Vášnivý potápěč Kožený se už plně ponořil do žaloby proti Ázerbájdžánskému prezidentovi o čtyři miliardy dolarů. V rozhovoru tvrdí, že pokud uspěje, dojde i na čtvrt milionů Čechů, kteří se pořád nedočkali slibovaných násobků za svoje kuponové knížky.
Dočkají se klienti harvardských fondů někdy svých peněz?
V Ázerbajdžánu určitě uspějeme. Je to jen otázka, kolik dostaneme peněz. A klienti harvardských fondů z toho dostanou dvě třetiny.
A co až žaloby za několik let skončí?
Mám zájem vrátit se do Česka a jít do politiky.
Jméno Viktora Koženého se stalo téměř synonymem tuneláře, který si za peníze z kuponové privatizace užívá na Bahamách. On sám ale žádnou vinu necítí, naopak, chce se vrátit do Čech a vstoupit do politiky.
"Devadesátá léta budou spojována se čtyřmi jmény: s mým, s Klausem, Havlem a Milošem Zemanem - to jsou čtyři osoby, které vyčnívají," řekl Kožený při exkluzivním rozhovoru, který poskytl MF DNES ve svém sídle na Bahamách.
Koženého soudní eskapády Přestože jemu samému hrozí až dvanáct let vězení za vytunelování harvardských fondů, z kterého jej podezírá česká policie, Viktor Kožený nyní tvrdí, že klíčem k chybějícím penězům v Čechách je vláda v Baku. Peníze klientů harvardských fondů spolu s penězi od renomovaných amerických investorů, jako je bývalý senátor George Mitchell nebo finanční giganty AIG a Omega Fund, totiž investoval do nákupu kuponů ázerbájdžánské ropné firmy. Vláda prezidenta Hejdara Alijeva se však rozhodla ji neprodat, a kupony se tak proměnily v bezcenné papírky. Američané původně Koženého zažalovali, soud však v minulých měsících jejich žaloby zastavil. Místo toho se teď rozjely žaloby na prezidenta Alijeva, jeho syna i členy vlády. V třinácti obviněních z trestného činu chce Kožený vysoudit přes čtyři miliardy dolarů, o něž by se měli podělit Američané i klienti Harvardu. Politické špičky Ázerbájdžánu se údajně dopustily vydírání, únosu, organizovaného zločinu, praní špinavých peněz a podvodu. Minulý týden zároveň bahamský soud rozhodl, že neumožní českým policistům doručit Koženému na Bahamy obvinění, kterým by česká policie zahájila jeho stíhání za vytunelování Harvardského průmyslového holdingu. Čeští policisté už neuspěli s možností využít k tomu zastupitelství na Kubě, a nyní se tedy hledá cesta jak dál. Bývalé představenstvo fondů zároveň vyvrátilo spekulace, že Kožený zároveň kontroluje dvě směnky na takřka deset miliard korun, jež představují podstatnou část majetku bývalých fondů. Směnkami totiž původně sám Kožený za majetek Harvardu zaplatil. „Vím, kde jsou, je o ně postaráno. Nejsem tak hloupý, abych je dal Koženého lidem,“ řekl člen původního představenstva Michal Pacovský.
Původně jsem doufala, že budete moct dorazit do Miami v Spojených státech, ale když jste odmítl, napadlo mě, jestli vzhledem k vašemu stíhání vůbec můžete do Spojených států?
Jistě, mám jen hodně práce.
Jak pokračuje žaloba proti azerbájdžánskému prezidentovi Aliejevovi?
Jednalo se o naplnění závazků z privatizace a pak následně prodloužení privatizačních slibů po roce 2000. Došlo ke krutému porušení mezinárodního práva a práva investorů. Celá žaloba má asi 13 podžalob.
Proč jste ji podali až teď?
Shromažďovali jsme evidenci a taky to byla otázka peněz, protože příprava je strašně drahá.
A kdo ji platí?
Já už jsem spíše ve funkci expertního svědka a konzultanta.
Jakých dalších soudních sporů se účastníte?
Teď už jsou všechny zastaveny. Jednalo se o žaloby (na samotného Koženého, kterou podali jeho američtí partneři o náhradu škody) v New Yorku, Londýně, Bahamách a Britských Panenských ostrovech. Ale všechno už bylo zastaveno.
V rámci těchto žalob bylo zastaveno a vydraženo spousta majetku: váš dům v americkém Aspenu (podle tisku měl hodnotu 750 milionů korun), dům v Londýně po slavném muzikálovém skladateli Webberovi. Znamená to, že je teď dostanete zpátky, nebo nějakou náhradu?
Ty majetky nebyly moje. Výjimkou byl dům v Londýně, ale výnos z jeho prodeje připadl mé bývalé manželce.
V souvislosti s domem se objevily zprávy, že jste jej zanechal v dezolátním stavu, mramorové podlahy byly vytrhané. Jak to tedy bylo?
Když děláte rekonstrukci a třeba strháváte tapety, tak to může vypadat jako staveniště. Může to být v dezolátním stavu, nebo to může být rekonstrukce.
Říkáte, že dům v Aspenu vám nepatřil? Vždyť vám byl zabaven v roce 2000 v souvislosti s žalobou Američanů.
Absolutně ne. Nebyl psaný na mě.
A dostanete něco zpátky poté, co byla žaloba zastavena?
Byla tam poměrně vysoká kauce a je velmi pravděpodobné, že velká část nákladů přijde zpátky. A byly to náklady ve výši stovek tisíc dolarů.
Minulý týden soud na Bahamách také rozhodl, že neumožní českým vyšetřovatelům, aby vám doručili obvinění...
To bylo celé na politickou objednávku. Nikdy jsem nepochyboval, že vyhraju. A jednou bych chtěl českým občanům sdělit, proč se jedná o čistě politickou kauzu, třeba v podobě článku nebo knížky. Nebudu asi sám nic psát, spíš něco nadiktuju.
A mělo by to být taky o tom, jak vlastně probíhala privatizace ve střední Evropě, třeba srovnání pohledu Klause a Švejnara.
Třeba pohled Švejnara je naprosto zkreslený. Podniky se rozpadaly před očima a dnes všechny ty prosperující jsou ty, co byly prodány zahraničním firmám, jako třeba Škoda nebo Čokoládovny.
Zpátky k vám. Co pocit viny? Skoro čtvrt milionu lidí pořád čeká na slibované peníze z Harvardu.
Víte, těch článků o mě už bylo napsáno asi 200 tisíc, mám to asi na třech cédéčkách. Byl jsem kritizován za to, že dávat někomu slib, že se mu jeho investice zdeseternásobí, je nezodpovědné. Pak jsem byl kritizován za to, že jsem zainvestoval moc dobře, že Harvard má moc majetku a že nepodléhá žádné kontrole.
Harvard měl původně skoro milion klientů a někteří z nich dostali i osmnáctinásobek. Ale pak přišla krize v Rusku a krize v Americe...
Ne že by se ten majetek vytratil, ale ztratila se jeho hodnota. Když vztáhnete propad hodnoty v Harvardu k celkovému trhu, tak jsme pořád v průměru. Ale to neznamená, že člověk necítí morální závazek, protože právní závazky mám vyřízené.
A co finanční závazek vůči těm klientům, kteří na svůj násobek stále ještě čekají?
Fakt, že velká část klientů byla uspokojena, je nezpochybnitelný. Když se podíváte na jiný fond, sotva najdete někoho, kdo by uspokojil tolik lidí. Harvard se stal symbolem privatizace. Nikdy jsme ale neřekli, že je možno hodnoty v Harvardu udržet navždy. Nejsme pojišťovna.
Největší hodnoty v našich fondech byly těsně po privatizaci, ale pak spousta firem zbankrotovala a hodnoty šly dolů. Jedině bankovní fondy měly porovnatelné výsledky, ale do bank stát nalil desítky miliard korun, zatímco Harvard nedostal nic.
Ale pokles hodnot ve východní Evropě nemá co do činění s tunelováním. Některé investice se vrátily: z Ruska přišlo do Harvardského průmyslového holdingu asi 6,3 miliardy korun.
Kde tedy jsou?
Já na nich bohužel nesedím, to se musíte zeptat Borise Vostrého (bývalého správce HPH, který se už několik let údajně nachází v další karibské zemi, Belize - pozn. red.). To jsou věci, které už jsou mimo mě.
Já jsem si své smluvní povinnosti splnil. Ty peníze tam jsou, není důvod, aby Komise pro cenné papíry blokovala jejich uvolnění. Ona tvrdí, že tam není majetek. A co se týče ázerbajdžánské žaloby, její výnosy by měly také přitéct do holdingu. Asi celé dvě třetiny, zbývající třetina by měla jít americkým investorům (mezi nimi byly i významné americké fondy Omega a AIG).
Jaká je šance, že v té žalobě můžete uspět a že akcionáři HPH opravdu dostanou zbývající peníze?
Myslím, že prezident Alijev se z toho určitě vylíže, protože se mu podaří získat suverénní imunitu od amerického ministerstva zahraničí. To se ale nebude týkat ostatních členů vlády, na něž se žaloby vztahují, jako například jeho synáčka nebo lidi z privatizační komise.
A kromě toho máme doznání jednoho z ázerbájdžánských představitelů, který se přiznal ke spoustě věcí...
A jaká je záruka, že se ty peníze opravdu dostanou do rukou čekajícím akcionářům holdingu?
To už není na mě, ale na právnících a na vedení HPH. Každopádně soud přidělil Harvardu prioritní práva. To znamená, že Harvard je na tom o něco lépe než ostatní.
Myslím, že to není otázka, jestli se něco vymůže, ale kolik. Ale je známo, že Alijev má sto milionů dolarů na Kajmanských ostrovech, i další z obžalovaných jsou relativně movití, takže asi nebude problém peníze získat, jestliže odškodnění bude do výše několika set milionů dolarů. Jestli to ale budou miliardy, už to asi probém bude.
Co byste těm už léta čekajícím klientům Harvardu tedy poradil?
Je na každém, aby se rozhodl, kdy nakoupí a prodá. To je otázka osobní úvahy. Představenstvo teď musí dodat průhledné údaje o majetku firmy, ale Komise má možnost; ne, má povinnost, morální i právní, umožnit uspokojení dalších věřitelů. Nevím, co si ti pánové myslí. Funkcí Komise pro cenné papíry není oceňování podniků nebo majetku, ale pouze regulace trhu.
Takže 250 tisíc lidí má smůlu, protože prostě udělali špatné investiční rozhodnutí?
To je totéž, co se dá říct o akciích Komerční banky.
Jestliže vy už s tím nemáte nic společného a taky říkáte, že akcionáři to prostě měli prodat dřív, než trhy klesly, tak proč se o to ještě vůbec staráte? To nedává smysl.
Všichni se dívají na mě. Dávají mi když ne právní, tak morální zodpovědnost. Takže chci být alespoň nápomocen. To je obrovská práce. Taky se čeká, že přijde další majetek z prodeje (ruské ropné firmy) Sidanko, který teď je blokován dalšími žalobami.
Čeká se, že přijde asi čtyřicet až sedmdesát milionů dolarů. A taky dluhy vůči Sidanku od British Petroleum ve výši asi sedmdesáti až osmdesáti milionů dolarů...
Co z toho budete mít vy, jestliže žaloby vůči Ázerbájdžánu dopadnou dobře?
Já mám dohodu poradenství pro právníky žalující strany. A podle těch dohod bych měl dostat jedno procento z vymožené částky plus uhrazené náklady. Dělám to jako profesionál. Jsem konzultant ve věci HPH. Na volné noze.
Jste také honorárním konzulem Grenady. Není to i kvůli tomu, že jako diplomat máte jistou imunitu?
To se dá dělat i jinými způsoby. Já vám řeknu, že to nedělám kvůli imunitě, ale je to zajímavá práce a máte z toho výhody při cestování. A jednají s vámi slušněji.
Loni jste povídal o tom, že rozjíždíte projekt na novou technologii výroby letadel metodou pletení karbonových vláken. Co se s tím stalo?
Na tom se pořád pracuje. Toyota Advanced Aircraft přišla s tím samým.
A vy v tom máte jakou roli?
O tom radši pomlčím.
Co bude, až skončí ázerbájdžánské žaloby a další transakce?
Mám zájem vrátit se do Česka a jít do politiky. Je pravda, že jedna věc je chtít a druhá věc je moci a pak zdali je to správné rozhodnutí.
Kdy jste v Čechách byl naposled?
V roce 1994.
Proč se chcete angažovat zrovna v Čechách? Vzhledem k vaší pověsti to asi není nejlepší místo.
Já se v Čechách narodil. Věřím tomu, že člověk dělá byznys, a pak v té druhé části života dělá nějakou službu pro veřejnost. Je mi 39 let a už se blíží to druhé období. Strávil jsem 17 let v Čechách, pak dalších deset let v zahraničí, osm let na Harvardu...
A ve světě byznysu jsem začínal v té nejnižší lize a propracoval se do té nejvyšší. Ta je často brutální a nesmlouvavá a jsou tam i oportunisté.
A to vy nejste?
Ne, střílím napřímo. Mám své priority a těch se držím. Spím dobře a nemyslím si, že bych udělal něco, co je nesprávné. Devadesátá léta budou spojována se čtyřmi jmény: s mým, s Klausem, Havlem a Milošem Zemanem - to jsou čtyři osoby, které vyčnívají.
Já jsem chtěl dělat byznys. Mít nezávislost. Nečekal jsem to, ale byl to obrovský úspěch. To, co jsme udělali, neslo kurz změny ve východní Evropě a změnil život půl miliardě lidí. A to je ta minulost, která mě těší. Ale dívám se taky, kde je účet.
Vaše jméno je v Česku spojováno s rekordním únikem majetku.
Je fakt, že ta známost mého jména je relativně vysoká. A že by někdo zapomněl, to je dost nepravděpodobné. To, co je klíčové pro můj vstup do politiky, je, aby člověk přišel s nějakým programem a se změnami. Pořídil si nějaký autobus a projel zemi.
Jak vážně to myslíte? Jsou to spíš takové neurčité vize?
Když o tom přemýšlíte a věnujete tomu určitý čas, je to vážné. Pro mě to určitě není jen nějaké procvičování intelektu.
Jak jste na tom s penězi? Jste ještě bohatý? Kdysi jste měl jachtu, letadlo, utrácel rekordní částky za víno... a žaloby vás o dost připravily.
Vždycky jsem se považoval za dost bohatého člověka v duchovním slova smyslu. Ale nejsem člověkem, co potřebuje opojení penězi. Každý smrtelník má ve svém životě uspokojení, když prožije spoustu zážitků.
A že jsem byl na lodi, letěl svým letadlem a pil víno, to je součástí života v tom byznysu. Když se zeptáte Klause nebo Havla, věřím, že ty zážitky pro ně taky budou důležité. Je to o přístupu k zážitkům, v podstatě je to seberealizace.
Co ještě máte?
Už nemám dům, nemám letadlo, ani auto. Jezdím ve firemním autě, tak jako devadesát procent lidí na Bahamách.
| Vzestupy a pády Viktora Koženého |
|
1990 Kožený přijíždí z Ameriky s diplomem z večerní školy Harvard Extension School a zakládá Harvardský investiční fond. 1991 Rozjíždí kampaň „desetinásobku“, který slibuje všem, kteří mu svěří své kuponové knížky. Získává osm set tisíc lidí. 1996 Majetek fondů se přesouvá do zahraničí a z fondu se stává dozoru nepodléhající holding. 1997 Kožený kupuje majetek holdingu za deset miliard korun výměnou za dvě směnky. Holding jde do likvidace. 1999 Plány Koženého a skupiny renomovaných amerických investorů na privatizace v Ázerbájdžánu krachují. Američtí partneři ho žalují a zabavují jeho luxusní majetky. 2001 Policie začíná zkoumat případ Harvard 2002 Byly zastaveny žaloby Američanů vůči Koženému v New Yorku, v Londýně, na Bahamách a Britských Panenských ostrovech. Bahamský soud rozhoduje, že nedovolí českým vyšetřovatelům předat Koženému obvinění. Kožený rozjíždí žalobu o čtyři miliardy dolarů na ázerbájdžánského prezidenta a členy vlády. |
