Od klesajících tržeb klasické prodejce hraček zachraňuje jen větší spotřeba - na kusy se sice prodává hraček méně, zato jsou dražší. I přesto, že se začíná vyčleňovat skupina domácností, která se při koupi dárku pro děti na peníze příliš nedívá, zůstává průměrná suma vydaná na hračky nízká.
Během roku se až na výjimky prodávají hlavně hračky v ceně kolem 300 korun. „Hračky nad pětistovku jsou prakticky neprodejné,“ říká Petr Nedoma, ředitel obchodní skupiny Baby & Toy firmy Piccolo, nabízející především kojenecké věci.
Lidé podle něj na kvalitu tolik nehledí, a navíc si stejně řeknou, že dítě všechno brzy rozbije. Světlou výjimkou jsou pouze vánoční svátky. „Prodávají se hlavně hračky od 900 do 1500 korun,“ říká Novotný.
Obchodníci si přitom musí dobře spočítat, kolik a čeho nabídnout, protože déle než jeden rok zpravidla určitá hračka nepřežije. Poptávka se mění rychle. A jít s cenou dolů není možné tak výrazně jako například u textilu kvůli nižším maržím.
Obchodníci si přirážejí běžně asi třicet procent, výjimkou jsou hračky s masivní reklamou, která konečnou cenu zvyšuje o desítky procent.
Slev se tak lidé mohou dočkat po Novém roce hlavně v hypermarketech, kam se na podzim přesouvá většina prodeje hraček. Dovozci i výrobci sice dodávají do obřích řetězců a menších hračkářství v průběhu roku tak půl na půl, před Vánocemi se však poměr mění ve prospěch velkoprodejen.
„Hračky teď dostávají v hypermarketech třikrát větší prostor než během roku, oproti tomu klasická hračkářství mají stále stejnou plochu,“ říká Novotný s tím, že v této době dělají hypermarkety z celkových tržeb na hračkách až dvě třetiny.
Kvůli velké poptávce jsou obří řetězce klíčové i pro výrobce. „Nemůžeme vyrábět jen po desítkách kusů. A hypermarkety odeberou za měsíc třeba tolik jako malé hračkářství za dva roky,“ připomíná Manfred Nevřela, šéf firmy Lena.
I přes výhody velkoprodejen však hodně lidí zavítá raději do menších obchodů prodejen. „Obyvatelé měst jsou už unaveni hypermarkety, celá řada lidí dává přednost drobným obchodům, kde si raději připlatí za servis,“ potvrzuje Novotný.
Většina hraček v českých obchodech se dnes pyšní značkami světových výrobců, jako je Mattel či Lego, ale místem výroby je v 80 procentech případů Čína. Ta potírá jak západoevropské, tak i české producenty nízkou cenou, kterou umožňuje levná pracovní síla, velká zásoba surovin a v neposlední řadě i opomíjení ekologických předpisů.
Domácí výrobci proto zažívají krušné časy a do tuzemských obchodů dodávají pouze asi 25 procent lákadel pro děti.
„Je velice těžké konkurovat asijským dovozům, cenově toho nejsme schopni - kromě příliš velkých výrobků, jejichž dovoz by se z Číny hodně prodražil,“ říká Manfred Nevřela z Leny, která vyrábí ve společném podniku s Němci hlavně plastové hračky.
Kromě nich se Češi soustřeďují na výrobky z papíru a ze dřeva a na společenské hry. Dovozu navíc poslední rok pomáhá i silný kurz koruny, který zboží ze zahraničí značně zlevnil.
