Současná praxe je taková, že pokud firma podá na dlužníka návrh na zahájení insolvenčního řízení, do dvou hodin se jméno firmy objeví v rejstříku. Teprve pak začne soud zkoumat, zda návrh splňuje například podmínky k vyhlášení konkurzu.
V praxi se ale objevovaly případy, kdy návrhy podávali "bílí koně", tedy narychlo založené společnosti, které kvůli tisícikoruně dostávaly do problému firmy s milionovými obraty.
"Pamatuji si případ, kdy jedna realitní společnost využila systém v rámci konkurenčního boje. Chtěla tak svému obchodnímu soupeři zabránit v chystaném obchodu v řádech milionů korun," uvedl příklad Pospíšil.
Podání insolvenčního návrhu se prodraží
Veřejnost a obchodníci totiž vnímají zapsání do insolvenčního řízení jako signál o finančních problémech firmy. Přitom je to jen formální informace, která ještě automaticky neznamená její úpadek.
Podle nového zákona, jehož předlohu dostane vláda na stůl na začátku nového roku, by měl nyní navrhovatel zaplatit poplatek pět tisíc korun. V případech, kdy bude návrh jasně bezdůvodný, ho soudce rovnou zamítne. Pokud se nakonec v rejstříku dlužník objeví, soud bude dále podrobně zkoumat, zda je vše v pořádku. Zaměří se například i na to, zda ten kdo návrh podával, má v pořádku všechny dokumenty, které se musí evidovat v obchodním rejstříku.
Důvody k okamžitému zamítnutí návrhu bude jasně definovat zákon a bude mezi nimi i jasný nepoměr mezi pohledávkou a majetkem firmy. Navrhovatel může navíc dostat za jasný případ šikany pokutu.
Neoprávněné zařazení do rejstříku firmy poškozuje
V současné době firmám nejvíce vadí, že insolvenční návrh může na firmu podat jakýkoliv obchodní partner, který čeká na zaplacení faktury více než 30 dnů. Bez ohledu na to, zda jde například o fakturu na špatně provedené práce, o jejíž uznání se firmy soudí, se dlužník dostává do insolvenčního řízení. Navíc se k návrhu nemůže ani vyjádřit, jeho jméno se prostě v rejstříku objeví. To ho většinou poškodí, v krajním případě zlikviduje.
Podávání šikanovacích návrhů má dva hlavní důvody. Pokud to není konkurenční boj, pak zpravidla jde o opožděné platby. Malé firmy tímto způsobem mohou efektivně dosáhnout zaplacení za odvedenou práci, kterou generální dodavatel odkládá i několik měsíců. Což je obvyklá praxe.
Na neoprávněné zařazení do insolvenčního řízení si v minulosti stěžovala například okenářská firma RI Okna. V insolvenci se prý ocitla kvůli falešné faktuře, které na ní podala společnost ATP Dukla, po jejímž majiteli Stanislavu Krejčířovi pátrala policie.
"Vůbec nikdo nekontroluje oprávněnost insolvenčního řízení, a pokud jsou splněny formální podmínky, je řízení zahájeno," řekl v srpnu místopředseda okenářské firmy Roman Kozumplík
