"Největší rozdíly mezi platem vysokoškoláka a středoškoláka jsou v rozvojových zemích," potvrdil Daniel Münich z ekonomického ústavu Cerge. To je podle něj dáno tím, že nejvyšší stupeň vzdělání není v těchto zemích tak rozšířený, a pokud jej už někdo získá, je placen špičkově.
"V České republice ale zatím nezvítězil při odměňování princip zásluhovosti nad gerontokracií," říká poslanec Petr Matějů, který je členem Výboru pro vědu, vzdělání a kulturu. Nástupní plat vysokoškoláka je tak v Čechách oproti světu nízký a zvyšuje se až s "odpracovanými lety".
Lepší je vývoj v soukromém sektoru, kde jsou podle sociologů schopnosti zaměstnanců odměňovány dříve, bez ohledu na věk. "Opačná je však situace ve státní a veřejné správě, kde platí gerontokratické tabulky," říká Matějů.
Ze srovnání výše mezd podle dosaženého vzdělání v 19 zemích, které provedla Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj sdružující nejvyspělejší země světa, vyplývá, že lépe než Češi jsou na tom například Američané či Portugalci. Naopak nejméně motivace k delšímu studiu mají severské národy jako Dánové či Švédové. Přibližně stejně jsou po studiích placeni Maďaři.
Ve všech případech však s vyšším vzděláním plat roste. Větší rozdíly jsou přitom mezi vysokoškoláky a středoškoláky než mezi středoškoláky a těmi, kdo dokončí pouze základní školu. V takovém případě se mezera v příjmech pohybuje mezi dvaceti až třiceti procenty. V ČR je středoškolák po vystudování odměněn na platu asi třicetiprocentní prémií.
Na úrovni zemí EU, stejně tak jako většina dalších kandidátských zemí, je však ČR co do uvedených proporcí až několik posledních let. "Úloha vzdělání se od roku 1990 podstatně zvýšila," říká sociolog Miroslav Flek. K prudkému nárůstu mzdových rozdílů vzdělání proto došlo zejména v letech 1991 až 1993.
K dalšímu prohlubování mzdových rozdílů mezi jednotlivými úrovněmi vzdělání už podle sociologů zřejmě docházet nebude.
Vyřešena by však měla být problematická situace ve státní správě. "Jinak to bude mít katastrofické následky pro školství, zdravotnictví a podobně, protože mladí lidé nebudou chtít za tyto peníze pracovat," obává se Matějů. Podle bývalého ministra financí a nyní ekonoma Raiffeisenbanky Pavla Mertlíka je lékem reforma veřejných financí, zavedení státní služby a další dílčí opatření tohoto typu.
Motivací k vyššímu vzdělání by kromě lepších příjmů měl být i fakt, že v této skupině není tolik nezaměstnaných jako mezi lidmi se základním či středním vzděláním. V EU činila v roce 1997 míra nezaměstnanosti u vysokoškoláků šest procent oproti deseti procentům ve skupině středoškoláků a 14 procentům u lidí se základním vzděláním.
Podobná je i situace v ČR. Míra nezaměstnanosti ve skupině vysokoškolsky vzdělaných lidí se již od počátku 90. let drží pod dvěma procenty.
Naopak míra nezaměstnanosti u lidí se základním vzděláním se dlouhodobě blíží 15 procentům.
"V České republice ale zatím nezvítězil při odměňování princip zásluhovosti nad gerontokracií," říká poslanec Petr Matějů, který je členem Výboru pro vědu, vzdělání a kulturu. Nástupní plat vysokoškoláka je tak v Čechách oproti světu nízký a zvyšuje se až s "odpracovanými lety".
Lepší je vývoj v soukromém sektoru, kde jsou podle sociologů schopnosti zaměstnanců odměňovány dříve, bez ohledu na věk. "Opačná je však situace ve státní a veřejné správě, kde platí gerontokratické tabulky," říká Matějů.
Ze srovnání výše mezd podle dosaženého vzdělání v 19 zemích, které provedla Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj sdružující nejvyspělejší země světa, vyplývá, že lépe než Češi jsou na tom například Američané či Portugalci. Naopak nejméně motivace k delšímu studiu mají severské národy jako Dánové či Švédové. Přibližně stejně jsou po studiích placeni Maďaři.
Ve všech případech však s vyšším vzděláním plat roste. Větší rozdíly jsou přitom mezi vysokoškoláky a středoškoláky než mezi středoškoláky a těmi, kdo dokončí pouze základní školu. V takovém případě se mezera v příjmech pohybuje mezi dvaceti až třiceti procenty. V ČR je středoškolák po vystudování odměněn na platu asi třicetiprocentní prémií.
Na úrovni zemí EU, stejně tak jako většina dalších kandidátských zemí, je však ČR co do uvedených proporcí až několik posledních let. "Úloha vzdělání se od roku 1990 podstatně zvýšila," říká sociolog Miroslav Flek. K prudkému nárůstu mzdových rozdílů vzdělání proto došlo zejména v letech 1991 až 1993.
K dalšímu prohlubování mzdových rozdílů mezi jednotlivými úrovněmi vzdělání už podle sociologů zřejmě docházet nebude.
Vyřešena by však měla být problematická situace ve státní správě. "Jinak to bude mít katastrofické následky pro školství, zdravotnictví a podobně, protože mladí lidé nebudou chtít za tyto peníze pracovat," obává se Matějů. Podle bývalého ministra financí a nyní ekonoma Raiffeisenbanky Pavla Mertlíka je lékem reforma veřejných financí, zavedení státní služby a další dílčí opatření tohoto typu.
Motivací k vyššímu vzdělání by kromě lepších příjmů měl být i fakt, že v této skupině není tolik nezaměstnaných jako mezi lidmi se základním či středním vzděláním. V EU činila v roce 1997 míra nezaměstnanosti u vysokoškoláků šest procent oproti deseti procentům ve skupině středoškoláků a 14 procentům u lidí se základním vzděláním.
Podobná je i situace v ČR. Míra nezaměstnanosti ve skupině vysokoškolsky vzdělaných lidí se již od počátku 90. let drží pod dvěma procenty.
Naopak míra nezaměstnanosti u lidí se základním vzděláním se dlouhodobě blíží 15 procentům.
