Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Roman: Naše londýnská mise končí, teď chci měnit české školství

  4:59aktualizováno  4:59
Svého času dost možná nejmocnější muž v Česku Martin Roman se vrací ze svého britského „exilu“. O svých plánech i studijním životě v Londýně se rozpovídal v ojedinělém rozhovoru pro MF DNES. S Babišem prý neválčí a chce stavět další realitní projekty, svěřil se v prvním veřejném vystoupení po letech v ústraní.

Bývalý šéf ČEZ Martin Roman při rozhovoru pro MF DNES (23. února 2015) | foto: MAFRA

Jak si rodina zvyká na život v Anglii?
My jsme tady na roční návštěvě, takže si zvykat ani nemusíme. Bydlíme na severním okraji Londýna, to je něco mezi venkovem a městem. Je to příjemné místo na život. Pochopitelně největší nevýhodou jsou dopravní vzdálenosti. Londýn je obří město, kde žije 8,5 milionu lidí, tudíž cesta do centra může ráno trvat i dvě hodiny. Můj život v Londýně je plně studijní.

Co děti, jak se sžívají s britským stylem?
Rozdílně, v každém případě se už nemohou dočkat, až se vrátí na Nový PORG. Ale některé věci jsou zde inspirativní, například od září také nabízíme, stejně jako většina dobrých škol v Británii, možnost pro několik studentů s dobrou angličtinou přistoupit na poslední dva roky na Nový PORG a absolvovat mezinárodní maturitu IB, přestože doposud chodili na jinou školu.

Martin Roman

Šéf ČEZ Martin Roman

Rodák z Havířova vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Už ve 23 letech se stal ředitelem české pobočky výrobce lupínků Wolf. Později vedl výrobní společnost Janka Radotím. V roce 2000 se pak stal ředitelem strojíren Škoda Holding a od roku 2004 do roku 2011 řídil obří polostání společnost ČEZ. Roman čelil obvinění ze střetu zájmů kvůli jeho možnému podílu na privatizaci plzeňské Škody. Té měl následně zajišťovat zakázky z pozice ředitele ČEZ. Policie ale vyšetřování před lety odložila. Od roku 2007 financuje soukromé gymnázium Nový Porg. Je ženatý a má dvě dcery.

Proč jste se vlastně rozhodli ke stěhování?
Ještě s panem Klausem jsme měli debatu o tom, jestli by měly na PORG být jenom písemné přijímací zkoušky, nebo i ústní. Profesor Gardner z Harvardu říká, že existuje osm forem inteligence, ale písemným testem jste schopni otestovat pouze dvě formy. Ústní zkoušky pak přidají třeba další dvě formy. Ale nebyl na to jednotný názor, vedla se debata o tom, jak to udělat standardizovaně a spravedlivě. Tak jsme si řekli, že to půjdeme ozkoušet do Velké Británie, která má nejlepší střední školství na světě. Mojí starší dceři bylo v té době zrovna 11 let, kdy děti v Británii dělají zkoušky na střední školy. Vybral jsem šest nejlepších škol podle žebříčku Financial Times a podal dceři přihlášky, aby si některými ústními zkouškami sama prošla. Ona se na jednu ze škol dostala, s čímž jsem vlastně ani moc nepočítal. Dělala přijímačky z matematiky a angličtiny proti britským dětem. Je také jediná v ročníku, která nemá rodný jazyk angličtinu. Když už uspěla, sama si řekla, že by to ráda zkusila. A tak se zrodil nápad s celou rodinou se přestěhovat do Londýna. A já jsem si řekl, že když už tam budeme, budu studovat také.

Jiný výklad hovoří i o tom, že vaše cesta do Británie souvisela i s postupnou změnou politického klimatu a mocenských center v Česku, které vám zrovna nepřejí. To odmítáte?
O tom rozhodl úspěch naší dcery u přijímacích zkoušek, nic jiného. Já navíc nežiji jen v Londýně. Jsem každé dva týdny v Česku. Rodina se v červnu vrací zpátky, já budu pak ještě chvíli pendlovat mezi Prahou a Londýnem, protože studium potrvá ještě během příštího roku.

Ministr financí Andrej Babiš vás ale často dává za příklad staré generace, vůči které se ostře vymezuje. Ten tlak necítíte?
Předvolební kampaně jsou plné hesel, která s realitou všedního dne mají nic společného. Více k tomu říci neumím.

Co vlastně v Londýně studujete?
Jde o magisterské studium, které se nazývá Efektivita výuky a učení se na Institutu vzdělávání v rámci University College London (UCL). Vzdělávání mě vždycky zajímalo. Sám jsem si vytvořil na vzdělávání určitý názor a chtěl jsem ho konfrontovat s výsledky vědy. V posledních 15 letech se vzdělávání výrazně změnilo, do výzkumu vzdělávání jdou celosvětově miliardy dolarů a tudíž už se ví, co funguje, a co ne.

Na co jste zatím přišel?
Výuka je hodně jiná než u nás. Já jsem kromě české vysoké školy zažil ještě studium v Německu v Heidelbergu a ve Švýcarsku v St. Gallenu. To už je ale přes dvacet let zpět. Výuka v Británii je jiná v tom, že tam nejsou žádné přednášky. Všechno jsou semináře v menších skupinkách, podle předmětů je nás tam třináct až třicet. Je to hodně interaktivní a živé. Celkově je to spousta čtení a také spousta psaní. Není to jen o biflování faktů, ale zejména o řešení různých situací a problémů.

Jaké vidíte hlavní rozdíly?
Před třiceti lety se v Británii učilo stejně jako v Česku. Později na základě tlaku zaměstnavatelů systém výuky upravili. Firmám vadilo, že k nim přichází děti, které mají spoustu nepoužitelných útržkovitých znalostí, ale nejsou schopny je používat v životě. Některé předměty se učí podobně jako u nás. Například u výuky matematiky nenajdete mnoho rozdílů. Cizí jazyky se učí stejně jako u nás. V případě rodného jazyka dávají větší váhu na čtení, psaní a porozumění textu. Méně se pak věnují třeba větnému rozboru a teoriím z mluvnice. Velký rozdíl pak vidím ve výuce přírodních věd - chemii, fyzice, biologie a také ve výuce dějepisu a zeměpisu. Oni neprobírají celý systém, mají méně témat, ale v nich jdou do větší hloubky. Cílem je naučit se nejenom fakta, ale hlavně vědeckou metodu jak se postavit k problému. Málo věcí v životě řešíte tak, že v hlavě vypátráte naučený fakt. Spíše je to o vaší schopnosti problém pochopit a dokázat jej vyřešit.

Je vůbec možné tento systém překlopit v celku do českého prostředí?
Rozhodně to nejde hned a ani bych nepovažoval za správné brát celý systém. Na PORGu se snažíme vzít si z obou systémů to lepší.

Například?
Mně osobně chybí třeba to, že se v Británii učí historie až od starověkého Říma. Pomíjejí Mezopotámii, Egypt, Řecko. Z celých dějin učí třeba deset hlavních úseků. Ale třeba druhé světové válce věnují celý rok. Děti učí klíčové momenty dějin a na základě nich se snaží, aby děti pochopily, co jsou motivátory v dějinách a hlavní principy. Hodně se třeba věnují období nástupu Hitlera k moci. A pak je to způsob učení. Moji spolužáci jsou až na jednu výjimku učitelé a hodně si povídáme o tom, jak učí. Všichni používají metodu „Assesment for learning“, něco jako hodnocení pro učení. Je to souhrn postupů vedoucích k tomu, že studenty škola více baví a více se naučí. Já bych byl určitě rád, abych mohl do budoucna přispět k tomu, aby se tato metoda stala běžnou věcí i v Česku.

A jde o denní studium? Jak moc časově je to náročné?
Dá se studovat v denním studiu i při zaměstnání. Od toho se pak odvíjí, jestli je to na rok, nebo na dva. Na jednu hodinu, kterou strávíte ve škole, má připadat deset hodin studia doma. Každá vyučovací hodina tak předpokládá, že máte načteno z domova. Průměrný předmět je nějakých 25 vyučovacích hodin, plus asi 300 hodin studia doma.

Co tímto studiem vlastně sledujete? Nechtěl byste být v budoucnu třeba ředitelem školy, náměstkem ministra školství, či rovnou ministrem?
Chci pomáhat tomu, aby české děti škola bavila. Před sedmi lety jsme otevřeli Nový PORG a následně PORG Ostrava. Kromě toho běží projekt Čtení pomáhá, kde se snažíme řešit problém čtenářské gramotnosti. Podpořili jsme například překlad Khanovy akademie, největšího vzdělávacího programu na světě, do češtiny. Organizujeme na PORGu Objevitelské soboty, kde děti vedeme ke vědě. Poskytujeme stipendia dětem, které on-line studují v Centru talentované mládeže v USA. Podpořili jsme také projekt prostredoskolaky.cz, informační platformu pro studenty středních škol. Takže ve školství toho děláme hodně a to je právě ta platforma, která mi vyhovuje a kterou chci dál rozvíjet.

Univerzitu bych chtěl, ale je to příliš drahé

Neplánujete se více posunout do polohy pedagoga třeba v rámci PORG? A neukázalo se třeba ve sporu s Václavem Klausem mladším, že přecházet z pozice řekněme zřizovatele do sféry pedagogického sboru je příliš citlivá věc?
Já jsem dlouhodobě předseda správní rady a vždycky jsem se podílel na strategických rozhodnutích. Neřeším denní provoz školy, jsem členem akademické rady. S vedením školy máme shodné názory na to, co je moderní výuka. Takže není třeba se v tomto ohledu někam posouvat.

Takže se v tom ani trochu neskrývají budoucí politické ambice?
Politické ambice rozhodně nemám. Věřím, že do politiky chodí lidé proto, aby něco změnili k lepšímu. To já dělám také v jasně dané oblasti vzdělávání a s takovou rolí jsem naprosto spokojen.

Neuvažoval jste o projektu vysoké školy?
Před pěti lety jsem o tom i docela uvažoval. Ale když dnes vidím, jak vypadají ty skutečně špičkové vysoké školy ve světě, tak je to o obrovských penězích. Zejména kvůli profesorům. Vezměte si ty rozdíly. Některé vysoké školy v ČR mají i šedesát studentů na jednoho profesora, ale i ty kvalitní mají dvacet pět studentů na profesora. Ale například na Yale je to 3,6 studenta, na Harvardu čtyři. To jsou gigantické náklady. V takovém prostředí vám profesor věnuje hodinu týdně na osobní konzultaci, zároveň jsou orientovaní na vlastní vědeckou činnost. Postavit školu s takovým zaměřením, to je strašně drahá věc. Možná se k tomu jednou vrátím, v dohledné době to ale určitě nebude.

Čtení pomáhá je asi nejvýraznější váš charitativní projekt. O co přesně jde?
Projekt spočívá v tom, že platíme každému dítěti, které přečte vybranou knihu a krátkým testem na internetu prokáže, že jí opravdu přečetlo, 50 korun. Tyto peníze si ale dítě nemůže vybrat, ale může je věnovat na některý z předem vybraných nadačních programů, který si může vybrat na webové stránce. Jde o projekty velkých nadací - typu koupit asistenčního psa, zaplatit operaci očí dětem v Africe, koupit invalidní vozík. Průměrná hodnota daru je zhruba 100 tisíc korun. Když se peníze virtuálně vyberou, tak já peníze konkrétnímu dárci pošlu. Děti pak získají fotku z předání a poděkování příjemce, aby viděly, že jejich příspěvek někomu skutečně pomohl.

Kolik peněz jste zatím rozdělili?
Máme v systému 187 tisíc dětí. Rozdělili jsme přes 33 milionů korun za více než tři roky, co projekt funguje.

Projekt je nyní hodně vidět na venkovních reklamních plochách. Souvisí to s nějakými aktuálními plány?
Samotný projekt žádnou změnu nepotřebuje, funguje výborně. Dokonce již několik měsíců jednám s jednou velkou britskou nadací, které se projekt velmi líbí a chtěla by tento koncept zavést také ve Velké Británii.

Kde vůbec tento koncept vznikl? Jste autorem vyloženě vy osobně?
Ano. Už dříve jsem uvažoval, jak naše rodinné aktivity v oblasti charity ve vzdělávání zastřešit. Pak jsem četl zprávu PISA při OECD, která srovnává úroveň vzdělávání v jednotlivých zemích. Z té vyplývalo, že Česká republika je lehce nadprůměrná v přírodních vědách, průměrná v matematice, ale propadá ve čtenářské gramotnosti. A pak mě napadlo, jestli by to nešlo nějak skloubit. Čtení a pomoc potřebným.

Kolik ročně na charitu posíláte z rodinného rozpočtu?
Čtení pomáhá, které je zdaleka největší, nás stojí kolem deseti milionů ročně.

Jak jste se vyrovnal s odchodem z velkého byznysu a politiky do ústraní? Ne každý to zvládne…
Ještě když jsem byl v ČEZ, tak jsem dostal nabídku ze západní Evropy řídit společnost, která byla dvakrát větší než ČEZ. Docela dlouho jsem to zvažoval, ale nakonec jsem to odmítl. Když to chcete dělat dobře, tak se to vážně moc nedá skloubit s rodinným životem. Řídit velkou společnost znamená, že jste čtyři dny v týdnu na pracovních cestách, nemáte víkendy. Měli jsme a vlastně stále máme poměrně malé děti a věděl jsem, že si je chci užít. A navíc jsem chtěl mít více času na projekty v oblasti vzdělávání, je to moje srdeční záležitost.

Jaké další ambice po návratu do Čech máte?
Nemyslím, že lze mluvit o návratu. I teď tu trávím reálně polovinu času. A poté, co se rodina v létě vrátí, budu i já v Čechách ještě více. K ambicím - chtěl bych se přinutit třikrát týdně cvičit. K tomu máme nějaké podnikatelské aktivity, kterým se také věnuji. V kombinaci s projekty, které jsem vyjmenoval, rozhodně netrpím pocitem nenaplněnosti.

Stále se rozhlížím po nových projektech

Pojďme k v podnikatelským aktivitám. V poslední době o vás bylo slyšet třeba v souvislosti s projektem obchodního centra na pražských Lužinách, hodně kontroverze vzbuzují plány nedaleko postavit dva výškové bytové domy. Jak to nyní s projekty vypadá?
My nejsme partneři ve zmiňovaných bytových domech.. V případě obchodního domu ano. Ten je ale v zásadě hotový, jsme s ním spokojeni. Povedl se zachovat ten původní architektonický koncept, který ukázal, že ne všechno, co vzniklo za socialismu, má být zničeno. Jsme rádi, že se na tom podílel pan architekt Lábus. Ale jako u většiny našich projektů i zde jsme pouze pasivními investory.

Připravujete nějaké obdobné developerské projekty?
Lužinský projekt je hotový a navíc se nám ho povedlo přefinancovat tak, že máme vlastně zpět vložené finanční zdroje, takže ano, rozhlížíme se po nových projektech.

jde opět o reality, nebo může jít i o jiné druhy investic?
Struktura našich investic se skládá ze dvou části. Jednou jsou právě reality, jako konzervativní druh investic, druhou pak tvoří investice do mladých projektů z oblasti technologií a digitální ekonomiky.

Můžete být konkrétní?
Zatím o tom úplně nechci mluvit. Až budeme mít v ruce nový Google, dám vám vědět.

Na trhu vám řada lidí i z vysokého byznysu přisuzuje angažmá i v dalších společnostech. Hovoří se třeba o obchodníkovi s venkovní reklamou BigBoard, realitní skupině CPI, či Křetínského EPH. Co na to říkáte?
Říkám, že by bylo fajn tam podíly mít. Ve všech vámi zmiňovaných společnostech. Ale bohužel je nemám.

Majetkový podíl není přeci jedinou možností, jak se na podnikání některé společnosti podílet. Například větší počet dluhopisů CPI nevlastníte?
Obecně mohu říci, že v rodinném portfoliu samozřejmě nějaké dluhopisy máme, ale nejde o nic zásadního pro byznys daných společností.

Asi úplně nejvíce spekulací v souvislosti s vaší osobou se vztahuje k horskému byznysu ve Špindlerově Mlýně, kde podle mnohých znalců tamního prostředí máte významný podíl v provozovateli areálu, společnosti Melida. Sám jste se ale k tomu nikdy přímo nepřihlásil. Jak to tedy je?
Jsem u projektu Špindlerova Mlýna od počátku. Trávím tam každý zimní víkend snad 15 let. Odjakživa mám k lyžování blízko, dříve jsem závodně lyžoval a moc mi záleží, aby se Špindlerův Mlýn dál rozvíjel, aby z něj bylo moderní horské středisko, do kterého se investuje. Chci, aby se zvyšovala přepravní kapacita, vznikaly nové sjezdovky. To je moje motivace být u tohoto projektu.

O jak velký podíl jde?
Mám opci na minoritní neblokační podíl, takže je to, jako bych podíl měl. Jsem u strategických debat, ale neúčastním se denního řízení. Můj čas v současné době patří vzdělávání, chci být nápomocen tomu, aby většinu dětí v českých školách učení bavilo, bylo efektivnější a připravilo je na život v 21.století, který je plný změn.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.