"Západoevropské a americké trhy se potápějí, střední Evropa a Jižní Amerika jsou pro nás zajímavé. Po vstupu Česka do schengenského prostoru se vývoz velmi zjednodušil," popisuje Š'Wej, zástupce čínské provincie Fu-ťien na brněnském veletrhu Styl a Kabo.
Největší centrum textilní výroby v Číně na výstavišti zabralo spolu s krajany největší plochu ze všech států. "Dostávají podporu z úrovně státu, ale i provincií a místních samospráv," vysvětluje poradce ředitele Veletrhů Brno Jiří Kuliš, který účast Číňanů v Brně dojednával.
Vyšší kvalita jen za větší objednávky
Už nyní v Číně šijí minimálně desítky českých značek. Tamní továrny sice produkují velké množství zmetků, nedodržují termíny a je třeba na ně většinou dohlížet, přesto se výroba v Asii vyplatí. Cena konečného výrobku je i po započítání cel, dopravy a dalších nákladů minimálně poloviční oproti výrobě v tuzemsku.
"Rozhodně zimní bundy se zátěry a membránou nejsme schopni vyrábět v Čechách. Už jen materiál je stejně nutné objednat v Číně, na Tchaj-wanu nebo v Japonsku, sehnat kvalitní zipy nebo dekorace, které v Čechách nikdo nevyrobí. To vše bychom sem museli poslat, pak najít mzdovou dílnu, případně si postavit vlastní, a tam to kompletovat. Za totálně přemrštěné ceny, s vědomím, že zaměstnávám lidi ve zdejším vyděračském podnikatelském prostředí – je to nereálné," popisuje Rudolf Havlík z firmy Humdrum, vyrábějící street oblečení.
Kontakty na čínské výrobce si sehnal sám, na Dálném východě tráví kvůli výrobě řadu týdnů v roce. Často kvůli kontrole kvality.
Například výrobce outdoorové módy Rejoice kvůli horší kvalitě z kontraktu v Číně vycouval a dál vyrábí na Vysočině. "Nechali jsme tam udělat část produkce, když jsme nestíhali. Nebyli jsme spokojeni," vysvětluje jednatel firmy Libor Venkrbec. Výrobky z Číny nyní firma doprodává jako druhou jakost.
Nechat si ušít zboží ve špičkové kvalitě přitom není v Číně problém, šijí tam světoznámé značky. "Všechno záleží na ceně. Část továren šije v perfektní kvalitě, část ve střední a část v dostačující," připouští Š'Wej.
Jenže cena se odvíjí i od vyrobeného množství, a pro české výrobce je tak nereálné na "lepší" továrnu dosáhnout. "Můžete si najít továrnu, která je kvalitní, má dobré reference, ale budete muset objednat milion kusů, což je pro střední a malé firmy nemožné. Proto většina výrobců z menších zemí vyrábí v továrnách menších a někdy i v těch, které jsou snad trochu ilegální. Snaží se tlačit ceny dolů," popisuje Havlík.
"Je nutné na výrobu dohlížet. Průměrně je bez problémů 95 procent produkce, což se dá tolerovat," uvedl Ťin Wen-ťün ze společnosti Simex, která zprostředkovává výrobu v Číně.
Strategie chybí
Čeští textilníci se na odchod českých firem do Číny dívají odevzdaně. "Od roku 2005, kdy skončily kvóty Světové obchodní organizace, se s tím učíme žít," připouští výkonný ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jiří Kohoutek. "Stačilo by nám, kdybychom měli rovné podmínky, ale Unie je při vyjednávání nejednotná," doplnil.
Číňané se netají, že role výrobce evropských vzorů pro ně není metou. Naopak věří, že se časem v Evropě prosadí i se svými značkami. "Většina čínských výrobců zatím není schopná vymyslet vlastní design, ale přes roli výrobny jsme schopni dostat se k tomu, co Češi chtějí, a začít vyrábět podle jejich vkusu vlastní značky," popisuje strategii Š' Wej.
Teoreticky by to mohla být otázka několika let, ale podle Kuliše tomu brání nulová strategie Číňanů. "Neumějí plánovat budoucnost, nemají žádný marketingový plán, neudělají si žádný průzkum trhu," popsal.
