Česká škola lyžování vypracovala vlastní metodiku, která říká, jak má přesně probíhat výuka oblouků od základní vlnovky až po takzvané kročné oblouky. Ty vycházejí z přirozeného pohybu člověka - z chůze. Charakteristické rysy představují pohyby dolních končetin v kolenou nad lyžemi (koleno dopředu dovnitř), přenášení hmotnosti těla z lyže na lyži (střídavé zatížení a odlehčení lyže), postavení na vnitřní hranu vnější zatížené lyže. Hlavním garantem metodiky je Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Podle české metodiky se učí lyžování na většině základních a středních škol.
Miloš Příbramský je vedoucím katedry sportů v přírodě na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Ztělesňuje českou školu lyžování, která je oficiální metodikou výuky ministerstva školství. Ta podle něj v době svého vzniku v šedesátých letech předběhla vývoj lyžování.
Jak jste k české škole přišel?
Do roku 1956 se lyžování v tehdejším Československu oficiálně vyučovalo podle francouzské metodiky, která doporučovala extrémní vychýlení pánve a vylučovala pohyby kolenou. Vladislav Čepelák na FTVS s koleny počítal a vytvořil takzvanou českou školu. Jako mladý asistent jsem s ním začal spolupracovat.
Co přináší česká škola oproti rakouské?
Jsem přesvědčen, že naše metodika je daleko vhodnější pro carvingové lyžování než všechny rakouské. Její přednost vidím v tom, že lyžaře učíme jednoduché pohyby, například přenášení hmotnosti těla z lyže na lyži, na základě lehce srozumitelných pokynů.
Rakušané však při lyžařských kursech používají různé pomůcky a výuku pojímají spíše jako hru.
Nejsem proti využívání různých pomůcek. U nás však na to nejsou zatím peníze, protože si děti, respektive jejich rodiče musí platit kursy sami, a pak, učitelé lyžování si na tento způsob výuky ještě nezvykli.
- středa 7. února 2001
