Chata Na Gruni je mateřské místo kilometr nad mořem

Po tváři dámy v pozdně středních letech se kutálejí krůpěje potu.
Po tváři dámy v pozdně středních letech se kutálejí krůpěje potu. Doklopýtá ke stolu a své robustní tělo oděné do šusťákové žlutofialovorůžové kombinézy těžce složí na lavici. Vytáhne kapesník, utře čelo i rudě rozpálený nos a udýchaně se zeptá muže sedícího naproti, jestli jako tady někdo něco roznáší. Chlapík s ošlehanou tváří, v horolezecké větrovce jen mírně přizvedne obočí a nedbalým gestem pošle dámu k okénku. V horské chatě Na Gruni, která jako by samozřejmě před mnoha lety vrostla do sedla pod Poludňovým Gruněm na slovenské Malé Fatře, se totiž neobsluhuje. Kdo si chce cokoli poručit, musí se zvednout a vydat se k okénku. Tady se trochu sklonit, zacinkat na ovčí zvonec, zabořit zrak do útrob prosklené lednice a zalovit v její nabídce. Samozřejmě si lze vybrat i něco jiného než chladivá piva, jež tady podávají též točená. Nabízejí tady jídlo, čaje - vše, co k restauraci patří. Okénka tady mají vlastně dvě: jedno v restauraci a jedno na nízké dřevěné terase. Paní tedy zmobilizuje síly, vstane a vydá se do míst, kde tuší, že se jí dostane pomoci. U okénka se přikrčí a drobná slečna, jež tady prodává, uslyší sípavou češtinu: "Pivo, prosím." Slečna se ještě pokusí zeptat, jestli točené, nebo lahvové, ale prosebný pohled ji utvrdí, že je to vlastně jedno. Hlavně aby to bylo rychle. V chatě Na Gruni mají jistě více než polovinu hostů z České republiky. Jsou tady na Čechy zvyklí a jsou k nim přívětiví. Z masivních lavic na terase na Gruni je magický výhled na fatranský skalnatý kolos Velký Rozsutec a nevlídný Poludňový Gruň. Cedulky přišroubované na dřevěné stěně chaty sice tvrdí, že nějací borci z Čech dokázali vyběhnout nahoru a dolů za půl hodinky, většina návštěvníků však o téměř pěti stech výškových metrech ví své. Zřejmě nejkrásnější náladu mívají na terase rána, kdy se první paprsky slunce prokousávají sedlem mezi Puludňovým Gruněm a horou zvanou Stoh. A pokud první sluneční bič pročísne sklenku s místní jemně hořkou specialitou - borovičkou s kořenem hořce - a vykouzlí v čirém, jemně nazlátlém panáku diamantově uhrančivý taneček, host může začít tušit: "Tento den bude z těch, na které se nezapomíná." Interiér podniku je klasickou horskou chatou. Stoly, dřevěné lavice a veliké, v zimě sálající topení s kovovou ohrádkou na sušení promáčeného oblečení. Lavice jsou tak velké, že se na nich dá vcelku pohodlně přespat. V případě, že je chata plná, se to hostům hodí. Těsně pod stropem visí pestře zmalované violoncello. Jen televize v koutě jako by tady byla trochu navíc. I když při dlouhých zimních plískanicích... Pokud host nemá chuť na čepovaného zlatého bažanta, který si drží svůj slušný standard, může si vychutnat lahvové specialitky ze stejného pivovaru. Kromě bažanta v láhvi tady nabízejí amstel a nevšední originál nazývaný Kelt. Obě tato piva se v rodišti zlatého bažanta, slovenském Hurbanovu, vyrábějí od doby, kdy do tohoto pivovaru vstoupil světový koncern Heineken. Zatímco čepované pivo mívá na Gruni snad až příliš bublinek, kelt nezklame. Host za něj sice zaplatí téměř třicet slovenských korun, ale stojí to za to. Už atmosféra chvíle při otevírání keramického uzávěru připomínající věk starých pivních lahví je lákavá. Když uzávěr odskočí, dutě cinkne o hrdlo láhve a ze sytě hnědého skla se vyvalí sloup mlžně světlého oparu. Kromě obvyklých halušek s brynzou a špekem nepodávají na Gruni žádná opravdu tradiční slovenská jídla. Při přípravě polévek se tady drží zavedených praktik slovenské kuchyně: v řízně kyselé zelňačce zůstává lžíce téměř stát, čočková polévka mívá zase naopak k hustým moravským sestřenicím na míle daleko. Řízek či vepřové s knedlíkem a zelím rozhodně přijde v této nadmořské výšce vhod. Pokud totiž člověk nezavítá do tohoto podniku v zimě, kdy může vyjet nedalekou lanovkou, musí se do výšky tisíc metrů nad mořem vyšplhat po svých. Od chaty ve Vrátné či ze Štefanové ve vedlejším údolí je to slabá hodinka - do kopce. Ale kdo nahoru vyjde, čeká ho odměna. Kolem chaty totiž jako by kroužila téměř rodinná atmosféra. Děti se rozběhnou k houpačkám či malému kolotoči, rodiče je sledují ze stínu terasy. Prostě pohoda.

Chata Na Gruni, Terchová-Vrátna, Malá Fatra, Slovensko. Otevřeno: denně (od rána do večera - přesný čas tady neurčují). V restauraci asi 50 míst, na terase přibližně stejně. Pět hvězdiček je nejvíce. Útratu si autoři platí sami, personál o jejich hodnocení neví.

Zlatý Bažant 12, 20 Sk ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ****