Tuhý boj o pozice se čeká také letos. Stát totiž bude prodávat uhelné firmy a tuzemští investoři si na chystanou privatizaci už nyní brousí zuby.
Již nikdy přeskupování pozic nebude mít takový rozměr jako v devadesátých letech, kdy se při privatizaci vytvářely první silné tuzemské podnikatelské skupiny. Z kuponové metody vzešla a dosud úspěšně působí ve velkém byznysu jediná a největší firma, PPF Petra Kellnera.
Ale i další vládci české ekonomiky vděčí kuponové metodě za současné majetky. Skoupené podíly od investičních fondů a drobných akcionářů skončily například v rukou dnešních majitelů OKD Viktora Koláčka a Petra Otavy, stejně k majetku přišel i Appian.
Tato metoda skupování firem často probíhala za účasti nebo významné pomoci podnikových manažerů. Někdejší otec kuponové privatizace Tomáš Ježek ji nazval kapitálovým incestem.
Některé tyto transakce začala dokonce vyšetřovat policie. Dosud však nikdy nedospěla k závěru, že noví majitelé firmu skutečně ovládli za její vlastní peníze.
Tam, kde se privatizovalo za půjčené, v té době velmi drahé peníze, je příběhů se šťastným koncem poskrovnu. Splácet drahé úvěry dokázala skupina majitelů Třineckých železáren, ale špatných konců je mnohonásobně víc.
Někdejší kapitáni průmyslu, Stehlík z Poldi Kladno, Soudek ze Škody Plzeň a Maroušek z ČKD, žijí dnes zcela v ústraní. Jejich firmy musel stát zachraňovat před kolapsem.
Velkou část vlivných českých podnikatelů spojuje ještě jeden charakteristický prvek. Mnoho z nich pochází z líhní někdejších podniků zahraničního obchodu. Mohli jezdit do zahraničí již za minulého režimu, uzavírali skutečné obchody a uměli jazyky.
To je výhoda, kterou dokázali v řadě případů využít. Do této skupiny patří již zmínění třinečtí manažeři, šéf skupiny Agrofert Andrej Babiš, vládce Čedoku Jiří Šimáně nebo majitelé Karlovarského porcelánu Radovan Květ a Jan Souček.
Někteří z nich si z minulosti nesou i nálepku spolupracovníka bývalé tajné komunistické policie. Na jejich podnikání však dnes nemá minulost žádný vliv.
Od píky začínalo méně podnikatelů
Menší, ale rostoucí skupinu novodobých byznysmenů tvoří podnikatelé s nápadem, kteří své firmy postavili takřka na zelené louce a vypracovali se do první ligy.
Příkladem může být jihočeský výrobce a obchodník s počítači, holding AAC. Jeho majitel Ladislav Marek po pádu režimu opustil školu a vrhl se na podnikání.
"Stačilo se dostat pod cenu toho nejdražšího na trhu a lidé kupovali prakticky cokoliv," vzpomíná na své začátky.
Dnes spoluvlastní firmu, pod kterou patří společnosti LIBRA Electronic a ProCa. Jeho roční tržby přesahují sedm miliard kor un. Mezi současnou špičkou je méně těch, kteří si přinesli kapitál ze zahraničí nebo postavili byznys na výnosech z restitucí.
Restituenti byli podle finančníků spíše konzervativní lidé, kteří se do velkých dobrodružství příliš nepouštěli. Klasickým představitelem člověka, který přišel do Čech s kapitálem ze svých zahraničních obchodů a zkušenostmi, je Václav Fischer.
V Česku začal podnikat za peníze, jež získal prodejem své cestovní kanceláře v Německu. Pro Čechy objevil cesty na Kanárské ostrovy, velice rychle obsadil největší část trhu a téměř s pěti miliardami tržeb i první příčku v cestovním ruchu.
V roce 2000 však jeho firma prošla velkými ztrátami, ze kterých se postupně sbírá. Pro další rozvoj firmy hledá Fischer strategického partnera.
