Jedete letos na zájezd s cestovní kanceláří? Většina lidí bývá spokojena, ale vyskytnou se i výjimky. Jedna z nich je popsána zde.
Při výběru zájezdu vždy kladu velký důraz na to, která cestovní kancelář ho pořádá. Při letošní cestě na Korsiku převládla touha konečně navštívit tento údajně nejhezčí středomořský ostrov bez ohledu na to, kdo zájezd pořádá. A tak jsem se na cyklotoulky Korsikou vydala s CK Cvok. O tom, že této kanceláři její jméno sluší víc než kterékoli jiné, jsem se začala přesvědčovat už před odjezdem. Protože se přihlásilo málo lidí - teď už se ani nedivím -,viselo pořádání zájezdu doslova na vlásku. Majitelé Cvoku však bleskově zaimprovizovali. "Museli jsem sáhnout k některým úsporným opatřením," informoval Cvok všechny přihlášené v dopise s pokyny na cestu. Úsporným opatřením bylo například to,že jsem odjížděli starou karosou patřící rodinné firmě z Kolína. Zadní část autobusu zaplnilo sedmnáct bicyklů,přední sedadla pak početná autobusácká rodina včetně manželky,dcery a přítelkyně syna řidiče,kteří si ze služební cesty udělali rodinnou dovolenou. Velkou část zavazadlového prostorou pak zabral jejich kempinkový nábytek,huňaté deky,kotlíky, vařiče,konzervy a hlavně kartony nejrůznějších značek cigaret, které rychle ubývaly. Protože prý nemohou jako řidiči převážet tolik kartonů přes hranice,vyfasovali někteří z nás po kartonu a hned za hranicemi je zas vrátili spokojeným autobusákům. Protože se Cvoku nepodařilo zajistit ranní trajekt z italského Livorna na ostrov,místo původně plánovaného koupání na některé z nádherných korsických pláží jsme nedělní odpoledne strávili na patrně nejšpinavější pláži v celé Itálii,kam se ve stejnou dobu vypravili snad všichni obyvatelé a turisté z blízké Pisy. Kdybychom prý měli jen jednoho řidiče,jak to bylo u stejného zájezdu před dvěma lety,mohli jsme strávit několik hodin u jezera Lago di Garda,kde by si řidič udělal povinnou přestávku a my podnikli výlet na kolech okolo jezera. Škoda,že my jsme vyfasovali řidiče hned tři. K popisování,jak se měli naši předchůdci před dvěma lety,se ostatně náš jediný vedoucí vracel velmi často. Většinou v okamžiku,kdy jsme marně hledali volný kemp nebo cestu na mapě. Hned první noc na Korsice jsme strávili pod širákem. Trajekt totiž dorazil až v půl jedenácté večer a vedoucí rozhodl,že přespíme na některé pláži poblíž přístavu. Celkem naivně jsem se zeptala,zda se to smí. Brzy jsem si musela zvyknout na to,že takové malichernosti se při cestách se Cvokem neřeší,a podobné otázky jsou tedy naprosto zbytečné. Stejně tak je zbytečné řídit se programem popsaným v katalogu cestovní kanceláře. Neustále se totiž improvizovalo. O krásách Korsiky nás hned v prvních dnech přesvědčila pětihodinová pěší túra v křišťálové vodě horského potoka Polischelu. Procházka prvními třemi z celkem 17 vodních kaskád vypadala celkem nevinně a běžně ji zvládaly i matky s novorozeňaty,které jsme potkávali. Pak ale začaly být skály stále strmější,kameny větší a při každém kroku po kluzkých stěnách hrozilo nebezpečí pádu na kameny nebo v lepším případě do ledové tůně. Ti,kteří se vydali na cestu v pantoflích, přestali výlet zvládat a raději se vrátili. Nikdo jim totiž předem neřekl,že kromě dobrého obutí je nutné na překonání některých kaskád i horolezecké lano. To nikdo z nás,včetně vedoucího,neměl. Prý to před dvěma lety všichni nějak přelezli. Naštěstí nás zachránila skupina turistů,kteří byli velmi dobře horolezecky vybaveni a přes pár nejtěžších kaskád nás přetáhli po cestě nahoru na lanech. Dolů jsme se už museli dostat sami,buď seskoky ze skal do průzračných tůní nebo lezením po skalách. Šťastného setkání u autobusu jsme si neužívali dlouho. Po několika hodinách se totiž jeden z našich cyklistů vážně zranil během sjezdu z vrcholu hory do města Zonza. Neměl na hlavě přilbu,ačkoli v pokynech zájezdu byla uvedena jako povinné vybavení. To,zda ji mají před začátkem každé cyklistické cesty všichni na hlavě,už nikdo nekontroloval. Zraněného s proraženou hlavou a pohmožděným hrudníkem dopravil vrtulník do nemocnice v hlavním městě Ajacciu a my se s ním setkali až na zpáteční cestě. I já jsem proto zbytek zájezdu strávila s helmou vypůjčenou od Cvoku. Byla mi velká,neustále padala do očí a měla přetrhané úchytky. Předem jsem si ji nemohla vyzkoušet,ale když jsem se na nedostatky pokoušela upozornit zástupkyni kanceláře,důrazně mi sdělila,že Cvok není půjčovna přileb. Proč půjčení tedy v pokynech na zájezd přímo nabízí? Další bezpečnostní pravidla, jako je dodržování odstupů mezi cyklisty nebo zastavování na rušných křižovatkách,která si ještě pamatuji z cyklistického zájezdu v americkém Vermontu,si nejspíš každý musí na zájezdu se Cvokem stanovit sám. Nebylo výjimkou,že ani po 30 ujetých kilometrech jsem nepotkala nikoho z výpravy,kdo by mi řekl,kam jet dál. Kvůli nepříjemnému zážitku s úrazem naštěstí všichni jezdili po zbytek zájezdu opatrně. V příkrých korsických soutěskách, kde hrozí na každém metru,že kolo sjede z úzké silnice bez jakýchkoli bočních zábran do hluboké propasti nebo se srazí s protijedoucím autem,je to ostatně otázka života a smrti. Komplikace byly i s ubytováním. Cvok totiž v žádném kempu nezamluvil dopředu místa,neboť se prý trasa přizpůsobuje momentální kondici účastníků,časovým možnostem a jiným okolnostem. Několikrát jsme hledali volný kemp,kde bychom složili těla unavená celodenní jízdou. Ve chvíli,kdy nás těsně před desátou hodinou večer poslali majitelé jednoho z kempů o dům dál,jsme toho měli všichni po celodenní jízdě plné zuby. Ale vlastně se majitelům ani nedivím,že je náš vedoucí nedokázal svou lámanou angličtinou a němčinou (oficiální jazyk Korsiky, francouzštinu, neuměl) přemluvit, aby nás nechali přečkat noc alespoň někde stranou. Při pohledu na starý autobus,vyzdobený arzenálem vlaječek a blikajícím kotoučem,by nejspíš stejně reagoval i otrlý majitel kempu. A tak si můžeme blahopřát,že jsme se vrátili v plném počtu včetně značně pošramoceného maroda se sešitou hlavou a i přes četná úskalí se většina z nás shodla v tom,že se na Korsiku vypravíme znovu. Ale s jinou cestovkou nebo na vlastní pěst.
KORSIKA JE KRÁSNÁ, ALE...
Všechny pocity z údajně nejkrásnějšího středomořského ostrova může zhatit špatná cestovní kancelář
Při výběru zájezdu vždy kladu velký důraz na to, která cestovní kancelář ho pořádá. Při letošní cestě na Korsiku převládla touha konečně navštívit tento údajně nejhezčí středomořský ostrov bez ohledu na to, kdo zájezd pořádá. A tak jsem se na cyklotoulky Korsikou vydala s CK Cvok. O tom, že této kanceláři její jméno sluší víc než kterékoli jiné, jsem se začala přesvědčovat už před odjezdem. Protože se přihlásilo málo lidí - teď už se ani nedivím -,viselo pořádání zájezdu doslova na vlásku. Majitelé Cvoku však bleskově zaimprovizovali. "Museli jsem sáhnout k některým úsporným opatřením," informoval Cvok všechny přihlášené v dopise s pokyny na cestu. Úsporným opatřením bylo například to,že jsem odjížděli starou karosou patřící rodinné firmě z Kolína. Zadní část autobusu zaplnilo sedmnáct bicyklů,přední sedadla pak početná autobusácká rodina včetně manželky,dcery a přítelkyně syna řidiče,kteří si ze služební cesty udělali rodinnou dovolenou. Velkou část zavazadlového prostorou pak zabral jejich kempinkový nábytek,huňaté deky,kotlíky, vařiče,konzervy a hlavně kartony nejrůznějších značek cigaret, které rychle ubývaly. Protože prý nemohou jako řidiči převážet tolik kartonů přes hranice,vyfasovali někteří z nás po kartonu a hned za hranicemi je zas vrátili spokojeným autobusákům. Protože se Cvoku nepodařilo zajistit ranní trajekt z italského Livorna na ostrov,místo původně plánovaného koupání na některé z nádherných korsických pláží jsme nedělní odpoledne strávili na patrně nejšpinavější pláži v celé Itálii,kam se ve stejnou dobu vypravili snad všichni obyvatelé a turisté z blízké Pisy. Kdybychom prý měli jen jednoho řidiče,jak to bylo u stejného zájezdu před dvěma lety,mohli jsme strávit několik hodin u jezera Lago di Garda,kde by si řidič udělal povinnou přestávku a my podnikli výlet na kolech okolo jezera. Škoda,že my jsme vyfasovali řidiče hned tři. K popisování,jak se měli naši předchůdci před dvěma lety,se ostatně náš jediný vedoucí vracel velmi často. Většinou v okamžiku,kdy jsme marně hledali volný kemp nebo cestu na mapě. Hned první noc na Korsice jsme strávili pod širákem. Trajekt totiž dorazil až v půl jedenácté večer a vedoucí rozhodl,že přespíme na některé pláži poblíž přístavu. Celkem naivně jsem se zeptala,zda se to smí. Brzy jsem si musela zvyknout na to,že takové malichernosti se při cestách se Cvokem neřeší,a podobné otázky jsou tedy naprosto zbytečné. Stejně tak je zbytečné řídit se programem popsaným v katalogu cestovní kanceláře. Neustále se totiž improvizovalo. O krásách Korsiky nás hned v prvních dnech přesvědčila pětihodinová pěší túra v křišťálové vodě horského potoka Polischelu. Procházka prvními třemi z celkem 17 vodních kaskád vypadala celkem nevinně a běžně ji zvládaly i matky s novorozeňaty,které jsme potkávali. Pak ale začaly být skály stále strmější,kameny větší a při každém kroku po kluzkých stěnách hrozilo nebezpečí pádu na kameny nebo v lepším případě do ledové tůně. Ti,kteří se vydali na cestu v pantoflích, přestali výlet zvládat a raději se vrátili. Nikdo jim totiž předem neřekl,že kromě dobrého obutí je nutné na překonání některých kaskád i horolezecké lano. To nikdo z nás,včetně vedoucího,neměl. Prý to před dvěma lety všichni nějak přelezli. Naštěstí nás zachránila skupina turistů,kteří byli velmi dobře horolezecky vybaveni a přes pár nejtěžších kaskád nás přetáhli po cestě nahoru na lanech. Dolů jsme se už museli dostat sami,buď seskoky ze skal do průzračných tůní nebo lezením po skalách. Šťastného setkání u autobusu jsme si neužívali dlouho. Po několika hodinách se totiž jeden z našich cyklistů vážně zranil během sjezdu z vrcholu hory do města Zonza. Neměl na hlavě přilbu,ačkoli v pokynech zájezdu byla uvedena jako povinné vybavení. To,zda ji mají před začátkem každé cyklistické cesty všichni na hlavě,už nikdo nekontroloval. Zraněného s proraženou hlavou a pohmožděným hrudníkem dopravil vrtulník do nemocnice v hlavním městě Ajacciu a my se s ním setkali až na zpáteční cestě. I já jsem proto zbytek zájezdu strávila s helmou vypůjčenou od Cvoku. Byla mi velká,neustále padala do očí a měla přetrhané úchytky. Předem jsem si ji nemohla vyzkoušet,ale když jsem se na nedostatky pokoušela upozornit zástupkyni kanceláře,důrazně mi sdělila,že Cvok není půjčovna přileb. Proč půjčení tedy v pokynech na zájezd přímo nabízí? Další bezpečnostní pravidla, jako je dodržování odstupů mezi cyklisty nebo zastavování na rušných křižovatkách,která si ještě pamatuji z cyklistického zájezdu v americkém Vermontu,si nejspíš každý musí na zájezdu se Cvokem stanovit sám. Nebylo výjimkou,že ani po 30 ujetých kilometrech jsem nepotkala nikoho z výpravy,kdo by mi řekl,kam jet dál. Kvůli nepříjemnému zážitku s úrazem naštěstí všichni jezdili po zbytek zájezdu opatrně. V příkrých korsických soutěskách, kde hrozí na každém metru,že kolo sjede z úzké silnice bez jakýchkoli bočních zábran do hluboké propasti nebo se srazí s protijedoucím autem,je to ostatně otázka života a smrti. Komplikace byly i s ubytováním. Cvok totiž v žádném kempu nezamluvil dopředu místa,neboť se prý trasa přizpůsobuje momentální kondici účastníků,časovým možnostem a jiným okolnostem. Několikrát jsme hledali volný kemp,kde bychom složili těla unavená celodenní jízdou. Ve chvíli,kdy nás těsně před desátou hodinou večer poslali majitelé jednoho z kempů o dům dál,jsme toho měli všichni po celodenní jízdě plné zuby. Ale vlastně se majitelům ani nedivím,že je náš vedoucí nedokázal svou lámanou angličtinou a němčinou (oficiální jazyk Korsiky, francouzštinu, neuměl) přemluvit, aby nás nechali přečkat noc alespoň někde stranou. Při pohledu na starý autobus,vyzdobený arzenálem vlaječek a blikajícím kotoučem,by nejspíš stejně reagoval i otrlý majitel kempu. A tak si můžeme blahopřát,že jsme se vrátili v plném počtu včetně značně pošramoceného maroda se sešitou hlavou a i přes četná úskalí se většina z nás shodla v tom,že se na Korsiku vypravíme znovu. Ale s jinou cestovkou nebo na vlastní pěst.
KORSIKA JE KRÁSNÁ, ALE...
Všechny pocity z údajně nejkrásnějšího středomořského ostrova může zhatit špatná cestovní kancelář
