Plastický chirurg Svatopluk Svoboda má s úrazy způsobenými zuby pil bohaté zkušenosti. V replantačním centru na Klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice na Vinohradech, jednom ze dvou specializovaných oddělení v Česku (druhé je v Brně), pracuje od roku 1983, coby mikrochirurg přišil už mnoho amputovaných prstů.
"Trochu se hrozím nadcházejícího jara a zahrádkářské sezony, zvláště víkendů. Replantační službu tady držíme nepřetržitě," říká.
* Jak moc jsou motorové pily nebezpečné?
Samozřejmě, že takový stroj není hračka, ale musím říci, že je podstatně bezpečnější než cirkulárka. U těch bývalo amputací prstů, rukou i nohou mnohem více. Polena bych proto doporučil řezat raději motorovou pilou než cirkulárkou, nedej bože ještě podomácku udělanou. Řetězová pila je vymyšlena tak, že se musí držet oběma rukama, takže prsty do kontaktu s řetězem nepřijdou.
* Prsty jsou tedy relativně v bezpečí, takže jaké úrazy jsou nejčastější?
Když už se pila zakousne do člověka, je to většinou do nohou. A zářezy do bérců, holení, kolen jsou opravdu těžká poranění. Typický úraz je, že člověk špatně stojí, uklouzne a upadne na běžící motorovou pilu.
Poměrně dost časté jsou úrazy obličeje, ty bývají hodně devastační. Každý, kdo používá motorovou pilu, by si měl chránit obličej přinejmenším brýlemi. Předepsán je sice štít a přilba, ale to nedodržuje téměř nikdo.
* Pokud se tedy pořádně říznu, takže krev teče proudem, co rychle udělat?
První zásada je zastavit krvácení. Proti zažitým představám radím téměř nikdy nepoužívat škrtidlo. Jen vyškolený člověk to umí správně a špatně přiložené škrtidlo má opačný efekt: krvácení ještě zvýší.
Takže téměř všechna poranění by se měla zakrýt tlakovým obvazem - tedy vzít kapesník nebo jakoukoli tkaninu, pokud možno čisté - a ten pevně obinadlem utáhnout na ránu. V 90 procentech to zastaví jakékoli krvácení, nebo alespoň sníží natolik, že je člověk schopen transportu na nejbližší chirurgii. Pokud došlo třeba k amputaci prstu, je nutné ho vzít s sebou, aby se dal přišít.
* To už je dnes pro medicínu hračka, ne?
Pozor, žádná legrace to není! Lidé si pod vlivem lékařských seriálů myslí, že se to dělá jako na běžícím pásu. Ona je to ale velice složitá operace a nemusí se taky vůbec podařit.
* Co tedy dělat pro to, aby se podařila?
Hlavní pravidlo je - nikdy nedávat prsty do mrazáku nebo do ledu vytaženého z mrazničky, protože ten má v tu chvíli minus 18 stupňů, ale tkáň nesmí zmrznout, okamžitě by odumřela.
Ideální je zabalit prst do vlhkého kapesníku nebo gázy, vložit do igelitového pytlíku, pevně ho zavázat a tento hermeticky uzavřený balíček vložit do vody s ledem o teplotě plus čtyři stupně Celsia. Voda se nesmí dostat dovnitř, pokud by natekla do cév, nenapravitelně je poškodí.
* Jak se vlastně pacient dostane do vašeho replantačního centra?
Musí být nejprve dopraven i s případnou amputovanou částí na nejbližší chirurgické oddělení. Tam jej ošetří a rozhodnou, jestli stav amputovaných částí a zbytku pahýlu je vhodný k replantaci; pokud ano, okamžitě nám dají vědět.
A protože jsme malá země, do dvou hodin může být pacient tady nebo v Brně. Prsty se dají přišít i po šesti, osmi, ale i po dvanácti hodinách. Pokud jsou dobře uložené v chladu.
* Jak velké části vlastně dokážete přišít?
Amputovanou ruku dokážeme přišít třeba v zápěstí, v předloktí, záleží na devastační zóně. Pokud je to hladce uříznuté nebo useknuté sekerou - v době letních táborů celkem běžná záležitost - většinou to jde dobře.
Někdy bývá obtíž s hojením, ale u dětí, které mají obrovskou schopnost regenerace, se to daří velice dobře. Úrazy v obličeji se dají také dobře vyléčit, ale lidé jsou někdy zklamaní, že zůstanou poznamenaní. Jizvy totiž zůstanou vždycky, i když se snažíme, aby byly co nejméně viditelné.
