Nový kanál je součástí největšího zavodňovacího systému na světě a jedním z ramen Severojižního zavodňovacího projektu. Ten by měl vyřešit letitou nerovnováhu mezi severem a jihem Číny. | foto: Profimedia.cz

Čína otevře megalomanský kanál, vodu bude stěhovat tisíce kilometrů

  • 119
Rychle rostoucí průmysl připravuje Čínu o většinu zásob pitné vody. Už desítky let se vrcholní představitelé země snaží vyřešit sucha, která trápí chudší sever země. Nyní se po mnoha letech výstavby otevře obrovský vodní kanál, který má dodávat vodu Pekingu.

O nejnovějším projektu v čínském boji o pitnou vodu informoval časopis The Economist.

Před třemi lety byli obyvatelé vesnice Chua-li-pa v provincii Che-nan vystěhováni ze svých domovů. Museli se přesunout o 10 kilometrů dál a v současnosti už ve vesnici zůstali jen ti nejstarší a nejmladší. Přímo na zápraží domů protnul farmářům život gigantický betonový kanál. Od 31. října jím začne proudit voda z jihu na vyprahlý sever země.

Katastrofální sucho postihlo Čínu v roce 2010

Sever Číny disponuje pouze pětinou dostupné sladké vody v zemi, ale dvěma třetinami orné půdy. Nový kanál je součástí největšího zavodňovacího systému na světě a jedním z ramen Severojižního zavodňovacího projektu. Ten by měl vyřešit letitou nerovnováhu mezi severem a jihem. Problémy s vodními zdroji se prohloubily v posledních několika dekádách kvůli rychlému rozvoji měst a znečišťování už tak vzácných zásob podzemních vod.

Výsledkem je chronická nouze o vodu. Pokud na jednoho obyvatele připadá méně než tisíc kubických metrů čisté vody na rok, definuje Světová banka situaci jako nedostatek vody. 11 z 31 provincií Číny je přitom hluboko pod tímto minimem. Na každého obyvatele Pekingu vychází pouze 145 kubických metrů vody na rok. Již v roce 2009 musela čínská vláda konstatovat, že téměř polovina vody v sedmi největších řekách v zemi není pitná. To nastartovalo ještě větší snahu o využití podzemních vod, z nichž je ovšem začíná část silně znečištěna.

Kanál od soudruhů z jihu

Plán na výstavbu velkolepého systému, který by rozvedl vodu po celé zemi, pochází už z 50. let minulého století. „Na jihu je vody spousta, ale na severu je vzácná. Pokud je to alespoň trochu možné, je správné vodu severu půjčovat,“ prohlásil v roce 1952 Mao Ce-tung. Po jeho smrti umožnil čínský enormní ekonomický růst s projektováním začít a výstavba systému na „přesun vody“ v roce 2002 začala.

Projekt zahrnoval prohloubení a rozšíření již existujícího velkého kanálu, který byl postaven už před 1 400 lety. Cílem bylo dokázat přepravit 14,8 miliard kubických metrů vody z řeky Jang-c’-ťiang více než tisíc kilometrů na sever směrem k přístavnímu městu Tchien-ťin.

V druhé polovině října se má otevřít druhý a ještě nákladnější kanál, na kterém se pracuje již více než deset let. Měl by dopravit 13 miliard kubických metrů vody z přehrady v centrální provincii Chu-pej až do Pekingu. Kanál dlouhý přes 1 200 kilometrů by měl umožnit lepší fungování průmyslu a zemědělství. Už v roce 2008 totiž Peking musel využít nouzové zdroje ze sousední provincie. Nový zdroj by měl odvrátit hrozící krizi. Nerovnováha mezi stávající dodávkou vody a narůstající poptávkou se však stále zvětšuje.

I pokud by lidé používali ještě méně vody než dosud, populační růst a industrializace neustále zvětšují poptávku po čisté vodě. Samotný náročný stavební projekt, který by měl situaci vyřešit, by mohl v konečném důsledku situaci na suchém severu Číny ještě více zhoršit, podotýká The Economist. 

Přemísťování obrovského množství vody narušilo životy statisíců lidí. Podle odhadů čínského parlamentu bylo zapotřebí přestěhovat 330 tisíc obyvatel, aby se uvolnilo místo pro centrální kanál. Odklánění vody by navíc mohlo způsobit šíření nemocí běžných na jihu země, zejména schistosomózy, těžkého parazitního onemocnění. Méně vody v řece Jang-c’-ťiang by navíc mohlo ohrozit zásoby vody na pobřeží a způsobit sucha i na jihu.

Profesor Laj-siang Sun z univerzity v Marylandu varuje i před podceňováním nákladů ze strany čínské vlády. Sun odhaduje náklady na celý projekt na více než 62 miliard dolarů, původní rozpočet přitom hovořil o 15 miliardách. Jeho odhad navíc nezahrnuje cenu třinácti nových čističek vody, jejichž výstavba je nevyhnutelná.

Vody je málo, zato je levná

Podle zprávy Světové banky z roku 2009 využívá čínský průmysl desetkrát více vody na jednotku produkce než rozvinuté země. V květnu představil Peking nový systém, díky kterému je kohoutková voda tím dražší, čím více lidí ji používá. Ceny vody jsou v Číně ale stále hluboko pod světovým průměrem.

Zvýšení ceny vody by zmírnilo silnou poptávku a podpořilo efektivnější využívání zdrojů. Odlákalo by zároveň průmyslníky z vyprahlých oblastí, kde by měly být nastaveny vyšší cenové sazby.

Tyto plány však čínské úřady děsí. Politici by neradi odlákali rozvíjející se průmysl pryč z měst. Zároveň nechtějí čelit naštvaným obyvatelům, kteří by si za vodu museli připlatit. A tak dávají přednost přesunování vody sem a tam v kanálech a potrubích. „Je to fyzická demonstrace politické moci,“ popisuje zavodňovací projekt geografka Britt Crow-Millerová z Portlandské státní univerzity. Za pravdu jí dávají i obrovské billboardy v provincii Che-nan. „Dostaňme do hlavního města čistou vodu a modré nebe,“ apelují na místní, aby podpořili troufalý projekt. V Pekingu se výzva k poděkování krajanům z jihu neobjevila.